tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post284658014995991950..comments2024-03-26T23:30:18.934+01:00Comments on NADIVADLO: Šotkovská: Maryša (HaDivadlo)Jakub Škorpilhttp://www.blogger.com/profile/05753107892033252841noreply@blogger.comBlogger3125tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-19408318619397813342014-01-24T13:37:46.460+01:002014-01-24T13:37:46.460+01:00Ad srovnání Maršálka a Drozdy s mladší hereckou ge...Ad srovnání Maršálka a Drozdy s mladší hereckou generací HaDů.<br />Ono to není dáno kvalitou či nekvalitou herectví, ale technikou, jíž používají a jsou na ni navyklí. Zatímco Maršálek a Drozda vycházejí z původní herecké techniky HaDivadla 70.-90. let, jež zdůrazňovala lidskou autenticitu a osobnostní herectví, ona mladší generace vychází z velké stylizovanosti, odosobněného civilního či groteskního herectví. Tyto dva přístupy jsou - jak se ukazuje i jinde (třeba na Provázku) - v podstatě nesourodé. Naopak taková Simona Peková měla s výraznou expresivitou v Huse problém, ale dnes u HaDů - nebo aspoň v Maryše - do hereckého stylu zapadla velmi dobře a patří k výrazným osobnostem souboru.Vladimír Hulecnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-33058698298930201632014-01-23T16:37:53.862+01:002014-01-23T16:37:53.862+01:00Ano, myslím, že v hodnocení se míjíme (Výnosné mís...Ano, myslím, že v hodnocení se míjíme (Výnosné místo pro mě bylo např. skoro k nevydržení), ale ne zásadně. Možná bude problém i v alternaci. Já viděla jako Maryšu Sáru Venclovskou, která podle mě ještě nemá tolik zkušeností co Stárková. Dobře jí vycházejí polohy, kdy je tvrdá, pevná ve svém postoji, kdy se rozhodne, že "ten kříž prostě nějak unese", zatím se jí ovšem nedaří dostatečně zviditelnit i to, co je pod tou tvrďáckou maskou - jak lyrické, tak zraněné, trpící polohy. Což myslím, že je jeden z důvodů, proč pro mě tak silně nezafungoval právě konec. Divákovi vlastně není dána moc šance, aby příběh vnímal skrz Maryšu, Venclovská ho dovnitř nepustí.<br /> Na Grundmanovi se určitě shodneme, stejně tak mě bavil Siničák. V těch "mladých" má dnešní HaDivadlo opravdu silný soubor - měla jsem potřebu vyzdvihnout výkony Maršálka a Drozdy, protože pro ně většinou srovnání s jejich mladšími kolegy nevychází úplně lichotivě, s tím, jak se v dnešním HaDivadle už míň sděluje a víc hraje. A tady jsou s pánskou částí souboru pro mě zcela srovnatelní, dámskou část přehrávají.Jitka Šotkovskánoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-18742167262625552242014-01-16T19:25:56.911+01:002014-01-16T19:25:56.911+01:00Zajímavé,
jak se hodnocení hereckých výkonů - či s...Zajímavé,<br />jak se hodnocení hereckých výkonů - či spíš výkladů a zpracování rolí - může lišit. Brutovského Maryša je "zdravě" viditelná, neexhibuje ani se Brutovský jako režisér neztrácí, byť se mi jeho Výnosné místo, jež jsme viděl právě v Brně na Encounteru, jevilo daleko osobitější, soudobější a režijně i dramaturgicky dotaženější. I zde ale spoléhá na vysoce stylizované herectví - na jednu stranu chladně neosobní (komentáře, režijní poznámky), na druhou vášnivě expresivní - které je obávám se starším herců HaDivadla, tedy konkrétně Černouškovi i Maršálkovi, cizí a vzdálené. Jejich kreace jsou tak (podle mne) až směšné jejich důrazem na jakýsi až psychologicko-pravděpodobný patos, cynické postoje a vášně. Své postavy - jak byli v HaDivadle zvyklí - podávají maximálně autenticky, a to výkladu inscenace nesedí. Možná to dává režisér do výkladu své koncepce, ale podle mne jejich herectví příliš vyčnívá a do jinak chladně groteskní civilnosti se nehodí. Zato mladší část souboru, především Stárková jako Maryša a Grundman jako Francek, se dokáže v oné vypjaté, a přece věcné poloze pohybovat daleko přirozeněji a herecky svobodněji.<br />Ale to jen na okraj. Zřejmě čtu inscenaci dost jinak - nabízejícím se erotickým kódem, který se line celým představením - a to neukojenou erotikou staré generace ("nevymazlená" Lízalka, racionální - zřejmě nevěrná - Strouhalka, náhle "ulítlá" Horačka), tak na druhou stranu radostně smyslné Maryša i Rozára. Možná proto mi závěr inscenace - mnohonásobné, Maryšou s chutí prováděné otrávení Vávry - přišel groteskně přesný, inscenačně logický a režijně i herecky nejlepší.Vladimír Hulecnoreply@blogger.com