tag:blogger.com,1999:blog-50441991369309012102024-03-18T23:00:32.737+01:00NADIVADLOJakub Škorpilhttp://www.blogger.com/profile/05753107892033252841noreply@blogger.comBlogger1591125tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-88208781398693168562024-03-18T22:59:00.005+01:002024-03-18T22:59:56.652+01:00Dubský: Soused (Městská divadla pražská)Městská divadla pražská uvedla v české premiéře novinku z německojazyčné oblasti. Hra <i>Soused </i>Daniela Kehlmanna měla ve vídeňském Burgtheatru premiéru na podzim roku 2022 a je adaptací autorova scénáře ke stejnojmennému filmu.<span><a name='more'></a></span><br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEh0mCOlxlfkOKwfq_RgMxsd8plqYtC7XiCHu9k6fl9ml19tB9KPLdXI_o4lR2wCpWbMWji7K5QLDRaT5cJH_KMNYfVol8BpnVkOTvRzfiwDN_mx1pn5WXgIf6jDoFSRXEgtF9nkc-GsR2vCsUKvdhNXBkaJuYVgQ0NDc1yG5Lxzi77LgUApjdSHgVtfZC4" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1080" data-original-width="1920" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEh0mCOlxlfkOKwfq_RgMxsd8plqYtC7XiCHu9k6fl9ml19tB9KPLdXI_o4lR2wCpWbMWji7K5QLDRaT5cJH_KMNYfVol8BpnVkOTvRzfiwDN_mx1pn5WXgIf6jDoFSRXEgtF9nkc-GsR2vCsUKvdhNXBkaJuYVgQ0NDc1yG5Lxzi77LgUApjdSHgVtfZC4=w400-h225" width="400" /></a></div><br />Vyprávění z jednoho berlínského pajzlu má trochu parametry příběhu z cyklu <i>Bakaláři</i>. Hvězdný filmový herec Daniel (Martin Donutil) se tady zastaví před odletem na důležitý casting do Londýna, střetne se tu ovšem se svým podivínským sousedem Brunem (Miroslav Hanuš), kterého si sice nepamatuje, zato on má dopodrobna zmapovaný Danielův život. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEg6Kh-izZaRn-fjEUjSFjAZe2I1u_ltj5iTEWi-MODX95SxWF2PQob8UCoEJgXyTjUsIjLIMG1VvaU_CVxyA0BczTFpxE8Ukt0X-MGekUrW0xDj_rk96zLNFKTm-yy-wauNOq-Zup4ue-Gz7pQdNsapw6NYQPUrm4oEoGiCQZokwAY4rlo7iZQ-hdpF4XA" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1080" data-original-width="1920" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEg6Kh-izZaRn-fjEUjSFjAZe2I1u_ltj5iTEWi-MODX95SxWF2PQob8UCoEJgXyTjUsIjLIMG1VvaU_CVxyA0BczTFpxE8Ukt0X-MGekUrW0xDj_rk96zLNFKTm-yy-wauNOq-Zup4ue-Gz7pQdNsapw6NYQPUrm4oEoGiCQZokwAY4rlo7iZQ-hdpF4XA=w400-h225" width="400" /></a></div><br />Asi největší předností Kehlmannovy hry jsou dobře napsané dialogy, které dávají oběma hercům v hlavních rolích šanci vyniknout. Nezabrání to ovšem pocitu, že námět není tak nosný, aby utáhl celovečerní formát. Přestože má inscenace Michala Dočekala pouze zhruba hodinu a půl, zvlášť v první části působí zdlouhavě a nevzbuzuje příliš zvědavost na to, kam se bude děj ubírat dál. <br /><br />Soused staví na problému odcizených mezilidských vztahů, kdy člověk nezná nejen lidi v blízkém okolí, ale často váznoucí komunikace způsobí, že ani netuší, s kým žije. Občas se člověk zasměje střetu sebestředného, ale vnitřně nejistého Daniela s pedantským Brunem, jehož zájem o druhé hraničí s obsesí. Inscenace naťukne i pár vážnějších témat (uprchlíci, nevyrovnání se s dědictvím komunistického režimu), ale dále s nimi nijak nepracuje. Nejlépe tenhle kus vystihuje: neurazí, nenadchne. <br /><br /><b> LUKÁŠ DUBSKÝ<br /></b><br /><i>více informací <a href="https://www.mestskadivadlaprazska.cz/inscenace/1971/soused/">zde</a><br />foto Patrik Borecký</i>Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-39980991864209378172024-03-17T08:38:00.008+01:002024-03-17T08:38:45.373+01:00Voska: Ztratili jsme Stalina (Dejvické divadlo)<h4 style="text-align: left;">Kruté žerty se Sověty </h4><br />Ani mne nejnovější premiéra Dejvického divadla příliš neuchvátila a souhlasím s Jakubem Škorpilem (<a href="https://nadivadlo.blogspot.com/2024/03/skorpil-ztratili-jsme-stalina-dejvicke.html">tady</a>) i Radmilou Hrdinovou, že hlavním kamenem úrazu inscenace Michala Vajdičky je přepísknutá fraškovitost směřující až k řachandě. A ano, obzvlášť ve srovnání se stejnojmenným filmem, který komickou a drsně tragickou rovinu dokázal vybalancovat daleko šikovněji. Přesto si zkusím trochu zahrát na ďáblova advokáta, abych vyzdvihl dva aspekty, které mi v dejvické inscenaci přišly vlastně dost povedené.<span><a name='more'></a></span> <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEienCijNMX-_3VRynwUMhzZksNAaFWOBteswbnFqZOCHCCudYQNtyDQA38zaHZG7HcO8WErjJEEKc71wF7oTgBwRmcds0rT_zJntg7HdUFC4hpJEaqi7JnXst6vmzDdsIY6nh8XJM5Hri_-6F9G9ltVlXQPMFdIq_uzFkoitUvi_ieh9i3QEyJYmYGsmuM" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="2753" data-original-width="4134" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEienCijNMX-_3VRynwUMhzZksNAaFWOBteswbnFqZOCHCCudYQNtyDQA38zaHZG7HcO8WErjJEEKc71wF7oTgBwRmcds0rT_zJntg7HdUFC4hpJEaqi7JnXst6vmzDdsIY6nh8XJM5Hri_-6F9G9ltVlXQPMFdIq_uzFkoitUvi_ieh9i3QEyJYmYGsmuM=w400-h266" width="400" /></a></div><br />Zejména je to pojetí postavy Lavrentije Beriji v podání Tomáše Jeřábka. Na první pohled působí nevýrazně až unaveně. To má však dle mého názoru na svědomí zmíněná celková křiklavá stylizace Vajdičkova počinu. A právě díky ní dokáže Jeřábek kontrastně vyniknout – už jen tím, že z početného ansámblu je snad právě jen jeho projev civilnější a stává se tak výborným protipólem třeba krutě přehrávající Kláry Melíškové. Berija zkrátka není srandovním ňoumou ani neustále přiožralou postavičkou jako všichni ostatní, ale nevyzpytatelným mužem skrývajícím hodně temná tajemství. Jakkoli v klíčové scéně hádky („Na všechny z vás něco mám!“) naráží Jeřábek na limity svého temperamentu i hlasu, pořád se pro mne jeho výkon stal nejpříjemnějším překvapením večera. <br /><br /><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjbkQ0lXg_tfNupGEg_40zShYYxlBjtnCag0M1uwIL0R5elbdueoipsJ8GALFQwkaq7_Q1j5co7sW0z5Jb-TLOGxko5lN1kZAxtayp4L6FvUNhZK-ZjUkTSIWrJK-v7yGKv8Hw2dYJU5C3ZvyX6phSNNXE1dV55buOY0wCyWC5S6AZJdAG8KlC8pjxeeJM" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="2878" data-original-width="4134" height="279" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjbkQ0lXg_tfNupGEg_40zShYYxlBjtnCag0M1uwIL0R5elbdueoipsJ8GALFQwkaq7_Q1j5co7sW0z5Jb-TLOGxko5lN1kZAxtayp4L6FvUNhZK-ZjUkTSIWrJK-v7yGKv8Hw2dYJU5C3ZvyX6phSNNXE1dV55buOY0wCyWC5S6AZJdAG8KlC8pjxeeJM=w400-h279" width="400" /></a></div><br />Stejně tak šťastným se mi jeví nápad do inscenace zakomponovat dva neustále dohlížející vojáky v podání Františka Beleše a Pavla Praise. Duo mladých strážců je totiž další skulinou, kterou se do dejvické novinky podařilo propašovat kýžený mrazivý podtón. Většinou zústávají u ostražité a zároveň vyděšené mimiky, ve druhé půlce však dojde i na rozsáhlejší zapojení Belešova vojáka, které považuji za jednu z nejsilnějších scén inscenace. Berija hledá Světlaně (tedy Stalinově dceři) nového milence, aby ji ukonejšil, či spíše zavřel ústa, a do oka mu padne právě mladý strážce. Nařídí mu se svléknout, aby si ho Světlana mohla prohlédnout a vyzkoušet si, zda by jí vyhovoval. Co by mohlo snadno sklouznout do podbízivé svlékačky, dokáže Beleš podat jako silné svědectví o bezbrannosti průměrného sovětského člověka, s nímž si mocní mohou dělat, co se jim zlíbí - s postupně rostoucím zoufalstvím s bolestnými přidušenými vzlyky. <br /><br />Na bezmála dvouapůlhodinovou inscenaci to, pravda, není úplně mnoho, ale i tak mne tyhle dva body docela potěšily. A aspoň pár komických gagů se také povedlo. <i>Ztratili jsme Stalina</i> vidím – podobně jako třeba Interview – coby provozní titul, který si jako tip do anket asi nepoznamenám, ale chodit se na něj nejspíš bude. (Stejně jako na cokoli jiného, co se v Dejvicích objeví.) <br /><br /><b>VOJTĚCH VOSKA <br /></b><br /><i>více informací <a href="https://www.dejvickedivadlo.cz/repertoar?ztratili-jsme-stalina">zde</a><br />foto Alena Hrbková </i><br /><br /> <br /><br /> </div>Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-20370977359470668852024-03-04T00:20:00.002+01:002024-03-04T14:15:08.113+01:00Škorpil: Ztratili jsme Stalina (Dejvické divadlo)<p> Inscenace <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Ztratili
jsme Stalina</i>, kterou v Dejvickém divadle podle adaptace Daniela
Majlinga režíroval Michal Vajdička má podtitul „groteska z Kremlu“. Jde
však o poněkud matoucí vymezení. Správněji by totiž mělo znít „fraška z Kremlu“.
(A pro ty méně chápavé snad i „řachanda z Kremlu“.) <br /><span></span></p><a name='more'></a>Komiksová předloha i
její filmové zpracování jsou jistě groteskní. Dobové sovětské politbyro je
sbírka podivných figur, vodka i krev tu tečou proudem, ale zároveň je všude a
ve všem cítit strach, paranoia a především film pak geniálně ukazuje mocenskou
šachovou partii mezi Chruščovem a Berijou. Ostatně jedna z ikonických hlášek
filmu zní: „How can you run and plot at the same time?“, neboli „Jak dokážete
zároveň utíkat a kout pikle?“. Obdobně impozantního výkonu jako filmový
Chruščov v podání Steva Buscemiho ovšem postavy z dejvické inscenace
schopny nejsou. Jak by také mohly, když jsou tu všichni tlustí, hysteričtí a
permanentně ožralí. Ale takoví přeci Rusové a komunisti jsou, ne? A když je
navíc jeden z nich – bůhví proč – homosexuál, musí všechny ostatní ochmatávat,
sahat si do poklopce ledva vidí lepého vojáka a dokonce se mu „omylem“ dostane
vtipného oslovení „Gej-orgii“. Uděláte-li z notně temné grotesky frašku,
přijdete o to podstatné: možnost jakkoli se k zobrazovanému vztáhnout a
odnést si víc než jen laciný a nakonec dosti únavný výsměch. <br /><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWIO_Urc2U-kP7iB6LHSKefwigQyKgS8Y9TQD_eGdL9e2A-6tMhxw8Zx0BTuQFpgpRWJXkfTdH81uYdhbqcjJbD8GNd1ap0OnD4MYkXWFqCURZoJ6JJRcRfoN_79yTJrcZtSQfMy0nX71jblmZZItDb68hOcnCHHy2O5aL3bxgKA7Nz1S_-mg_bwE6xCyt/s4724/DSC_0433.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3290" data-original-width="4724" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWIO_Urc2U-kP7iB6LHSKefwigQyKgS8Y9TQD_eGdL9e2A-6tMhxw8Zx0BTuQFpgpRWJXkfTdH81uYdhbqcjJbD8GNd1ap0OnD4MYkXWFqCURZoJ6JJRcRfoN_79yTJrcZtSQfMy0nX71jblmZZItDb68hOcnCHHy2O5aL3bxgKA7Nz1S_-mg_bwE6xCyt/w382-h266/DSC_0433.jpg" width="382" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>foto Alena Hrbková</i></td></tr></tbody></table><p></p><i><a href="https://www.dejvickedivadlo.cz/repertoar?ztratili-jsme-stalina">info o inscenaci zde</a></i><br />
Jakub Škorpilhttp://www.blogger.com/profile/05753107892033252841noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-28328447465036024892024-03-03T08:45:00.000+01:002024-03-03T08:45:43.272+01:00Dubský: Uvnitř banánu (Divadlo Na zábradlí)Na novou inscenaci Jana Mikuláška v Divadle Na zábradlí jsem mířil trochu s obavami. <i>U Medvěda s motorovou pilou</i> jsem měl pocit, že se režisérův oblíbený formát krátkých skečů rozvíjejících ústřední téma či motiv už poněkud vyčerpal a Mikulášek se v něm umělecky zacyklil. <i>Uvnitř banán</i>u sice po formální stránce nijak nepřekvapí, ale pro mě to tentokrát byla trefa do černého. V divadelní adaptaci knihy Pavla Klusáka se podařilo stvořit křehký, surreálný svět hudebních podivínů a outsiderů.<span><a name='more'></a></span><br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiLucIfCmVPu_ovN40bVPJV_nsRsVtCV8uKO9vR0IDeCCSWAssjnbvlELi78wzZ5rih8gGvhW2C-sZ-7vT8FWXGxOtISJJaDMxZ4iwsxcQFkd0R-ksQp77xTXP1i5kYFqDvlcOUSTXQlmnYbarnhxXCAj-lDoVL2aB-FuDAmumybLRyyqsDq7h5aNQ1HaU" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1280" data-original-width="1920" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiLucIfCmVPu_ovN40bVPJV_nsRsVtCV8uKO9vR0IDeCCSWAssjnbvlELi78wzZ5rih8gGvhW2C-sZ-7vT8FWXGxOtISJJaDMxZ4iwsxcQFkd0R-ksQp77xTXP1i5kYFqDvlcOUSTXQlmnYbarnhxXCAj-lDoVL2aB-FuDAmumybLRyyqsDq7h5aNQ1HaU=w400-h266" width="400" /></a></div><br />To, že <i>Uvnitř banánu</i> drží pohromadě lépe než předchozí Mikuláškovy mozaiky, je do značné míry zásluhou toho, že inscenace má hlavní postavu. Protagonista je inspirován americkým hudebníkem Danielem Johnstonem, jenž trpěl bipolární poruchou. Právě v jeho mysli se odehrávají surreálná setkání na oprýskané hotelové chodbě s typicky lynchovskou atmosférou, které tvoří větší část inscenace. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjdXdQTOF1dc_ulVGlpwPhJ5ssKOkR77zHiTkbBr3GrI2AZyorTc8ajFpSliAdAQRI66uGyE_0324hxIaF_-0zyYVkPAK1W9JHq0KURE8iNntmzJbbPmI6-4eI8XdAkDCr6uwqljYJk1EiX_sfsAS_l_i9ZfEYyIGDG8FXj7x0lE_kuQu2XqoALex5FDN4" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1280" data-original-width="1920" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjdXdQTOF1dc_ulVGlpwPhJ5ssKOkR77zHiTkbBr3GrI2AZyorTc8ajFpSliAdAQRI66uGyE_0324hxIaF_-0zyYVkPAK1W9JHq0KURE8iNntmzJbbPmI6-4eI8XdAkDCr6uwqljYJk1EiX_sfsAS_l_i9ZfEYyIGDG8FXj7x0lE_kuQu2XqoALex5FDN4=w400-h266" width="400" /></a></div><br />Úvodní scéna, která je koncipována jako talentová soutěž bizarních hudebníků, hýří humorem, v němž ale občas probleskne vnitřní bolest, kterou jednotlivé postavy skrývají za svým absurdním vystupováním. Vyznění druhé poloviny je temnější, osvěžující humor se ale v drobných dávkách vyskytuje i tady, většinou v okamžicích, kdy se na scénu vrací soutěžící z úvodu. V jejich pojetí se mísí nadsázka se zvláštní křehkostí; ať už se jedná o stárnoucího imitátora Elvise (Jiří Vyorálek), chronicky nemocného zpěváka s téměř zombie líčením (Vojtěch Vondráček) nebo sestry z kapely Shaggs, které jsou do koncertování nuceny tyranským otcem (Kateřina Císařová, Anna Kameníková a Johana Matoušková). . <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjMlsLNF0FCNUnensY1qqcSvUEz8O5C7yQaD4swC-9NXVRAsZf-lX3ldAn0xaAttgGbAxknT4r_C1h7RDGgxeDVhy0JUaUSZBVpJ9YkWt6QE0mHLI6vboJQ_cjUSRPnaS_oj-oFVgsJ5P1T-9-dVcnaU5eeRkhxEgHRCslHhmieCvolAcGLv6627tWdQX0" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1280" data-original-width="1920" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjMlsLNF0FCNUnensY1qqcSvUEz8O5C7yQaD4swC-9NXVRAsZf-lX3ldAn0xaAttgGbAxknT4r_C1h7RDGgxeDVhy0JUaUSZBVpJ9YkWt6QE0mHLI6vboJQ_cjUSRPnaS_oj-oFVgsJ5P1T-9-dVcnaU5eeRkhxEgHRCslHhmieCvolAcGLv6627tWdQX0=w400-h266" width="400" /></a></div><br />Kromě tradičně povedené výpravy Marka Cpina (ošuntělý hotel dobře souzní s bezvýchodností, kterou cítí postavy), zaujme inscenace i po hudební stránce. Silný emocionální náboj má především interpretace songu People Are Strange, na níž se hudebně podílí celý soubor, vtipný je přídavek, ve kterém herečky představující členky skupiny Shaggs zahrají kousek ulítlé písničky o jejich kocourovi. <br /><br />Herecká souhra bývá Na zábradlí samozřejmostí, tentokrát do souboru velmi dobře zapadli i nováčci: Anna Kameníková a především student DAMU David Petrželka, který dokázal Daniela nesentimentálně podat jako outsidera bojujícího s vnitřní temnotou i odmítáním okolního světa.<div><br /></div><div><b>LUKÁŠ DUBSKÝ</b> <br /><br /> </div><div><i>více informací <a href="https://www.nazabradli.cz/repertoar/uvnitr-bananu/" target="_blank">zde</a></i></div><div><i>foto web DNZ</i></div>Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-29923389289723603292024-02-22T03:39:00.001+01:002024-02-22T23:24:22.745+01:00Voska: Ještě chvilku (Národní divadlo)<h4 style="text-align: left;">Tvůj táta je divadlo </h4><br />Dvě starší ženy, Věra a Květa (Johanna Tesařová a Jana Preissová), přicházejí pozdě na velevážnou operu. A protože jsou to dámy od rány, jejich vstup do hlediště je tak halasný, že představení musí být zastaveno. Věra se pustí do plamenné diskuze s osazenstvem divadla, a až teprve když se dosyta vypovídá, může se hrát dál. Tedy, jen na chvilku. Technici totiž zjistí, že někam zašantročili stroj na sny. Najdou ho pod Květiným přístavkem, dostane se do rukou zmíněným dámám – a pak už se dějí věci.<span><a name='more'></a></span> <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjJB6wEjjRIg1JoHgy6vE_bkvcXsdUXJSldN_KsCh1XrjALK_p0tnJbVQnw50H0bu7CvAWHotKscX0zMK5UtNgJqdSZLgaB77ohFmuiBMPvyqAEaxWSKtxnvuE4mu_MhHv9vYmD2IHp0EdOtfRJ9X_3Dbdmn5aQDUZMDnOOhNRu4rpgJ4IVmfyUqCrDwI8" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="2328" data-original-width="3500" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjJB6wEjjRIg1JoHgy6vE_bkvcXsdUXJSldN_KsCh1XrjALK_p0tnJbVQnw50H0bu7CvAWHotKscX0zMK5UtNgJqdSZLgaB77ohFmuiBMPvyqAEaxWSKtxnvuE4mu_MhHv9vYmD2IHp0EdOtfRJ9X_3Dbdmn5aQDUZMDnOOhNRu4rpgJ4IVmfyUqCrDwI8=w400-h266" width="400" /></a></div><br />Stejně jako v případě hry <i>Nebe – peklo,</i> uváděné před pár lety v Dlouhé, pracuje autorka předlohy Marie Wojtyszko s rodinnou tematikou. O poněkud vachrlatý příběh hledání zmizelého otce však v inscenaci Anny Klimešové vlastně moc nejde. Spíše tak lehce zastřešuje dvouhodinový rodinný titul, který pro kanonádu jednorázových nápadů bezpochyby leckdo označí za bizarní slátaninu; reakce předpremiérového publika měla ostatně daleko k nadšení. Po libeňské <i>Prodané nevěstě</i> ovšem musím znovu upřímně přiznat, že i novinka ze Stavovského divadla si mne získala právě svým ztřeštěným humorem. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiY2f_YcubY1BAGOFsRe0b9P0JWYdvF-ESejWdLKayNij9yYXYZe7TiqQu239J_ObOxQm9y1DS07NHIx1vSLVQOxT0RCHVDPsrARjioNBTPTvADj-PDlSHRWqK2NSbDzNdrox_3gDNTLgO--rNYBRVeetQmPH30KC91Qy3XTNirXiYFXZRgsuG1-1uxItk" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="2329" data-original-width="3500" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiY2f_YcubY1BAGOFsRe0b9P0JWYdvF-ESejWdLKayNij9yYXYZe7TiqQu239J_ObOxQm9y1DS07NHIx1vSLVQOxT0RCHVDPsrARjioNBTPTvADj-PDlSHRWqK2NSbDzNdrox_3gDNTLgO--rNYBRVeetQmPH30KC91Qy3XTNirXiYFXZRgsuG1-1uxItk=w400-h266" width="400" /></a></div><br />A že ho tu je. Hned po úvodním šťavnatém výstupu s dámami-narušitelkami následuje obskurní sekvence, kde je možné rozklíčovat hned několik narážek na současné české divadlo, ať už jde o reminiscenci SKUTRovského <i>Racka </i>v Dlouhé, nebo vtípek na adresu předchozího vedení Národního divadla. Potom se postupně dostaví Královna Mab (Magdaléna Borová) se svou trsající ekipou v podobě huňatých kuliček, lapači trémy s obrovským okem místo hlavy, komtur (Štěpán Lustyk) na pojízdné plošině, rozšafný Hugo Haas (Saša Rašilov) s příležitostně glosujícím psem Dodouškem (Pavel Neškudla) a nakonec přijedou i manželé Mozartovi (Petr Vančura a Marie Poulová) na tandemovém kole. Do toho se hojně využívá točna, světelné i zvukové efekty včetně částečně živé hudby a objeví se celá řada dalších drobných gagů. <br /><br />Prostě je to celé trochu matějská, ale v dobrém. Celkové režijní pojetí inscenace víceméně válcuje všechno ostatní (což mi nepřišlo na škodu), utkví výkon Johanny Tesařové v jedné ze dvou hlavních rolí. Svou bývalou úřednici Věru úspěšně vystavěla s jadrně suchým humorem a zároveň lehounkou noblesou, která jí brání sklouznout do pouhé karikatury herdekbaby. <br /><br /><b>VOJTĚCH VOSKA </b><br /><br />foto Petr NeubertVladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-18677856483077524862024-02-13T09:32:00.002+01:002024-02-13T09:32:43.346+01:00Dubský: Bílá Voda (Městské divadlo Brno)Dramatizace románů Kateřiny Tučkové se na českých jevištích zabydlely, takže není divu, že její nejnovější dílo <i>Bílá Voda</i> se divadelní verze dočkalo již necelé dva roky po vydání. Ve světové premiéře ji uvedlo Městské divadlo Brno, ještě v této sezoně se objeví i na prknech pražského Národního divadla.<span><a name='more'></a></span><br /><br /><i><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjHoSLeZZrvgbhbjWrQcm8fYLprwXNHeoO0PpQuZ5AmdY3bCBOrQWu_MYXWabmqY2S9P5L4JXD6WEppaSYUVAB_ZGvryxQQVvpUFmMgq-QcoPn9tRaXYsy7X6V2CcO434LRaLMQPE6MLMpPA13p6Bvr3EB8WTB7_wRfGaXjrfP7QoxQgBaxYa7nVQjioI8" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="533" data-original-width="800" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjHoSLeZZrvgbhbjWrQcm8fYLprwXNHeoO0PpQuZ5AmdY3bCBOrQWu_MYXWabmqY2S9P5L4JXD6WEppaSYUVAB_ZGvryxQQVvpUFmMgq-QcoPn9tRaXYsy7X6V2CcO434LRaLMQPE6MLMpPA13p6Bvr3EB8WTB7_wRfGaXjrfP7QoxQgBaxYa7nVQjioI8=w400-h266" width="400" /></a></div><br />Bílá Voda</i> je Tučkové nejrozsáhlejším beletristickým dílem, útrapy ženských řeholních řádů za komunistického režimu líčí na téměř sedmi stech stránkách. Podobně jako u <i>Žítkovských bohyní</i> spisovatelka umně proplétá minulost s přítomností, tzv. velké dějiny s osobními příběhy. Na prostředí kláštera je nahlíženo zvenku prostřednictvím postavy Leny (v inscenaci ji hraje Lenka Janíková), která k řádovým sestrám na periferii republiky utíká před vlastními běsy. <br /><br />Režisér a autor dramatizace Dodo Gombár se snažil hustou motivickou síť literárního díla příliš nezplošťovat a zachovat mnohovrstevnatost předlohy. V inscenaci se tak skutečně objevuje velké množství témat – těmi stěžejními jsou perzekuce řeholnic v padesátých letech minulého století a nerovné postavení, které mají ženy v rámci katolické církve (ale i obecně). Vedle toho dojde i na potraty, závislosti či výhody, jimiž dlouho po sametové revoluci stále disponují bývalí komunističtí aparátčíci. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEh1LRFBItzkZhrNmR4Q6cOe2csUkJq3OuyqzquQKl3eW7Dzha_TQx59GZFaLc17Idm8lVvR-TSBQPED8GswgekAPxZm3eZTs9OJI-11uTvZ_F99ozOI3CvGRyYdHv8_tcfwXPYTZjBzLt-W5pUpZJUwhMXfnBPSvBr_qYsEDCqq3YASvovSzWJZPYXK8Ck" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="533" data-original-width="800" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEh1LRFBItzkZhrNmR4Q6cOe2csUkJq3OuyqzquQKl3eW7Dzha_TQx59GZFaLc17Idm8lVvR-TSBQPED8GswgekAPxZm3eZTs9OJI-11uTvZ_F99ozOI3CvGRyYdHv8_tcfwXPYTZjBzLt-W5pUpZJUwhMXfnBPSvBr_qYsEDCqq3YASvovSzWJZPYXK8Ck=w400-h266" width="400" /></a></div><br />Aby bylo možné dostat mikropříběhy velkého množství postav do stopáže necelých tři a půl hodiny, uchyluje se dramatizace k tomu, že jsou události často pouze odvyprávěny. Na mnoha místech tak z inscenace vyloženě trčí, že je adaptací literárního díla. Některé scény jsou navíc i zbytečně ilustrativní: když se jedná o demolici kapličky a celá scéna je završena rozšlapáním papírového modelu svatostánku, působí to nechtěně směšným dojmem. <div><br />Po herecké stránce ale Gombárova inscenace potěší, převážně dámské obsazení předvádí sevřený kolektivní výkon, takže je obtížně někoho vyzdvihovat. Osobně mě nejvíce zaujaly životní osudy řeholnic, které ztvárnily Radka Coufalová, Diana Velčická a Míma Krajčová. Emocionální působivost zvyšuje i živě hraná hudba Vladivojny La Chia. <br /><br /><b>LUKÁŠ DUBSKÝ </b><br /><br /><i>foto Tino Kratochvíl <br />více informací <a href="https://www.mdb.cz/inscenace/615-bila-voda">zde</a></i></div>Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-54587584583947716562024-02-03T12:36:00.007+01:002024-02-04T09:21:52.252+01:00Škorpil: Uvnitř banánu (Divadlo Na zábradlí)<p>V zásadě bych na okraj inscenace na motivy knihy Pavla
Klusáka <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Uvnitř banánu</i> mohl napsat
něco podobného, co jsem poznamenal už v reakci na <i style="mso-bidi-font-style: normal;"><a href="https://nadivadlo.blogspot.com/2022/11/skorpil-medved-s-motorovou-pilou.html">Medvěda s motorovou pilou</a>. </i>Obě inscenace mají obdobná pozitiva
i negativa. Na jedné straně stojí tentokrát herectví Davida Petrželky, Kateřiny
Císařové a Anny Kameníkové, muzikálnost většiny obsazených a hudba Martina
Kyšperského r/evokující kreace muzikálních outsiderů a exotů.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><div><br /></div>Na straně druhé je pak snad už příliš ohraný formát leporela monologů, dialogů a situací kroužících
kolem ústředního tématu či motivu, který zdánlivě může trvat neomezeně dlouho,
nebo také klidně skončit už před hodinou. Tentokrát ještě „komplikovaný“
poměrně klišovitým obrazem mysli psychicky narušeného hrdiny jako bezvýchodného
a absurdního hotelu zabydleného podivnými figurami a zbytečně nastaveným
sentimentálním koncem, doslovujících nejen to, co už inscenace dosud jasně
naznačila, ale i to, co je obsaženo v nápadité aranži písně <i style="mso-bidi-font-style: normal;">People Are Strange</i>, jejíž flétnové
finále si jasně říká o to být vynikajícím un/happy endem.<div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEioHL3M7qeFb9liY3ymqPoPUqHMaEHgyLoOnXezEFCB0I5OLJbxYIV5ckdu75c-0XDJQDt6InVrg3ZeQ9YA-wnHQNFRluAJwRB45ruFtshCgiGVbQjoXMGd-Ov9REYdt4mGvEuxvvM-J8MAIgpzcQTyk_JgjZ9Z53YdJ18oWO8JnrQ4qTGtvy6i4AlsDGlL/s1920/Uvnitr_bananu-9-1920x1280.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1280" data-original-width="1920" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEioHL3M7qeFb9liY3ymqPoPUqHMaEHgyLoOnXezEFCB0I5OLJbxYIV5ckdu75c-0XDJQDt6InVrg3ZeQ9YA-wnHQNFRluAJwRB45ruFtshCgiGVbQjoXMGd-Ov9REYdt4mGvEuxvvM-J8MAIgpzcQTyk_JgjZ9Z53YdJ18oWO8JnrQ4qTGtvy6i4AlsDGlL/w400-h266/Uvnitr_bananu-9-1920x1280.jpeg" width="400" /></a></div><br />Na osobní rovině
musím přiznat že „Banán“ je mi bližší posmutnělou a vykloubenou atmosférou než
jasněji čitelný „Medvěd“, nicméně obdobný režijně-dramaturgický zádrhel vidím
v obou.<p></p><p> </p><p><i><a href="https://www.nazabradli.cz/repertoar/uvnitr-bananu/">více o inscenaci</a><br />foto KIVA</i><br /></p>
</div>Jakub Škorpilhttp://www.blogger.com/profile/05753107892033252841noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-4076062543455058132024-02-03T09:52:00.000+01:002024-02-03T09:52:29.838+01:00Dubský: Hamlet + Vyhubyt (Klicperovo divadlo Hradec Králové)<h3 style="text-align: left;"><b>Hamlet</b></h3><div><br /></div><div>Režisér Pavel Khek Shakespearovu nejslavnější tragédii pro účely hradecké inscenace rázně osekal; vystačí si s osmi postavami, zmizeli Rosencrantz s Guildensternem, Fortinbras, hrobníci či herci. <i>Hamlet</i> je pojat jako rodinné drama, Khek ho nečte přes nějaké konkrétní téma, ale spíše se snaží prokreslit nezdravé vztahy mezi postavami, jež jsou zhusta založeny na touze ovládat či generačním nepochopení.<span><a name='more'></a></span> <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgF38E2CI5U52-ORPa5_EB3CkXKsZ38wusx_1t87Y9EyYtZ5gUm8r9CiKyITn8Sv29d6bCdLmn73VxMm52YLc8HvmJoQhzqKoMjgUue50_L9v4xHFzYBezJSygaCSxyN06q3dNsGs8kAhS3j4n_268sEB9WzXPKsH8f5k8r9k9uOW2LJ1gMA9BGMaiEHe8" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="562" data-original-width="1000" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgF38E2CI5U52-ORPa5_EB3CkXKsZ38wusx_1t87Y9EyYtZ5gUm8r9CiKyITn8Sv29d6bCdLmn73VxMm52YLc8HvmJoQhzqKoMjgUue50_L9v4xHFzYBezJSygaCSxyN06q3dNsGs8kAhS3j4n_268sEB9WzXPKsH8f5k8r9k9uOW2LJ1gMA9BGMaiEHe8=w400-h225" width="400" /></a></div><br />Upozaděna je politická linie, což zmenšuje úlohu Claudia, který v podání Jiřího Zapletala není zjevným manipulátorem ani hédonistickým uzurpátorem, k úkladům vůči Hamletovi jako kdyby ho hnal především strach. Gertruda Martiny Novákové utíká před černým svědomím k alkoholu, pozdě začíná litovat toho, jak se její rozhodnutí podepsala na stavu jejího syna. Vojtěch Říha je Hamletem energickým, v manických fázích je ho plné jeviště. Zůstává otázka, nakolik je tentokrát Hamletovo šílenství hrané a nakolik je způsobeno opravdovou duševní poruchou, kterou tvůrci naznačují tím, že z postavy Horacia (Josef Čepelka) udělali pouze princovu halucinaci. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjbw1eCR4njTCD67qINqiAfdX5LtfeD9MPOo9AoAj6MyyH3vJi3YFbrHIGWM_tqW_rU-Xq4EG6PL3JfLf70YKGiRw8651lgM7_ci9Gp5TGrLOZuNr_9jrA4FU_jdka5PVfptTufkz2B0R802fpgZaDL9VZpTCiQcR5MIW1d2LRzOLoe2mvBvP9oUVjUL7E" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="437" data-original-width="1000" height="175" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjbw1eCR4njTCD67qINqiAfdX5LtfeD9MPOo9AoAj6MyyH3vJi3YFbrHIGWM_tqW_rU-Xq4EG6PL3JfLf70YKGiRw8651lgM7_ci9Gp5TGrLOZuNr_9jrA4FU_jdka5PVfptTufkz2B0R802fpgZaDL9VZpTCiQcR5MIW1d2LRzOLoe2mvBvP9oUVjUL7E=w400-h175" width="400" /></a></div><br />Výborně si s rolí Ofelie poradila Martina Czyžová, která postavu obdařila přirozenou drzostí mládí, s níž se vzpírá citově manipulativnímu, užvaněnému otci Poloniovi (Jan Vápeník). Ve scénách šílenství se nesnaží být expresivní za každou cenu, což dodává výkonu na uvěřitelnosti. <br /><br />Khekova inscenace sice nenabízí nějaký razantní výklad, je ale vystavěna přehledně a navíc se podařil i závěr, na němž si moderní adaptace <i>Hamleta </i>často vylámou zuby. Šermířský souboj dává smysl a nepůsobí jako pěst na oko, navíc je po choreografické stránce velmi dobře zvládnutý. <br /><br /> <br /><br /><b>Vyhubyt</b><br /><br />Mladý režisér a dramatik Tomáš Ráliš připravil ve Studiu Beseda inscenaci své vlastní hry s názvem <i>Vyhubyt</i>. Text nezapře inspiraci největšími personami současného německojazyčného dramatu – je mayenburgovsky vykloubený a zároveň na mnoha místech vykazuje schimmelpfennigovskou poetičnost. Hlavně se ale věnuje tématům, která mají šanci oslovit generaci diváků mezi dvaceti a čtyřiceti roky, jelikož se nejspíš sami potýkali či potýkají s podobnými problémy jako ústřední pár v podání Natálie Holíkové a Michala Lurieho. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEghoBVCwNH34GZW2sckR6CZGkMr2T-l4JUVLvkeJIn-eS-8zA6tDujsHDwDmXK5mauOY2F2d2rppo1SjcxdBlZXf7cwkhRwYIzr3QDIz5Uy7IMSgF5xLo50YKhWowv8rqetwLJctoyG7LSAhDJTWyB9w2IB-XWwviDKfBogku6j8tVToSCm-o9ADu_WLgQ" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="500" data-original-width="1000" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEghoBVCwNH34GZW2sckR6CZGkMr2T-l4JUVLvkeJIn-eS-8zA6tDujsHDwDmXK5mauOY2F2d2rppo1SjcxdBlZXf7cwkhRwYIzr3QDIz5Uy7IMSgF5xLo50YKhWowv8rqetwLJctoyG7LSAhDJTWyB9w2IB-XWwviDKfBogku6j8tVToSCm-o9ADu_WLgQ=w400-h200" width="400" /></a></div><br />Nejprve to vypadá, že se vše bude točit kolem problematiky shánění bydlení, respektive jeho nedostupnosti pro mladé lidi po škole a bez dostatečného finančního polštáře. Do toho Ráliš zdařile přidává otázku mateřství a materiálního zabezpečení potomků, profesního vyhoření či vyrovnávání se s postupným fyzickým chátráním. Autor jde divákům naproti místy brutálním humorem, za nímž se ale schovává neveselá podstata celé hry. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiVNbqNnp6EWivbHL71p4hEKBoc1Rrb4hNsMkQnEu2lf_aTZzgPM20Ay_5V85QzmumQ5H7fwwoYm3T_Bfr8-FWAdYjFGR8B6NUZaeWu-Zgl4WmgSSkTzgtdyDevDs_oGShF24apnFJ1Iy9GJ4fCwZ8mOIWp0gkw_1ANZPWmGO-V0020pPjg1O6d76tHWSA" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="562" data-original-width="1000" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiVNbqNnp6EWivbHL71p4hEKBoc1Rrb4hNsMkQnEu2lf_aTZzgPM20Ay_5V85QzmumQ5H7fwwoYm3T_Bfr8-FWAdYjFGR8B6NUZaeWu-Zgl4WmgSSkTzgtdyDevDs_oGShF24apnFJ1Iy9GJ4fCwZ8mOIWp0gkw_1ANZPWmGO-V0020pPjg1O6d76tHWSA=w400-h225" width="400" /></a></div><br />Zvláště dráždivé na nové inscenaci je, že otevřený konec nepřináší žádné smíření nebo viditelnou naději. Nikoli klasický happy end, i u většiny temných divadelních kusů bývá závěr lehce prosvětlen a postavy mohou nabývat „kladnějších“ kontur. <i>Vyhubyt </i>nechává zcela na divákovi, zda si v řadě absurdně pointovaných situací najde nějaké poselství, nebo bude představení brát jen jako černohumornou historku. Tenhle styl není úplně snadné přijmout, když ho ale člověk akceptuje, může si užít režijně dobře zvládnutou inscenaci s přesvědčivými hereckými výkony. <br /><br /><b>LUKÁŠ DUBSKÝ </b><br /><br /><i>foto Patrik Borecký <br />více informací <a href="https://www.klicperovodivadlo.cz/inscenace/hamlet-12846/">zde</a> a <a href="https://www.klicperovodivadlo.cz/inscenace/vyhubyt-12845/">zde</a> <br />o všech pěti českých Hamletech letošní sezóny bude v psát Markéta Polochová v SADu 4/2024</i></div>Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-39810133089179575502024-01-30T17:58:00.000+01:002024-01-30T17:58:28.034+01:00Hankovcová: Vojcek_jednorozměrný člověk (Lachende Bestien - Divadlo X10)<h4 style="text-align: left;">„A co my s tím, Vojcek?“ </h4><br /><i>Vojcek </i>je smršť. Poutavá, vtipná, rozjívená smršť zahalená v blyštivých třásních, dýmu a popových beatech. Michal Hába si torzovité drama ohýbá všemi možnými směry, Büchnerův beztak roztříštěný text to ale snese. Navíc je zábavné pozorovat, jak se předloha mísí s režisérovou rázností a jazykovou akrobacií. Vtípky, slovními hříčkami, pop kulturními odkazy a zcizováky se to v Hábově textové úpravě jen hemží. Stejně tak se rozbíhá doširoka tematicky. Od nástrah kapitalismu, přes klimatickou krizi, až po otázky spojené s feminismem a lidskou svobodou... Všechno s jízlivým úšklebkem na rtech a notnou dávkou (sebe)ironie, což pomáhá celkovému dojmu řachandy, v níž není na místě nad ničím přemýšlet hlouběji, nedejbože moralizovat.<span><a name='more'></a></span> <br /><br /> <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiXqzEEKhoStxNxu7Z8yePQs7YFHTD2NxLgwM4IAybHDKAKm2HzqhYZxdUHxK5gn5E2flnnoj5hNerrZcF0dTPIy1CQDYNn4iUNTKvGzaNKLBOa3GMKwkj1XmM5kh0wXSAz_VSIQuQSszMox1xBhIUPGJ4xlkJLYsgt1o0fobZFlSAo-kIjHezBy2Cp-Pg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1125" data-original-width="2000" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiXqzEEKhoStxNxu7Z8yePQs7YFHTD2NxLgwM4IAybHDKAKm2HzqhYZxdUHxK5gn5E2flnnoj5hNerrZcF0dTPIy1CQDYNn4iUNTKvGzaNKLBOa3GMKwkj1XmM5kh0wXSAz_VSIQuQSszMox1xBhIUPGJ4xlkJLYsgt1o0fobZFlSAo-kIjHezBy2Cp-Pg=w400-h225" width="400" /></a></div><br />Jde z toho všeho hlava kolem. Prudké tempo prakticky nepolevuje, slova se hrnou s intenzivní kadencí, herecké nasazení si zaslouží obdiv. Hlavně Mark Kristián Hochman coby Vojcek a Kryštof Bartoš v roli Hejtmana jedou po celou dobu neúnavně na plný plyn. Bartoš má cit pro komické pointy, suverénně se proplétá spletitými monology. Přehání, huláká, ale bez trapnosti, spíš s nonšalantně cynickým úsměvem. Hochman se uvede zdánlivě nekonečným tanečním číslem – nekonečným však spíš v tom slova smyslu, že jsem nevěřícně kroutila hlavou nad tím, že to vydrží. Ale pak se stejným nasazením dokáže zahrát Vojcka trochu zmateného, neurotického i parodicky démonického. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEih_aHOMhHJxtyVHLcZL1QVeGgxXnG8sAiKk2HXhunXuYaznMNl4D_b1aZja6dtwkz4z7zviVvO9popwebkRp5uXXRlEiaG2puuaFFkDY3sDPp4W45e4Q4LgD54KPrz0yJNiS5MTg94w5H2CMQJCZt4nWCFO-SRjRAXFu4X6jgJBjcQcNICfyrntoKBg1I" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1000" data-original-width="2000" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEih_aHOMhHJxtyVHLcZL1QVeGgxXnG8sAiKk2HXhunXuYaznMNl4D_b1aZja6dtwkz4z7zviVvO9popwebkRp5uXXRlEiaG2puuaFFkDY3sDPp4W45e4Q4LgD54KPrz0yJNiS5MTg94w5H2CMQJCZt4nWCFO-SRjRAXFu4X6jgJBjcQcNICfyrntoKBg1I=w400-h200" width="400" /></a></div><br />Budu se opakovat, ale tenhle <i>Vojcek </i>je nastřelená jízda. Tempo trochu ztrácí až v epilogu - osobně by mi nevadilo vézt se kratší dobu, odpustila bych si i pár odboček. Když nakonec klesnou zvýšené hladiny adrenalinu, zůstává otázka, co s tím vším? Je to však spíš smutný povzdech než naléhavé volání po smyslu. Mám totiž pocit, že právě ono zahlcení, se kterým si tak docela nevíme rady, představuje docela přiléhavou metaforu dnešního světa. Mého určitě. <br /><br /><b>ELIŠKA HANKOVCOVÁ </b><br /><br /><i>více informací <a href="https://www.divadlox10.cz/cs/repertoar/vojcek-jednorozmerny-clovek">zde</a> <br />foto Partrik Borecký</i>Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-80640053903917132332024-01-29T23:48:00.003+01:002024-01-30T11:36:26.398+01:00Mikulka: Miss rodeo (Alfred ve dvoře)<h3 style="text-align: left;">U nás na Jihu</h3><br />Určitě je to lákavé: postavit celou inscenaci primárně na atmosféře. Anežka Kalivodová to zkusila s kovbojsko-buranskou náladou amerického Jihu a vyšlo jí to zhruba tak napůl.<span><a name='more'></a></span> <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgnJMJMCFsq78DhEhE7ujMngYXq7yEriO54CSUHXCCbQvKBkhi2rfjodzsyimvn3Hehldo4FhZNa1NZiTqZ1NW5uB6P4C3EelXd7_EMnM1Id1jA17IwfD2_CJ5pK-PRJG72wjnoGwuobLTcXqWaf0VcEQ4umf2ysh66bSXKOGPAwN_iCbASQ5TNW9puMRU" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1152" data-original-width="2048" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgnJMJMCFsq78DhEhE7ujMngYXq7yEriO54CSUHXCCbQvKBkhi2rfjodzsyimvn3Hehldo4FhZNa1NZiTqZ1NW5uB6P4C3EelXd7_EMnM1Id1jA17IwfD2_CJ5pK-PRJG72wjnoGwuobLTcXqWaf0VcEQ4umf2ysh66bSXKOGPAwN_iCbASQ5TNW9puMRU=w400-h225" width="400" /></a></div><br />Na nezřetelně nasvíceném jevišti pokrytém slámou se objevují časově nespojité útržky jakéhosi příběhu, částečně milostného a částečně sledujícího deziluzi ze slávy (vše skončí nejasně, ale zcela jistě špatně). Stejně důležité, a často zábavnější, jsou však výstupy, které vlastně nesouvisejí s ničím. Samozřejmě až na atmosféru: třeba když jeden z mužů, kteří se točí kolem titulní Miss Rodeo, opravuje větrák a velmi vážně k němu přitom hovoří. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhxSPTmPEvb2VooWLWwhMyqv3LwuzL0ZzGchTMsAOQ1CXex7hlNRlBECPnC44-kAmxmgf61artrYmwsbqi0gTuatn37CdxomqBPDufjVKeBdvX1cCiXldoCRkf2-QHFIO6CXjm0fCOx_htSEIUeHGh_f1uqWgVUbv_LRyc8e8hmU4FnN23iHylnYki_NBw" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1152" data-original-width="2048" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhxSPTmPEvb2VooWLWwhMyqv3LwuzL0ZzGchTMsAOQ1CXex7hlNRlBECPnC44-kAmxmgf61artrYmwsbqi0gTuatn37CdxomqBPDufjVKeBdvX1cCiXldoCRkf2-QHFIO6CXjm0fCOx_htSEIUeHGh_f1uqWgVUbv_LRyc8e8hmU4FnN23iHylnYki_NBw=w400-h225" width="400" /></a></div><br />Veškerá komunikace probíhá v angličtině, trojice herců mluví s přehnaným jižanským akcentem a většinou na mikrofon, za nimi běží české titulky. Zhruba ve čtvrtině je představení překvapivě přerušeno parodicky bombastickým filmovým entrée ohlašujícím film Anežky Kalivodové (včetně obsazení). Nechybí dokonce ani trenažér, na kterém se chvílemi reálně jezdí. A do toho se téměř nepřetržitě ozývají temné zvuky, které v příšeří na pravé straně hrací plochy vyluzuje zvukař a kytarista v jedné osobě. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiNBMEoo9oIURlN8JOiicpduVFenEx6oTbr7b1HbkpK_c8FDWNckelM0WTwUr7SlL0vXirNiVjVjA-zmwfWKMuivDHqjJ53BgGQ5udRw6X2IATNIZqLg0qCnE9xEejoJ4KjNPTXjgSK4xK1-hLIuRSiodGGEI2Rvbdu7kJKlAKVC3XcjrCp5waykTBh1vE" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1152" data-original-width="2048" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiNBMEoo9oIURlN8JOiicpduVFenEx6oTbr7b1HbkpK_c8FDWNckelM0WTwUr7SlL0vXirNiVjVjA-zmwfWKMuivDHqjJ53BgGQ5udRw6X2IATNIZqLg0qCnE9xEejoJ4KjNPTXjgSK4xK1-hLIuRSiodGGEI2Rvbdu7kJKlAKVC3XcjrCp5waykTBh1vE=w400-h225" width="400" /></a></div><br />Není to marné, zvláště ze začátku dokáže představení vtahovat nedořečenou a výhružnou tajemností, kombinovanou s groteskními momenty. Postupem doby se však nelze ubránit podezření, že se tvůrci na atmosféru spolehli až moc: začne se nedostávat proměn, nových nápadů, zkrátka čehokoli, čeho by bylo možné se divácky zachytit. Inscenátoři jsou nicméně neoblomní, takže vše v plus minus stejné náladě dospěje až do závěrečného hlukového ataku, doprovázejícího svítící postavu Miss Rodeo houpající se zády k publiku na trenažéru. Kam jede, čert ví, ale upřímně řečeno, nijak zásadně mě to už tou dobou netrápilo. <br /><br /><i>více informací <a href="https://www.alfredvedvore.cz/cs/program/miss-rodeo-269/">zde</a> <br />foto Martin Špelda</i>Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-67394099273265739182024-01-28T23:03:00.005+01:002024-01-29T09:18:12.133+01:00Mikulka: Insomnie (Činoherní Studio Ústí nad Labem)<h4 style="text-align: left;">Jak se dělá divadlo </h4><br />Po povedeném <a href="https://nadivadlo.blogspot.com/2023/09/mikulka-jidelni-vuz-cinoherni-studio.html" target="_blank"><i>Jídelním voze</i></a> přišel David Šiktanc s další inscenací vystavěnou na základech „vlastních zážitků“ – a opět mu to vyšlo. <i>Insomnie </i>pojednává, navzdory trochu matoucímu titulu, především o tom, jak vzniká divadelní inscenace a jaké nejistoty i pochybnosti přitom provázejí režiséra, který se shodou okolností nápadně podobá samotnému Šiktancovi.<span><a name='more'></a></span> <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEitVWvUuJ8q34aTe2ZnEXiqQDHK_5vpHPOfgWVIFntp9srDfWDt8qWStGhCkuSK1tJj7VEISYPpZY70EGXKa7q3dSs4XDogOiIz0eHjZu_KjO0cNiQmGD96WlJmtX2LD65Doq3_5t4nGE_zxnHWfFyqRafR5go-QIJn9qbUwKUqIK2rjkIf8H3wb9Ue-D4" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="576" data-original-width="1024" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEitVWvUuJ8q34aTe2ZnEXiqQDHK_5vpHPOfgWVIFntp9srDfWDt8qWStGhCkuSK1tJj7VEISYPpZY70EGXKa7q3dSs4XDogOiIz0eHjZu_KjO0cNiQmGD96WlJmtX2LD65Doq3_5t4nGE_zxnHWfFyqRafR5go-QIJn9qbUwKUqIK2rjkIf8H3wb9Ue-D4=w400-h225" width="400" /></a></div><br />Divadelníci hrávají na divadelnická témata rádi, <i>Insomnie </i>však jde docela nezvyklou cestou: vše se odehrává v rozostřené atmosféře na hranici spánku a bdění (odtud ona titulní nespavost) a místo obvyklých veselých či hořce ironických historek je podstatný spíš nesouvislý vnitřní monolog zmíněného režiséra. Dokonce ani pořádně nedojde na premiéru, logické vyvrcholení generálkového týdne, kterým jinak protagonista prochází den po dni. Místo toho se vše obloukem vrátí k úvodnímu snovému výjevu s neurčitou dvojicí tančící v chumelenici uprostřed noci kdesi pod okny herecké ubytovny. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgB8HRVdflTYacrGop_OBpp19O0zkWav3LTbG_A-wDLPj1sRLKvj78iSmI5Y9B4l38FA1RUvZ6WVOb7ZVKI9oCEOp4gwxPuHhjmY5_66Dksnad4qxJhWxwYjpYFEyebXq7rzLfZKaQx_WR1QwQAwGeeRHO5sBzsGN4Wz4cR9nWdba--SZroCeNiVbEZ8Rs" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="576" data-original-width="1024" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgB8HRVdflTYacrGop_OBpp19O0zkWav3LTbG_A-wDLPj1sRLKvj78iSmI5Y9B4l38FA1RUvZ6WVOb7ZVKI9oCEOp4gwxPuHhjmY5_66Dksnad4qxJhWxwYjpYFEyebXq7rzLfZKaQx_WR1QwQAwGeeRHO5sBzsGN4Wz4cR9nWdba--SZroCeNiVbEZ8Rs=w400-h225" width="400" /></a></div><br />Aby to však nebylo úplně jednoduché: režisérův vnitřní hlas je rozdělen mezi dva herce (Jana Huška a Barboru Váchovou) pojmenované shodně Já, přičemž především Váchová v případě potřeby zastoupí celou řadu dalších postav, od protivné herečky, přes prodavačku ve večerce až po výše zmíněnou tanečnici. I když je otázkou, zda posledně jmenovanou lze označit za „další postavu“ nebo spíš za součást dvojjediného protagonisty. Ale to není zas tak podstatné, nejistota na mnoho způsobů se šíří z jeviště i do hlediště, a lze to považovat za jednu z předností inscenace. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEitHfgWYALPu47O4VNIAX7w2AqZ-3UOxeVpSN0uF7Z7ECEZBzhHmh3qukD0blJ0eLJtl9JHSK4EjnnMtWd50eJGfgfAOb2p4WaSd45FBVCgS1eFdFDF4d2KlloEB5lrsT1uLkVG3KBnnsEynQ-6t6IOFIntrS9lLCe8jOG-4gWt6TJAgTRjk_viOYOcVIg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="576" data-original-width="1024" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEitHfgWYALPu47O4VNIAX7w2AqZ-3UOxeVpSN0uF7Z7ECEZBzhHmh3qukD0blJ0eLJtl9JHSK4EjnnMtWd50eJGfgfAOb2p4WaSd45FBVCgS1eFdFDF4d2KlloEB5lrsT1uLkVG3KBnnsEynQ-6t6IOFIntrS9lLCe8jOG-4gWt6TJAgTRjk_viOYOcVIg=w400-h225" width="400" /></a></div><br />Aby to však nepůsobilo příliš seriózně: dojde i na řadu zábavných a sebeironických momentů, ty však tvoří spíše ostrůvky ve snovém proudu. Padne vtip, po něm přijde monolog plný nejistoty, pak se chvíli tančí nebo zpívá, nechybí projekce (ale ne live cinema, spíš něco na způsob Laterny Magiky), vyloupnou se poetické pasáže, zazní verše a jako kontrapunkt zcela konkrétní momentky z divadelnického života. Výsledkem je zábavná a zároveň velmi důvěryhodná koláž. Divadelníci a zasvěcenci asi budou při jejím sledování trochu zvýhodněni, nicméně <i>Insomnie </i>je inscenace, která může, alespoň doufám, oslovit každého, kdo od divadla nečeká přímočarý příběh a jednoznačné vyznění. <br /><br /><i>více informací <a href="https://cinoherak.cz/inscenace/in/#tprid2194">zde</a> <br />foto: Martin Špelda <br />o inscenaci budu mluvit v Mozaice ČRO Vltava ve středu 31.1. </i><br /><br /> <br /><br /> <br /><br /> Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-26813792977865049662024-01-28T10:23:00.001+01:002024-01-28T10:23:35.219+01:00Hankovcová: Echodrama (Venuše ve Švehlovce)Míjení se. Ta slova se mi neustále vracela na mysl během premiéry <i>Echodramatu</i>, improvizačního divadelně-hudebního projektu, který uvádějí ve Venuši ve Švehlovce studenti DAMU a HAMU. Čtyři postavy se neustále míjejí, mluví spolu, ale neslyší se. Atmosférou vše připomíná mix Čechova se současnou irskou spisovatelkou Sally Rooney. Jenže jsem měla pocit, že stejně jako spolu neumí komunikovat postavy, ani já se nedokážu na dění plně napojit.<span><a name='more'></a></span> <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgESx1C8nHB1BOB0H-9sBy5PQSQzjvanMclzqY3qgQHp2N7_XY3dKcu4HtbfYLcinctnRPGFtBMiKLLUYOvG8vlydLJxFjowKjmZuISaXZOFYoIBby_2R5xwqvvIeJAbPYIe18mUodE7oT-qF6V9OejiespzXPJAfX5aGrlNI6fSTZopJiYWwCHUVz3OJU" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1280" data-original-width="1920" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgESx1C8nHB1BOB0H-9sBy5PQSQzjvanMclzqY3qgQHp2N7_XY3dKcu4HtbfYLcinctnRPGFtBMiKLLUYOvG8vlydLJxFjowKjmZuISaXZOFYoIBby_2R5xwqvvIeJAbPYIe18mUodE7oT-qF6V9OejiespzXPJAfX5aGrlNI6fSTZopJiYWwCHUVz3OJU=w400-h266" width="400" /></a></div><br />Před očima se mi rozehrává několik obrazů se vztahovou tématikou. Repliky, které pronášejí čtyři herci (Alžběta Malá, Marie Machová, Antonín Brukner a Daniel Pavlis) jsou trhané, nedořečené. Jako by se to, co opravdu chtějí říct, topilo v odmlkách, jež vyplňuje živý hudební doprovod. Na jevišti jsou totiž po celou dobu přítomní i tři houslisté (Anna Romanovská, Jana Havláková a Milan Jakeš), kteří jednotlivým obrazům dodávají patřičný podkres. Popravdě, nebýt živé hudby, celé by mě to asi omrzelo rychleji. Jednou táhlé tóny smyčců, jindy napínavé brnkání na struny vytváří působivou atmosféru a doplňuje jinak trochu monotónně se opakující dialogy. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjuY_YRhaRSwPh5_YWl1w9Rp3aiNisPaRo0TnWIu5Ar3pnBp8cgAR1_YA5Q1yctJJOmiwZihd7mMbOZb6RzFTJWymArPuHGYqd1GZSwaCaPifZu3OgW43ab6W745Hji5gKyyHhC60g4WhKihnkcRFOT-K3Meh2XDq3EDaZ0cPbCfpctQTM88gKsMtBYiUA" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1766" data-original-width="2560" height="276" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjuY_YRhaRSwPh5_YWl1w9Rp3aiNisPaRo0TnWIu5Ar3pnBp8cgAR1_YA5Q1yctJJOmiwZihd7mMbOZb6RzFTJWymArPuHGYqd1GZSwaCaPifZu3OgW43ab6W745Hji5gKyyHhC60g4WhKihnkcRFOT-K3Meh2XDq3EDaZ0cPbCfpctQTM88gKsMtBYiUA=w400-h276" width="400" /></a></div><br />Postavy se pohybují v podivné galaxii nerozhodnosti a stále dokola probírají podobné problémy. Středem této galaxie je Anna, kolem níž obíhají její tři méně či více vážné známosti. Anna (A. Malá) je přitahuje nevysvětlitelnou silou. Přes její přelétavost i zvláštně pohrdavý výraz, který nasadí kdykoliv jí někdo projevuje hlubší city, jsou k ní všichni tři stále přitahováni. Brzy se to pro mě stává nepochopitelným, záhy iritujícím svou jednotvárností. Nepomáhají ani stereotypní kostýmy – flitrované minišaty pro nestálou, drzou Annu nebo oversized svetr a velké brýle pro její uťáplejší přítelkyni (M. Machová). <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjQ6z9HKvwalFrRLb4oSCKbQ9NSaMvCjvjYoGPGavgskzshXUOWzWMNeMdEC8uapVxNK68EgyBxBKU1Iq0paQkFaJHKebvWJGYFS1h4FMYse7mcma9c8WZqtstReoybU4TJ-x6a1W7-nZ5zLY366C5KWfSS6SCN0ZaNq4YoO4rYIV4iVnTh2b5OqN6EyXQ" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1012" data-original-width="1244" height="325" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjQ6z9HKvwalFrRLb4oSCKbQ9NSaMvCjvjYoGPGavgskzshXUOWzWMNeMdEC8uapVxNK68EgyBxBKU1Iq0paQkFaJHKebvWJGYFS1h4FMYse7mcma9c8WZqtstReoybU4TJ-x6a1W7-nZ5zLY366C5KWfSS6SCN0ZaNq4YoO4rYIV4iVnTh2b5OqN6EyXQ=w400-h325" width="400" /></a></div><br />Možná se jedná o pravdivou sondu do (ne)funkčnosti dnešních vztahů. Rozhodně nejde o první ani poslední dílo, jenž odtažitost dnešní společnosti tematizuje. Jenže v prázdném prostoru, kde se čtyři herci neustále podivně míjejí a přesouvají (v rozvláčném tempu a bez výraznějších citových proměn), se to všechno zdá ploché a nucené. Naštěstí mají všichni čtyři aktéři talent pro nevtíravý, minimalistický, ale jistý projev. Zvláště Marie Machová mi opět (dříve třeba v Rusalce Daniely Špinar) potvrdila, že stojí za to její další divadelní dráhu sledovat. Navzdory tomu jsem měla po hodině dojem, že na rozvinutí myšlenky o vyprázdněnosti vztahů i předvedení naší sobeckosti by stačila poloviční stopáž. <br /><br />Odcházela jsem z divadla ve zvláštním rozpoložení. Ani rozčarovaná, ale ani ne nadšená. Jako bych se na <i>Echodrama </i>dívala zpoza tlustého plexiskla. Doléhaly ke mně tóny i slova, ale (možná věrně samotnému názvu) v podivné ozvěně, která zašimrala v uších a pak se vytratila. Možná jde o zajímavý umělecký záměr, ale rozhodně ne takový, který by zanechal trvalejší otisk. <br /><b><br />ELIŠKA HANKOVCOVÁ </b><br /><br /><i>více informací <a href="https://www.venuse-ve-svehlovce.cz/predstaveni/echodrama/">zde</a></i>Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-24216180843753044002024-01-20T14:12:00.003+01:002024-01-20T14:12:42.045+01:00Dubský: Zaráz (čtvrtek 18.1.)<h4 style="text-align: left;">Vosa (Slovácké divadlo Uherské Hradiště)<br />Opilí (Slovácké divadlo Uherské Hradiště)</h4><h4 style="text-align: left;"><span><a name='more'></a></span> </h4><div><div><b>Vosa </b>Poslední festivalový den začal nepříjemnou komplikací – kvůli zdravotní indispozici jedné z hereček Slováckého divadla muselo být zrušeno dopolední představení Dürenmattových <i>Fyziků</i>. Organizátoři naštěstí pružně zareagovali a narychlo připravili náhradní představení na Malé scéně.</div><div><br /></div><div>Žánr psychologického thrilleru je na divadle spíše neobvyklý, proto může být <i>Vosa </i>britské dramatičky Morgan Lloyd Malcolm divácky lákavým kusem. Snahou autorky bylo, aby divák během sledování představení neustále měnil úhel pohledu na obě ženské postavy a nebyl si nikdy jistý, komu vlastně fandit. Měl jsem však se hrou trochu podobný problém jako o den dříve se zlínskou <i>Špínou </i>– text působí hodně vykonstruovaně. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEibvZjSqY9H6DSZ2HoY2EDbLsh24Gj7Xm5aUwvg_1EVz4iCu7j5m87HLA-7ArLpgsVfNl7hRhvCFF3C-toAEP-usd6iyr2QvBkkF8SSsKcYNqUyyKq4a9MSu5ff9EPMCkmQYuk75EPH5P6xGq2podXXidxT2lUyY8foPnuLI1QsUu8ffNLbiy5cnmPpLkA" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="667" data-original-width="1000" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEibvZjSqY9H6DSZ2HoY2EDbLsh24Gj7Xm5aUwvg_1EVz4iCu7j5m87HLA-7ArLpgsVfNl7hRhvCFF3C-toAEP-usd6iyr2QvBkkF8SSsKcYNqUyyKq4a9MSu5ff9EPMCkmQYuk75EPH5P6xGq2podXXidxT2lUyY8foPnuLI1QsUu8ffNLbiy5cnmPpLkA=w400-h266" width="400" /></a></div><br />Asi nejzajímavější mi přišel začátek, kdy se bývalé kamarádky po dvaceti letech sejdou v kavárně a kdy dlouho není vůbec jasné, kam se bude děj ubírat, což vytváří příjemné napětí. Účinnost zvyšuje i to, že režisér Lukáš Kopecký zasadil úvodní scénu do hlediště mezi diváky, kteří sedí u podobných stolků jako postavy. <br /><br />Po přesunu na jeviště napětí opadá, rozjíždí se konverzačka na téma násilí, šikany a šrámů, které si v sobě člověk nese celý život. Je to také souboj dvou odlišných přístupů k životu, jež souvisí se sociálním postavením – na jedné straně upjatá a distingovaně působící Heather (Tereza Novotná), proti ní živelná a vulgární Carla (Petra Staňková). <br /><br /><i>Vosa </i>je taková divadelní jednohubka, zabaví, ale za pár dní si na ni člověk nevzpomene. <br /><br /><br /><b>Opilí </b>Večerní představení se nakonec podařilo odehrát podle plánu, což bylo jedině dobře, inscenace režisérky Anny Davidové splnila průpovídku „to nejlepší na konec“. <i>Opilí </i>Ivana Vyrypajeva nejsou žádnou novinkou, hráli se všude po Evropě, přesto je jejich uvedení v malém oblastním divadle docela odvážná věc. Vyrypajev publikum nehladí po srsti, předkládá sled scén, kde se filozofické promluvy mísí s opileckým drmolením, vzletná slova střídají vulgarismy, humor přechází v zoufalství a celek je interpretačně velmi náročný. Konfrontovat konzervativní publikum s moderním pojetím divadla je něco, co by mělo být samozřejmostí, byť na sebe divadlo může přivolat divácký hněv, jako se to dle slov inscenačního týmu stalo v tomto případě. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiUoR4t5b2ry-EDq6Kna0YalOyBFBDj-iiZSLIDEgD4uEZIJ5CnC-xj4x7AM3V0YyEg-Vf9vqvid97zsOspSTEzBCC1mPjtKDq8BkUNkF1k8OKXOmEuQxAH_5P2w7_eOHU9BnblOsP0aQ1RoKC8YJmGe44ikXG8vEEOOCkF7ybQPbdYArbmgc16EsGzaiU" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1280" data-original-width="1920" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiUoR4t5b2ry-EDq6Kna0YalOyBFBDj-iiZSLIDEgD4uEZIJ5CnC-xj4x7AM3V0YyEg-Vf9vqvid97zsOspSTEzBCC1mPjtKDq8BkUNkF1k8OKXOmEuQxAH_5P2w7_eOHU9BnblOsP0aQ1RoKC8YJmGe44ikXG8vEEOOCkF7ybQPbdYArbmgc16EsGzaiU=w400-h266" width="400" /></a></div><br />Vyrypajevovu hru je potřeba výrazně stylizovat už kvůli základní premise, že všechny postavy na jevišti jsou výrazně posilněné alkoholem. Režisérka <i>Opilé </i>pojala jako vyhrocenou grotesku, na což je nutné si zpočátku zvyknout. Groteskní přehrávání opileckého stavu na mě nejprve působilo rušivě, postupem času ale tato stylizace vycházela stále lépe a některé scény vyzněly vskutku působivě. Emocionálním vrcholem je kázání sebevědomého Lawrence (Pavel Šupina) a následná hromadná scéna, v níž se všechny postavy kloužou po vodou politém povrchu. Přišlo mi, že v ten moment se všechny roviny hry úspěšně propojily, skepsi doplnila naděje a pocit, že vše podstatné již bylo řečeno. <br /><br />Inscenace bohužel v tento moment nekončí, ale pokračuje ještě další ztišenou scénou, která sice není špatně zahraná či myšlenkyprostá, ale už jí chybí předchozí energie, takže už působí spíš jako dovětek. <br /><br /><br /><b>LUKÁŠ DUBSKÝ </b><br /><br /><i>více informací <a href="https://www.slovackedivadlo.cz/inscenace/vosa" target="_blank">zde </a>a <a href="https://www.slovackedivadlo.cz/inscenace/opili" target="_blank">zde</a><br />foto web Slaváckého divadla</i><br /><br /> </div></div>Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-70555482190273120792024-01-19T11:17:00.010+01:002024-01-20T14:12:28.508+01:00Vladimír Mikulka: Zaráz (čtvrtek 18. 1.)<h3 style="text-align: left;">Opilí (Slovácké divadlo)</h3><br />Po dvou dnech ve Zlíně jsme ve čtvrtek ráno přejeli do Hradiště a začalo to být docela napínavé: po moderátorce diskusí přišla o hlas i jedna z klíčových hereček, dopolední <i>Fyzikové</i> tak museli být zrušeni (respektive na poslední chvíli nahrazeni jiným představením) a ohledně večerních <i>Opilých</i> se čekalo, jestli zaberou záchranné medicínské aktivity. Nakonec zabraly, takže alespoň večerní představení proběhlo, jak mělo. Mimochodem, až na závěrečné diskusi se ukázalo, jak moc to bylo pro Slovácké divadlo důležité: <i>Opilí </i>jsou kvůli „nehledanému“ výrazivu v nemilosti velké části místního publika a festival tak představoval nejspíš poslední šanci představit ambiciózní inscenaci odborné veřejnosti.<span><a name='more'></a></span> <br /><br />Co se týče náhradní <i>Vosy</i>, nemá valný smysl se tu o ní rozepisovat. Jedná se o lacině efektní, až do směšnosti přespekulovaný „divácký chyták“ (tvářící se pochopitelně smrtelně vážně a hlubokomyslně), jaké se píší v anglosaském divadelním světě, kde slouží coby potrava pro nenasytný chřtán komerčních divadel. Věřím, že se tento dámský psychothriller může stát hitem i v Hradišti, a nechť je mu to přáno. Na festivalový program se ale inscenace dostala náhodou a určitě to není titul, který by tam patřil (na rozdíl od <i>Opilých</i>). <br /><br /><b><i>Opilí </i></b>nabízejí sled repetitivních, absurdně groteskních výjevů, ve kterých prolínající se skupinky postav hledají - mátožně a občas i téměř proti své vůli - cosi vyššího: lásku, smysl života, Boha. Opravdovost jde ruku v ruce s docela jedovatou ironií, vznešené myšlenky jsou často vyslovovány prostřednictvím drsného nebo vyloženě fekálního výraziva (což se v Hradišti ukázalo být kamenem úrazu). V případě jejich nastudování ve Slováckém divadle jsem měl docela nezvyklý zážitek: během představení se několikrát prostřídaly pasáže, které mě dost otravovaly, s těmi, na které jsem zíral téměř uhranutě. Bylo to, myslím, dáno primárně tím, jak se tu kterou scénu podařilo trefit režisérce Davidové a zúčastněným hercům, Vyrypajevova hra je v tomto smyslu vcelku vyrovnaná.<div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiD8urnpTs4gZdAOGe4dQaPSOxGnLqW5zcWaVZRIqkZwQNbZ7kYuzGv8zt2lxzTb1LuajxK5So-QYuatopKMWaDlR4KcspqB-YpDb1Uxb3lJFiK0887YvMRDAlTzZfBz2nrbEilgCv0uGPJfxm6tRdP3IsIK3LAjRnq8ZC8znRWnNwk6A9kc6c2A9PHnww" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="512" data-original-width="768" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiD8urnpTs4gZdAOGe4dQaPSOxGnLqW5zcWaVZRIqkZwQNbZ7kYuzGv8zt2lxzTb1LuajxK5So-QYuatopKMWaDlR4KcspqB-YpDb1Uxb3lJFiK0887YvMRDAlTzZfBz2nrbEilgCv0uGPJfxm6tRdP3IsIK3LAjRnq8ZC8znRWnNwk6A9kc6c2A9PHnww=w400-h266" width="400" /></a></div><br />Proč někdy divadelní magie zabere a jindy ne, se popisuje a rozebírá hodně obtížně. Tentokrát to, myslím, obvykle vycházelo nepřímo úměrně tomu, jak moc se herci v tom kterém výstupu snažili být vtipní, expresivní a viditelně opilí. Nejsilnější byly scény, kdy se hrálo na první pohled docela vážně, bez velké exprese, jen s občasnými „prasklinkami“. Jako třeba, když se do naivkovsky osudového zamilovaného proslovu dívky vůči postaršímu muži, kterého náhodou potkala na ulici, vkrádají vulgarity. Nebo když se ta samá slečna otřese poté, co se na svého "vyvoleného" poprvé opravdu podívá, ale pak jede dál ve stejných kolejích. Nebo naopak, jak se on postupně vnitřně rozzáří, když zjistí, že se stal objektem lásky. Je to směšné, ale zároveň dojemné a jaksi opravdové. Když naopak čtveřice pánů tlačí na pilu opilosti a okázalých absurdit, třeba ve scéně <i>„můj bratr, katolický kněz říkal… ty žádného bratra nemáš“</i>, padá představení řemen. <br /><br /> <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi9XElRnAdYEmf9KUR8Cgmg4Q78x-ZdFVU8YB8n2cfI1XceOGoaH6kRs646v6BxPg-BlK7pXTvhikFC1jcttBa3HhCBk2XaXXBQTVzynZwSlavSaU_Rf3J1DW5TjL1VEhlnFgo1d5VzpWgTCoiOfJyLtT2kkRI0W8SxiPpm4o8_mCVQ8JjWeSlyfgu0F-w" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="512" data-original-width="768" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi9XElRnAdYEmf9KUR8Cgmg4Q78x-ZdFVU8YB8n2cfI1XceOGoaH6kRs646v6BxPg-BlK7pXTvhikFC1jcttBa3HhCBk2XaXXBQTVzynZwSlavSaU_Rf3J1DW5TjL1VEhlnFgo1d5VzpWgTCoiOfJyLtT2kkRI0W8SxiPpm4o8_mCVQ8JjWeSlyfgu0F-w=w400-h266" width="400" /></a></div><br />Celkově – a vzdor výhradám – lze nicméně zopakovat to, co jsem napsal včera o zlínské <i>Špíně</i>: je chvályhodné a odvážné, když se regionální divadla pouštějí i do takovýchto textů. A když se z nich nesnaží udělat jednoduchou opileckou řachandu. <br /><br /><i>více informací <a href="https://www.slovackedivadlo.cz/inscenace/opili" target="_blank">zde</a></i></div><div><i>foto Kuba Jíra<br />o festivalu Zaráz budu psát v SADu 1/2024</i></div>Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-53665585454066215342024-01-18T16:59:00.000+01:002024-01-18T16:59:03.117+01:00Dubský: Zaráz (středa 17.1.)<h4 style="text-align: left;">Kytice (Městské divadlo Zlín)<br />Špína (Městské divadlo Zlín) </h4><span><a name='more'></a></span><div><br /></div><div><br /><b>Kytice </b>Koncepce, se kterou se do Erbenovy sbírky balad pustil režisér Dodo Gombár, mě v první chvíli poněkud vykolejila. Kytici zasadil do prostředí vesnické pouti, postavy oblékl do nevkusných hadrů ve stylu osmdesátých let minulého století. Nejprve to kolotočářské hemžení nedává smysl, ale postupně je možné rozklíčovat, že nenápadné herecké akce na pozadí jsou předzvěstí toho, k čemu dojde v některých baladách (třeba když Vodník popíjí lahváče se svou budoucí nedobrovolnou ženou). Je to trochu neuspořádané, řekl bych, že se z tohoto nápadu dalo vytěžit víc, ale jinak mě tento princip bavil. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjb4oe_M1l_W11z3uzwADp2VFnYyEB5XbFeW-xTFjCtXWG3D_eWP650dAhjVdGwwG5GmBCcWmMengoRaFSB3eI6Y34vE51j-QVAAAn_27vkZkhinncRlywMWgpcfJkBepAgpcZM5xHb8jAHdjbitXKwmJncSBtmjAKOeAR7ZSD5NboVLKjdXIXqzLS8OcI" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1280" data-original-width="1920" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjb4oe_M1l_W11z3uzwADp2VFnYyEB5XbFeW-xTFjCtXWG3D_eWP650dAhjVdGwwG5GmBCcWmMengoRaFSB3eI6Y34vE51j-QVAAAn_27vkZkhinncRlywMWgpcfJkBepAgpcZM5xHb8jAHdjbitXKwmJncSBtmjAKOeAR7ZSD5NboVLKjdXIXqzLS8OcI=w400-h266" width="400" /></a></div><br />Gombár se nebojí Erbenovo pochmurné dílo ironizovat a místy vyloženě parodovat. Zatímco třeba u Polednice mi záměrně nablblá ilustrace veršů ještě moc nesedla, od Vodníka jsem si komediální rovinu začal užívat. Vedle zmíněného Vodníka, který kromě humoru poukazoval také na téma domácího násilí, se hodně povedly i Svatební košile. Jen je škoda, že zvolenou parodickou stylizaci se nepodařilo udržet i ve druhé půlce, v níž inscenace zbytečně zvážní. Režisér balady doplňuje různými intertextuálními odkazy, z nichž nejviditelnější jsou ty náboženské. Poklad propojuje s příběhem posledních dní Ježíše Krista, v závěru nahrazuje Erbena Bible a je citováno Janovo zjevení. O funkčnosti těchto křesťanských vsuvek nejsem úplně přesvědčen. <br /><br />Herecké výkony v zalidněné inscenaci mají hodně proměnlivou úroveň, zmínil bych ty nejvýraznější (myšleno v pozitivním smyslu) – Milana Gorská skvěle drží parodickou stylizaci a její výstupy jsou osvěžující i ve druhé polovině, podobně zábavný umí být i Zdeněk Lambor. <br /><br />I když mám k téhle verzi Kytice řadu připomínek, cením si, že se ve Zlíně nevydali cestou nejmenšího odporu a nezvolili pietní převedení známých básní na jeviště. <br /><br /> <br /><br /><b>Špína </b>Hru současného maďarského autora Bély Pintéra jsem viděl v loňském roce v podání Slovenského národního divadla. Se zlínskou verzí jsem měl podobné problémy jako s tou bratislavskou. Pintér umí vystavět překvapivě pointované situace a dobře znějící dialogy. Člověk se ovšem musí oprostit od faktoru pravděpodobnosti, protože dějové zvraty ve Špíně na mě působí jako hodně přitažené za vlasy, rovněž charaktery postav se scénu od scény proměňují. Děj hry se přitom odehrává během jediného roku, takže charakterové skoky nelze vysvětlit uplynulým časem. Když ale divák tuhle zvláštnost Pintérovy hry přijme, má tenhle černohumorný kus s nejednoznačným vyzněním co nabídnout. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjP_oCTrVtDuXJH05CZFsDb7kmm3uxTxA5Sk_bK2-RfFOzbJJ0M5qDATOkD2LqkYwLb0lMuXqWHU4lYEZADSLeoN_y0kpDBPbtb9TenW1sG-No15X_chpkTsEOKXLG7_lZCmc0ntLrNO6DbgxmpsudL91Ml62iwEdFzwli3NPeMlbrYlgs3-j_ySfjSwko" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1280" data-original-width="1920" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjP_oCTrVtDuXJH05CZFsDb7kmm3uxTxA5Sk_bK2-RfFOzbJJ0M5qDATOkD2LqkYwLb0lMuXqWHU4lYEZADSLeoN_y0kpDBPbtb9TenW1sG-No15X_chpkTsEOKXLG7_lZCmc0ntLrNO6DbgxmpsudL91Ml62iwEdFzwli3NPeMlbrYlgs3-j_ySfjSwko=w400-h266" width="400" /></a></div><br />V SND hře ponechali maďarské reálie a inscenovali ji naturalističtěji, ve Zlíně se režisér Patrik Lančarič vyhnul psychologickému rozehrávání jednotlivých postav a využil ke stylizaci folklorní motivy – a to jak v hudební rovině, tak i přímo na jevišti, kde jakýsi chór tvoří masopustní maškary. Vychází to docela dobře, s výjimkou úvodních scén, kde na mě třeba primář v masce laufra působil dost nepatřičně. <br /><br />Ve hře se objevuje hodně motivů a aktuálních témat, jako nejpalčivější se zdá to, jak pár špatných životních rozhodnutí a nějaká ta křivda můžou radikalizovat člověka, u něhož by nikdo neočekával, že se stane hlasatelem extremistických názorů. Byť třeba rovina antisemitismu, jež se ve hře objevuje, mi přišla naroubovaná do celku poněkud násilně, je možné, že je to jen mou neznalostí maďarského kontextu. <br /><br /><b>LUKÁŠ DUBSKÝ</b></div><div><b><br /></b></div><div><div style="background-color: white; color: #333333; font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 11.592px;"><i>více informací <a href="https://divadlozlin.cz/predstaveni/kytice/" style="color: #cc3300; text-decoration-line: none;">zde</a> a <a href="https://divadlozlin.cz/predstaveni/spina/" style="color: #cc3300; text-decoration-line: none;">zde</a></i></div><div style="background-color: white; color: #333333; font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 11.592px;"><i>foto web MD Zlín<br /><br /></i></div></div>Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-65309520399180683462024-01-18T10:44:00.002+01:002024-01-18T14:48:09.211+01:00Mikulka: Zaráz (středa 17.1.)<h4 style="text-align: left;">Kytice (Městské divadlo Zlín) </h4><b>Špína (Městské divadlo Zlín)</b><div><b><br /><span><a name='more'></a></span></b><div><span></span><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi-FCnzoKzYTLgPoY61Rg2IaAguvDor37fsqfwUKwl1Z0MObKs4zZ59dgeYV_R4GdDhEiiBjxV1OsI3_ZCX0KqiB9z8Q4CBEsXx1OWGFgQUbyT7fNIz_zbpvJph2ZPFiqdKcXHxtoCC8r-VCTVNKByYqJiQQLb6vAVMk-_BX6rDt2XilrlZdGgauegZRsg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1280" data-original-width="1920" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi-FCnzoKzYTLgPoY61Rg2IaAguvDor37fsqfwUKwl1Z0MObKs4zZ59dgeYV_R4GdDhEiiBjxV1OsI3_ZCX0KqiB9z8Q4CBEsXx1OWGFgQUbyT7fNIz_zbpvJph2ZPFiqdKcXHxtoCC8r-VCTVNKByYqJiQQLb6vAVMk-_BX6rDt2XilrlZdGgauegZRsg=w400-h266" width="400" /></a></div><br />O <b>Kytici</b>, kterou ve zlínském divadle nastudoval Dodo Gombár, se mi ani nechce psát. Nic proti nápadu zasadit dění do prostředí sedmdesátkové vesnické pouti a celé to pojmout se snahou o kombinaci vážnosti a pokleslé komediálnosti (s čímž souviselo i to, že z některých balad zůstaly jen fragmenty). Rámování úvodním čtením z Evangelia sv. Jana a na závěr z Apokalypsy se mi zdálo trochu násilné, ale není to hlavní výhrada. Zásadním problémem, proč mi představení přišlo k nepřečkání, bylo ukoptěné provedení, herecká přibližnost, záplava okatě narežírovaných a pramálo veselých vtipností, rádoby drásavé momenty, které vyznívaly spíš trapně - a to vše v úmorně klopýtavém tempu.</div><div> <br /><br />Na <b>Špínu</b>, poslední z trojice zlínských titulů, jsem šel se značnými obavami. Nejen s ohledem na obě předcházející inscenace Městského divadla, ale také s docela čerstvou vzpomínkou na to, jak si na hře Bély Pintéra vylámalo zuby Slovenské národné divadlo, kde se příběh plný absurdit, cynického vtipkování a křiklavých střihů marně pokusili zvládnout pomocí zažitého psychologizujícího pojetí. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhccWBGsXOKhJcqgePOP0rjdNlHGErqNfEG2hgnkh_3-yTxsea2XW1wcvyr8nVfOtHN2wbb-LEXxtJNawYBTk2tvTdLbaxGdY2ZDzcECz_8BroK3Ei-MmSOzI-WPrGT0aRLUNDmxs_LSlyNKS819VI0BK50C6C3n3gjxz3G3yGqHezmh_WOKMSUgHPSJN4" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1280" data-original-width="1920" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhccWBGsXOKhJcqgePOP0rjdNlHGErqNfEG2hgnkh_3-yTxsea2XW1wcvyr8nVfOtHN2wbb-LEXxtJNawYBTk2tvTdLbaxGdY2ZDzcECz_8BroK3Ei-MmSOzI-WPrGT0aRLUNDmxs_LSlyNKS819VI0BK50C6C3n3gjxz3G3yGqHezmh_WOKMSUgHPSJN4=w400-h266" width="400" /></a></div><br />Lančaričova inscenace se pasti psychologizování i předvádění „příběhu ze života“ dokázala vyhnout a ukázalo se, že hra může díky tomu téměř zázračně ožít. Setká se pár postav, které to většinou myslí docela dobře, všichni si ale postupně křivdí a ubližují, občas nevědomky, jindy prostě proto, že to „tak nějak vyjde“ nebo že „jsou takoví“. Všichni se s drtivou nevyhnutelností postupně mění v monstra, co může skončit špatně, skončí ještě hůř: závěr už připomíná zlý sen, přehlídku ohavností, jakými se lze v současném světě potkat. Zároveň se ale všechno pořád tváří spíš jako souhrn cynických historek, u kterých zbývá vlastně jen maličko, aby to byla jen taková černá legrace. No, není. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhzQuSJEEGI2ZaEFpbQMXC2ImIa0654X8yCzvSwzDa_5Ys7oeFxtVay3V4urpR_Fse9Z2-q6q3WnZZrmsHBr1_v4zxMqBz5c0zmAWaInaS_l9ItrPkCea9hs3dYypSOzEqZ9PuebWw9gRrjKlJopET_BSwYLWBg7mNWGZMxBTh3_ls6_-TVWMt0pvB8-_4" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1280" data-original-width="1920" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhzQuSJEEGI2ZaEFpbQMXC2ImIa0654X8yCzvSwzDa_5Ys7oeFxtVay3V4urpR_Fse9Z2-q6q3WnZZrmsHBr1_v4zxMqBz5c0zmAWaInaS_l9ItrPkCea9hs3dYypSOzEqZ9PuebWw9gRrjKlJopET_BSwYLWBg7mNWGZMxBTh3_ls6_-TVWMt0pvB8-_4=w400-h266" width="400" /></a></div><br />Rámec tentokrát obstarávají postavy jakési lidové hry (s odkazem na ochotnickou inscenaci, kterou vesničané zkoušejí), důležitou roli má především klátivá smrtka. Ta je zároveň hlavní hudebnicí: hudby je tu hodně, často se hraje nepřípadně laskavě, dojde ale i na pasáže temně podmalované rozervanou kytarou à la Dead Man. <br /><br /><i>Špína </i>byla pro mne zatím nejpříjemnějším překvapením festivalu. Navíc nejde jen o to, že se inscenace nad očekávání povedla. Přijít s kusem tohoto ražení – surovým, s obtížně uchopitelnou poetikou a ještě ke všemu s ne úplně jasným vyzněním - ve spořádaném měšťanském divadle se mi zdá být jak odvážné, tak chvályhodné. <br /><br /><i>více informací <a href="https://divadlozlin.cz/predstaveni/kytice/">zde</a> a <a href="https://divadlozlin.cz/predstaveni/spina/">zde</a></i></div><div><i>foto web MD Zlín<br />o festivalu Zaráz budu psát v SADu 1/2024</i></div><span><!--more--></span><span><!--more--></span></div>Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-80646946139074236142024-01-17T13:27:00.002+01:002024-01-17T13:27:52.018+01:00Dubský: Zaráz (úterý 16.1.)<b>Láska, vzdor a smrt (Slovácké divadlo Uherské Hradiště)<br />Dub (Městské divadlo Zlín)</b><div><b><br /></b><span><a name='more'></a></span><b>Láska, vzdor a smrt </b>Slovenský režisér Lukáš Brutovský pro svou první práci v Uherském Hradišti vybral hru Emila Františka Buriana <i>Láska, vzdor a smrt</i> složenou z lidové poezie. Forma voicebandu klade na dvanáctku herců značné nároky co do přesnosti rytmu a slovního projevu či čistoty zpěvu a nutno říct, že účinkující těmto nárokům dostáli. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEge9eyuqe2a_60sKpOIttMstMkd6N-qJ2FXIXtdAkIxpntnE_DbY8QtT7-jqzSX0w24IZp-hOtRMoJp06ZsIv6DAFyja8Ej89agm1-gsGLyEa3Fby892oT_vFRZjJBzGD5RAukfMNn1mlP-ytohehyOvwmYa_9tne_AqIHRrIWk3Qqj5CQ26Up6NORdSJk" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1280" data-original-width="1920" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEge9eyuqe2a_60sKpOIttMstMkd6N-qJ2FXIXtdAkIxpntnE_DbY8QtT7-jqzSX0w24IZp-hOtRMoJp06ZsIv6DAFyja8Ej89agm1-gsGLyEa3Fby892oT_vFRZjJBzGD5RAukfMNn1mlP-ytohehyOvwmYa_9tne_AqIHRrIWk3Qqj5CQ26Up6NORdSJk=w400-h266" width="400" /></a></div><br />Brutovského režijní koncepce mi ovšem přišla dost statická. Herce, bíle nalíčené a oblečené, nechal po celou dobu stát a nehybně recitovat úplně vzadu až za kapelou. Jevištní akce byla k textu hry mimoběžná, akcentovala téma stáří a smrti. Dva neherci v seniorském věku (muž a žena) byli na forbíně nejprve vlásenkářkami pečlivě nalíčeni jako na svatbu, aby nakonec nabrali stejně mrtvolně bledou podobu jako recitující herci. Jejich proměna je snímána kamerou a přenášena na obrazovku stojící na okraji jeviště. Na plátno nad jevištěm jsou pak čas od času promítány vědecké poznatky související se smrtí, jako třeba za jak dlouho mrtvé tělo vychladne, nebo kdy je v zemi dokončen jeho rozklad. <br /><br />Takto přímočarý útok na lidský strach ze smrtelnosti může u člověka navodit nepříjemné pocity a emocionálně ho zasáhnout, čemuž ještě přispívá vizuální řešení. Jen mi připadalo, že k tomu ani moc není potřeba lyrický text, na mnoha místech jsem se přistihl, že jsem sledoval líčení neherců a obsah slov jsem úplně přestal vnímat. <br /><br /><br /><b>Dub </b>Upřímně řečeno příliš netuším, co zlínské divadlo zaujalo na hře britského dramatika a herce Tima Crouche, kterou ve Studiu Z uvedlo v české premiéře. Velkým lákadlem, na které zve divadlo v anotaci, je, že každé představení bude úplně jiné, protože vedle Pavla Vacka v roli Hypnotizéra se pokaždé představí jiný herec, jenž o samotné hře neví vůbec nic. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjLnhPhxrmF-NYeXrte0RyYeexgi7GcT-ncQ2JuldJQR13A-56jN3B4ij8Mzf1NFPUZMPmZi4FhHWKRZ0_O-6CDIhWPJ5fuYVyxnLB6AqZ4XHeUeY2lgNveBUGMWX1yZSD_iPuCb356_e1MSdWaROMJ1BFzqCE67y3pB4dRCkGtGu5E5I2Fa8tX0CsgpQE" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="471" data-original-width="706" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjLnhPhxrmF-NYeXrte0RyYeexgi7GcT-ncQ2JuldJQR13A-56jN3B4ij8Mzf1NFPUZMPmZi4FhHWKRZ0_O-6CDIhWPJ5fuYVyxnLB6AqZ4XHeUeY2lgNveBUGMWX1yZSD_iPuCb356_e1MSdWaROMJ1BFzqCE67y3pB4dRCkGtGu5E5I2Fa8tX0CsgpQE=w400-h266" width="400" /></a></div><br />To samo o sobě zní jako zajímavý princip, který by mohl vést k tomu, že se jednotlivé reprízy budou opravdu výrazně lišit. Je to však chybná úvaha, vše je od autora předem napsáno a prostor pro improvizaci tu není skoro žádný. V ten okamžik se ovšem tento koncept stává nesmírně otravným, protože textu neznalý herec dostává své repliky buď přímo od Vacka, po kterém je opakuje, nebo napsané na papíře, z něhož je čte. Při debatě po představení se Vacek i hostující Jiří Hejcman shodli, že je to pro ně jako herce dobrodružná cesta, která jim přináší silné pocity, jaké u jiných inscenací nezažívají. Bohužel se tyto emoce nedařilo přenést přes rampu do publika. <br /><br />Pokud člověk nepřijme zvolený koncept, zbývá mu po mém soudu nepříliš dobře napsaná hra o jedné tragické dopravní nehodě a dvou lidech, kterým zásadně zasáhla do života a oni se s tím musí nějak vyrovnat. Silné téma, Crouchův text na mě ovšem místy působil trochu vyspekulovaně a se zjevnou snahou ždímat emoce, což je přístup který opravdu nemám rád.<div><b><br /></b></div><div><b>LUKÁŠ DUBSKÝ<br /><br /></b></div><div><i>více <a href="https://www.slovackedivadlo.cz/inscenace/laska-vzdor-smrt" target="_blank">zde </a> a <a href="https://divadlozlin.cz/predstaveni/dub/" target="_blank">zde</a></i></div><div><b></b></div></div>Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-54815104850157536972024-01-15T15:18:00.002+01:002024-01-15T16:59:23.570+01:00Voska: Nejbližší (Činoherní klub)<h4 style="text-align: left;">Queerová schovka </h4><br />Shodou okolností se <i>Nejbližší </i>v Činoherním klubu stal již třetí inscenací s queer tématikou, kterou jsem v poslední době viděl. Nic proti tomu, ba naopak, jen houšť. <i>Já, Johan*a</i> v Komedii sice trpí slabou režií a silně nevyrovnanými hereckými výkony,<i> Edvard II.</i> Depresivních dětí jako by se zase nemohl rozhodnout, jestli chce být spíš historickou rekonstrukcí nebo apelativně aktuálním divadlem, u obou je však přes všechny nedostatky patrné, že se tvůrčí týmy opravdu snažily o osobitý pohled na velice aktuální problematiku. Zato Činoherní klub na to jde se svou druhou letošní premiérou vskutku lišácky.<span><a name='more'></a></span> <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgrrLkUhMv2OwacDpDO8mDPu7tIB1YMHJnaAVgLX2QSC6JO1VypgZREdF_Ssn9Vq87E5pRHr1lndt4Tc89YtclFd9IrpqAxQrPzQypCIrTwQPvVRuX3_Sljur_5mDsB0ilcpOPsuYoY26c6R1rxr65pjrdnFypCxGyEyyoD0bq2lWdYiIkKEkMfN_VJEt4" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1694" data-original-width="2500" height="271" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgrrLkUhMv2OwacDpDO8mDPu7tIB1YMHJnaAVgLX2QSC6JO1VypgZREdF_Ssn9Vq87E5pRHr1lndt4Tc89YtclFd9IrpqAxQrPzQypCIrTwQPvVRuX3_Sljur_5mDsB0ilcpOPsuYoY26c6R1rxr65pjrdnFypCxGyEyyoD0bq2lWdYiIkKEkMfN_VJEt4=w400-h271" width="400" /></a></div><br />Homosexualitu hlavního hrdiny Jordana (Jakub Burýšek) v Nejbližším chápu jako lákavý módní obal, který má zakrýt značnou banalitu příběhu. Kdyby se totiž jedno o heterosexuála, jenž má smůlu v lásce, byl by z toho leda hodně slabý odvar ze Škvoreckého Dannyho. Takhle se ale publikum může pubertálně rozšumět, když dojde na polibek mezi Jordanem a Willem (Václav Šanda), případně pochechtávat, když hlavní postava rozechvěle velebí tělo svého odivovaného crushe, nového kolegy z práce. Myslel jsem, že už i my jsme trochu dál, ale holt asi ne. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjEiuX5uLTicdRT8Z8nGKuD1dafwZegF-RxPOmYQK0lYX-u1oF2tu56PbbV4UvQ8CDCTrp4A0c8sYf53S2ZUF09JjT5QwwhAFJOcXc3YLxew-WcXakwW3u7HMJ3xgZV0jB4AHXSxo0jQ280QmcrT8Iopux64rvMiRgGNXEz-hAw_CdeqUw7UCBpA0vkXZs" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1913" data-original-width="2560" height="299" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjEiuX5uLTicdRT8Z8nGKuD1dafwZegF-RxPOmYQK0lYX-u1oF2tu56PbbV4UvQ8CDCTrp4A0c8sYf53S2ZUF09JjT5QwwhAFJOcXc3YLxew-WcXakwW3u7HMJ3xgZV0jB4AHXSxo0jQ280QmcrT8Iopux64rvMiRgGNXEz-hAw_CdeqUw7UCBpA0vkXZs=w400-h299" width="400" /></a></div><br />Ony žhavé scény však aspoň, pravda, trochu oživují jinak celkem nudnou hru a bohužel i inscenaci. Postavy se celé ty dvě a půl hodiny nezabývají v podstatě ničím jiným než vztahy a sexem, takže se hojně – ať už verbálně, nebo doopravdy – chlastá, prstí, kouří, kleje, onanuje, prostě švanda veliká. Druhá půlka se sice snaží o větší vážnost a téměř filozofické přesahy, končí to ale u těžkopádných promluv o životě jako knize či hledání štěstí, tedy u jakési obdoby facebookových motivačních citátů, kterým jsme se smáli už na nižším gymplu. <br /><br />Přes to všechno se domnívám, že nelze inscenaci zcela zatratit a označit štemplem „bulvárek, nezájem“, a to pro výtečné herecké výkony. V první řadě to platí o Jakubu Burýškovi. Tíhu náročné hlavní role unesl s přehledem, povedlo se mu precizně a přirozeně ztvárnit bleskurychlé změny nálad nešťastného gaye Jordana. Prokázal také velký smysl pro partnerské herectví, zejména ve dvojici se Sandrou Černodrinskou. A obdivuhodnou vitalitou potěšila Jana Břežková v roli babičky Helene: účast herečky o mnoho desetiletí starší než zbytek kolektivu vnesla do inscenace pozoruhodný generační kontrapunkt. <br /><br /><b>VOJTĚCH VOSKA </b><br /><br /><i>více informací o inscenaci <a href="https://cinoherniklub.cz/ck/joshua-harmon-nejblizsi/">zde</a> <br />foto Pavel Nesvadba</i>Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-26327813628269967502024-01-09T23:10:00.006+01:002024-01-14T15:33:56.999+01:00Mikulka: Velká vodní loupež (Jihočeské divadlo)<h4 style="text-align: left;">Dva v jednom</h4><div><br /></div>Všichni, kdo píší o divadle, se tím už určitě setkali mnohokrát: zdánlivá drobnička nečekaně strčí do kapsy kousky podstatně ambicióznější. Přesně tohle platí pro budějovickou <i>Velkou vodní loupež</i>, a to dokonce dvojnásobně. Inscenace je totiž příkladem toho, že se dotyčný princip může uplatnit i „uvnitř“, v rámci jediného artefaktu. <span><a name='more'></a></span> <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjD3rglECemdjZiUQLTSSnmXvqYtoSnqPkrECKYUoPoBc9fAISK5vfKdSN_yxu5H5llnMjuHaQj1j6pp-XZx_rmt5BUNszfjBkF0Cjdlprfd_bE06Xz9SIkGBy2ORGJHCBcni5XbTdgr598ldQ-Q5XrJVCLLmaAaaIWSzzI_0efkjtr9oFjullTwlukgZs" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1224" data-original-width="1920" height="255" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjD3rglECemdjZiUQLTSSnmXvqYtoSnqPkrECKYUoPoBc9fAISK5vfKdSN_yxu5H5llnMjuHaQj1j6pp-XZx_rmt5BUNszfjBkF0Cjdlprfd_bE06Xz9SIkGBy2ORGJHCBcni5XbTdgr598ldQ-Q5XrJVCLLmaAaaIWSzzI_0efkjtr9oFjullTwlukgZs=w400-h255" width="400" /></a></div><br /><i>Velká vodní loupež</i> je mnohem ambicióznější titul, než to na první pohled (a třeba i podle anotace) vypadá. Bizarní historka o skupině budějovických štamgastů, kteří se rozhodnou zachránit svůj Budvar prostřednictvím loupeže čarovné vody ze studny plzeňského Prazdroje, se totiž odehrává na pozadí světové klimatické katastrofy. Ta je přítomná nejprve v drobných a zdánlivě odtažitých poznámkách, v groteskních televizních vstupech a nakonec i velmi názorně přímo za okny sálu Malého pivovaru, kde se představení koná – a to přesně v momentu, kdy nadšení pivařští patrioti vlasteneckým zpěvem slaví své velké vítězství. <br /><br />Katastrofický druhý plán včetně hořce ironického finále dává smysl, nejedná se o žádnou prvoplánovou agitku, ale málo platné, o poznání živější a především divadelně nápaditější byla komediální rovina. V té pětice pánů a tři dámy zdánlivě „neambiciózně“ rozehrávali klasickou komediální situaci „skupinka naprostých matláků se snaží v doprovodu ohňostroje silných slov dosáhnout čehosi velkolepého a žalostně se jim to nedaří“. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgzdf7aSb5UuNeze_kzqzzcgniBbAjvfb_TMUifdvWGGi8bnj9UYrPg-jRY8UQEcVRehqCxH1VWMgUykIcZK7l3Dbx2Qe8PdDk2noM0o4rlJyvCGuxKtBeo7J02flJYbHvykdwu5FRtEmJm8kD4_uY4smtxLqVmuBVoahE-VJ3qJ2IktKdR76jLUBWbvV4" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1280" data-original-width="1920" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgzdf7aSb5UuNeze_kzqzzcgniBbAjvfb_TMUifdvWGGi8bnj9UYrPg-jRY8UQEcVRehqCxH1VWMgUykIcZK7l3Dbx2Qe8PdDk2noM0o4rlJyvCGuxKtBeo7J02flJYbHvykdwu5FRtEmJm8kD4_uY4smtxLqVmuBVoahE-VJ3qJ2IktKdR76jLUBWbvV4=w400-h266" width="400" /></a></div><br />Výsledkem je, že mohu s potěšením konstatovat, že na závěr mého celoročního dojíždění do Jihočeského divadla přišla inscenace, ve které jak herci, tak režie prokázali, že zvládají to, co mi v předchozích titulech poněkud chybělo: spontánní komediálnost, schopnost prodat přímočaře drsné i trochu rafinovanější vtipy bez pitvoření a pomrkávání, zato však se spolehlivým timingem. V sále panovala výborná atmosféra, publikum oceňovalo jak parodovanou pivní nablblost, tak ironické lokální vtipy, a velmi dobře jsem se bavil i já, jakožto osoba v tomto smyslu nezúčastněná (navíc notorický nepivař). <br /><br />Z trochu jiného úhlu pohledu: jedná se o příjemné překvapení zhruba toho typu, se kterým loni zabodovalo Činoherní studio, když uvedlo drobničku z jídelního vozu ve vlaku z Prahy do Ústí nad Labem. Vypadá to, že „malá“ lokální témata, která jsou samotným tvůrcům (nebo alespoň jejich podstatné části) přirozeně blízká, mají zkrátka cosi do sebe. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgCQdG0hxqGc-xXfTIQhbLh1D6dV00-5Q41dwYMZb9c0CS3nAnMIyoQIsM_ZypZyJKlN7z1rtXA40w9C_mvYndi2tcXBEtkJhfTTNLjvPgtkBuhfthq8sVQ7C01vRJF7-6xVutVLnlKNJ02cBKy1ev9Xw7KeC2KyQLEnBj5z42sR0VmbaFnbhj2IGdKxKU" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1268" data-original-width="1920" height="264" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgCQdG0hxqGc-xXfTIQhbLh1D6dV00-5Q41dwYMZb9c0CS3nAnMIyoQIsM_ZypZyJKlN7z1rtXA40w9C_mvYndi2tcXBEtkJhfTTNLjvPgtkBuhfthq8sVQ7C01vRJF7-6xVutVLnlKNJ02cBKy1ev9Xw7KeC2KyQLEnBj5z42sR0VmbaFnbhj2IGdKxKU=w400-h264" width="400" /></a></div><br />Mimochodem: pokud si mohu dovolit našeptávat dramaturgické radě plzeňského festivalu Divadlo, myslím, že by se <i>Velká vodní loupež</i> vzhledem ke svému tématu (ale nejen kvůli němu, samosebou) mohla skvěle vyjímat třeba v reprezentativních prostorách tamního Prazdroje. <br /><br /><i>více informací <a href="https://www.jihoceskedivadlo.cz/porad/2698-velka-vodni-loupez">zde</a> <br />foto: Hynek Glos <br />O Jihočeském divadle v roce 2023 v budu psát do SADu 2/2024 </i><br /><br /> <br /><br /> Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-77645684597457836282023-12-22T09:19:00.001+01:002023-12-22T09:19:18.730+01:00Mikulka: Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho (Jihočeské divadlo)<h4 style="text-align: left;">Podivný večer</h4><i><div><i><br /></i></div>Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho</i> v Jihočeském divadle je to, čemu se říká „provozní inscenace“. Osvědčená komedie, rutinovaně provedená bez výraznější interpretace, s přepjatě legračními postavami, které se urputně snaží být směšné hned na první pohled (a také poslech). Bez valného tempa nebo opravdu nosných nápadů, bez divoce vykloubené drastické klaunérie, kterou se proslavila původní inscenace v Činoherním klubu. Ale zas na druhou stranu je to narežírované a sehrané celkem solidně, takže až na pár výjimek nedojde na nic, nad čím by bylo nutné se vysloveně ošívat. Kdo hru nezná, může se při jízdě zákruty téhle absurdní (ale v lecčems až nepříjemně reálné) rakvičkárny docela slušně bavit.<span><a name='more'></a></span> <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjKAbbQchdVJ7myrqJogdd6TGej3tsi22LJtCacF5yZwGaalPrrnEx3dKLSDQaaD78wIB1J15SIRCJrdMAYb3TiEyydgsYqtHbbHuuIa8x1n25POk6h2L3CIGey0nqbO1HU8f11xNbSAKP-dbVPiJmK2CRS72K4VD7rjiiRToWLAEYxAjQAk9eXlr-W_g0" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1280" data-original-width="1920" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjKAbbQchdVJ7myrqJogdd6TGej3tsi22LJtCacF5yZwGaalPrrnEx3dKLSDQaaD78wIB1J15SIRCJrdMAYb3TiEyydgsYqtHbbHuuIa8x1n25POk6h2L3CIGey0nqbO1HU8f11xNbSAKP-dbVPiJmK2CRS72K4VD7rjiiRToWLAEYxAjQAk9eXlr-W_g0=w400-h266" width="400" /></a></div><br />Na včerejší repríze se nicméně budějovické publikum zvlášť moc nebavilo. Nemám srovnání, jak to bývá jindy, ale chci věřit, že to nebyla náhoda: je zkrátka jaksi nepatřičné odskočit si do divadla od zpráv popisujících okolnosti střelby do studentů na Filosofické fakultě. Jak pro diváky, tak nejspíš ještě víc pro účinkující. A pokud se nešťastnou shodou okolností ocitne na programu představení, ve kterém padají repliky à la <i>„Pět mrtvol za pět vteřin! Je to hrozné, ale není to nudné,“</i> vyjde z toho opravdu silné kafe. Rakvičkárna nerakvičkárna. <br /><br />Nic zvlášť objevného z toho neplyne. Divadelní rakvičkárny jsou v tom nevinně, to je snad jasné. Zůstane připomínka věci beztak zřejmé: něco jiného je reálný svět a něco úplně jiného divadelní příběhy. Asi by bylo možné pustit se do úvah, na co všechno by se tohle moudro dalo aplikovat, ale někdy je lepší se krotit. Což míním i jako dík všem mlčícím, kteří se krotí a odolávají pokušení připodotknout k téhle věci něco zbytečného na sociálních sítích. <br /><br /><i>více informací o inscenaci <a href="https://www.jihoceskedivadlo.cz/porad/2697-podivne-odpoledne-dr-zvonka-burkeho">zde</a> <br />foto Hynek Glos </i><br /><br /> Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-17498054531093359422023-12-17T12:13:00.007+01:002023-12-17T12:19:34.204+01:00Škorpil: Na západní frontě klid / Zelené koridory (Divadlo X10)<p>Jak chceš mluvit o současnosti bez minulosti? Tato otázka,
za přesnou citaci neručím, zazní chvíli před koncem představení nové inscenace
Dušana D.Pařízka, autorské koláže z Remarqueova <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Na západní frontě klid</i> a hry ukrajinské autorky Naděždy Vorožbyt <i>Zelené koridory </i>uváděné v Divadle X10. Otázkou ovšem je, jakou spojnici nalézt mezi osudy
vojáků na západní frontě první světové války a současnými ukrajinskými
uprchlicemi ve Vídni a (v jednom výjevu) Budapešti. Nejde o dvě strany téže
mince. Jiná je povaha konfliktů a jiný je i tón jakými o nich jejich autoři
hovoří. </p><a name='more'></a><p>Remarque dává z velmi humanistického a tragického úhlu nahlédnout
do mizérie i temné absurdity života frontového vojáka prohrávající (byť vlastně
původně agresorské) strany a zpodobňuje i absolutní odcizení, které válečný
zážitek vyvolává v mladých mužích. A je potřeba říct, že tyto pocity se
Pařízkovi daří zprostředkovat, byť pomocí obvyklých prostředků jako jsou
meotarové projekce, destrukce částí scény a zcizené, ale zároveň velmi přesné
herectví. Zejména dovolenkový monolog Stanislava Majera je více než
zapamatovatelný. Oproti tomu Vorožbyt podává osudy tří uprchlic spíše ironicky,
roztříštěně (s použitím třeba i zpráv z novin) a se zjevným sarkasmem vůči
nechápajícímu „západu“ i ukrajinskému pokrytectví stran vlastních dějin. Snad
jen osud ženy z Buči (v podání Gabriely Míčové) se zde svou silou může
rovnat příběhu Remarqueových hrdinů. Pomineme-li – s odpuštěním – trochu
samozřejmé zjištění že „válka je vůl“ ve všech svých podobách, těžko se pro
spojení obou výchozích děl a vlastně i pro celou inscenaci hledá hlubší
opodstatnění.</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAE77guWLhope68sUKxGo8STY8eH0yqcUEJji6hPEqAEArznh7Pc-Zoc1_7UIv3RFQL7_2y8QSImPMH8dnZem9cBcwvY6-w97jjsQJJUGDFttXQm_DX0hH5aden7JD32MgUFu1xnJW6KLgi1xtoQGYvme7cWqV65GfNkUe8qG6EMvYeykhMLgXH4Hx4JMW/s1640/410182184_957125789267553_762886463543546152_n.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="924" data-original-width="1640" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAE77guWLhope68sUKxGo8STY8eH0yqcUEJji6hPEqAEArznh7Pc-Zoc1_7UIv3RFQL7_2y8QSImPMH8dnZem9cBcwvY6-w97jjsQJJUGDFttXQm_DX0hH5aden7JD32MgUFu1xnJW6KLgi1xtoQGYvme7cWqV65GfNkUe8qG6EMvYeykhMLgXH4Hx4JMW/s320/410182184_957125789267553_762886463543546152_n.png" width="320" /></a></div><br /> <p></p><p></p>
Jakub Škorpilhttp://www.blogger.com/profile/05753107892033252841noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-86197377008699482472023-12-17T10:56:00.008+01:002023-12-19T13:17:43.000+01:00Mikulka: Na západní frontě klid / Zelené koridory (Divadlo X10)Pro jistotu začnu poučkou, kterou si obvykle nechávám spíš až do závěru: silné téma není zárukou silné inscenace. Dušan Pařízek přišel s kombinací dvou uměleckých děl, která se zabývají válkou a dotýkají se utrpení, jaké si my, kteří si o pár desítek let později a o pár set kilometrů dál žijeme docela v klidu a bez větších problémů, dokážeme představit jen jako hrozivý stín. <i>Na západní frontě klid</i> je proslulá klasika, současná ukrajinská dramatička Natalia Vorožbyt popisuje, jak putinovská válka zasáhla do života těm, kteří před ní uprchli. Evidentním cílem inscenace je nechat zrcadlit jedno v druhém, umocňovat dnešek minulostí a naopak. Zní to logicky, jenže málo platné, vyšlo z toho spíš dvojí opakování: dílem toho, co se na tato témata obvykle říkává a dílem toho, jak obvykle vypadají inscenace Dušana Pařízka.<span><a name='more'></a></span><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgIOKhjcKv7j8EkyPWKi0OxJWaKKlAqT-5d69aNfJqgrAKnXIjzvNOLmL5oxOsKMxZcv9bLXNepmHmEUW6Eb2jVbXVVSpzMJGGkvY0HnZfgRtfbpYMICCo_aReP-EDrgBbusavwsKMa-65K_HSB1j_9--FoQACioywI7kcVNmDm6WoMld6qABO_wrcuAtA" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1365" data-original-width="2048" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgIOKhjcKv7j8EkyPWKi0OxJWaKKlAqT-5d69aNfJqgrAKnXIjzvNOLmL5oxOsKMxZcv9bLXNepmHmEUW6Eb2jVbXVVSpzMJGGkvY0HnZfgRtfbpYMICCo_aReP-EDrgBbusavwsKMa-65K_HSB1j_9--FoQACioywI7kcVNmDm6WoMld6qABO_wrcuAtA=w400-h266" width="400" /></a></div><br />V první půlce trojice pánů evokuje hrůzy zablácené fronty první světové války v sérii monologů (trojice dam je spíš doplňuje, přičemž na můj vkus občas hrají dost na sílu). Obyčejnost se střídá s patosem a ironií, nechybí známé čtvercové pódium, mikrofony, meotary a živě vytvářené projekce, temný hudební podkres či všezahalující reverb. Navzdory sugestivně evokovaným hrůzám to po chvíli začne vyhlížet jako cvičení stylu. <br /><br />Po přestávce, během které jeden z pánů rozmlátí projekční plochu, přejde pozornost na dámy, které v efektních polysterenových rozvalinách rozehrají řadu scén na téma „ukrajinští uprchlíci v Evropě“. Autorka kombinuje brutálně naturalistické momentky z Ukrajiny s „měkčími“ a hůře uchopitelnými traumaty, nedorozuměními a nenápadnými krutostmi, na které narážejí Ukrajinky v Německu, Rakousku a Maďarsku (škoda, že nedošlo na Česko). Znovu tedy „pohled zevnitř“, na rozdíl od konkrétních frontových hrůz záměrně trochu rozostřený, nejednoznačný, občas groteskní. A také tentokrát dění začne po chvíli působit jednotvárně: nic negraduje, nic se nevyvíjí, prostě přibývají další a další minipříběhy trojice traumatizovaných žen.<br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div>Ještě větší potíž je ale v tom, že se obě půlky propojují spíš vnějškově (třeba sugestivním závěrečným obrazem, při kterém na scéně do „ukrajinského vyprávění“ přibývají vlčí máky, symbol krveprolití Velké války). Válčení způsobuje strašlivé utrpení nejen těm, kteří přímo bojují, ale i jejich blízkým: tvrzení, s nímž lze jen těžko nesouhlasit. A inscenace jej dle očekávání zopakuje, tak trochu cestou nejmenšího odporu. <br /><br />Skoro se zdá, že pokud by zůstala jen druhá, současná polovina, bylo by to lepší, než zvolená kombinace. Když už ale Pařízek sáhl ke spojení dvou válek, docela zarazí, že se vyhýbá tématu, které se za takto rozdaných karet vysloveně vnucuje - a nechce se mi věřit, že by na něj tvůrci mohli nemyslet. Se stejným zděšením z nesmyslnosti krvavých jatek by přece bylo možné v první polovině inscenace evokovat utrpení ukrajinských - nebo taky ruských - vojáků v současných zákopech. Bylo to takhle míněno? Dost možná ano. Ale vyplývá z toho něco? Je dnešní válčení něco jiného, než to, o kterém píše Remarque? Nebo není? A proč? Je jedno utrpení nesmyslné a druhé ne? Tady už odpovědi ani zdaleka tak samozřejmé nejsou. <br /><br /><i>více informací o inscenaci <a href="https://www.divadlox10.cz/cs/repertoar/na-zapadni-fronte-klid-zelene-koridory?e=754">zde</a> <br />fotky z představení zatím nejsou (foto ze zkoušky viz Facebook X10)<br />o inscenaci budeme psát v SADu 1/2024</i>Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-42825145883473911472023-12-11T23:06:00.002+01:002023-12-12T09:03:56.067+01:00Voska: Prodaná nevěsta (Divadlo Pod Palmovkou)<h4 style="text-align: left;">Proč bychom se nemlátili </h4><br />Světla pohasínají a od vchodu do sálu zní nespokojené syčení a šepot. Dveře bouchnou a postranní uličkou prochází podivný průvod. Svítí si malými lampičkami a neustále se ujišťuje, kde že jsou ty schody a kolik jich je, aby pak na nich skoro každý z procesí stejně zakopnul. Když se průvod dotrmácí až na jeviště, světla se rozzáří, orchestr z nahrávky zahřmí a pestře oděný, bíle nalíčený soubor spustí Proč bychom se netěšili.<span><a name='more'></a></span> <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgOaX_k3TCT9XrmLiIbHU2FvL5w1ljFnpr32mUI4DCN7UdmJ9X07hLsaQfyxcZ54yVPyIQH7pPLad-ubys95xT8SCTZj80_JWhzvQw_PWVOpDMdqU35725jEt6-yVgrVKKMbUPX53sGtkwqh6QkLlznr_HwCZq5nvNEpAhWonM-EgLwLGlfZtceAO1ZJBI" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1080" data-original-width="1920" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgOaX_k3TCT9XrmLiIbHU2FvL5w1ljFnpr32mUI4DCN7UdmJ9X07hLsaQfyxcZ54yVPyIQH7pPLad-ubys95xT8SCTZj80_JWhzvQw_PWVOpDMdqU35725jEt6-yVgrVKKMbUPX53sGtkwqh6QkLlznr_HwCZq5nvNEpAhWonM-EgLwLGlfZtceAO1ZJBI=w400-h225" width="400" /></a></div><br />Většina inscenace se úvodního verše prvního výstupu opery docela drží. Jakub Krofta pojímá starou, singspielovou verzi <i>Prodané nevěsty</i> jako podivuhodnou klauniádu nebo značně podroušené ochotnické divadlo, a pěchuje „národní dílo“ nejrůznějšími vtípky a gagy. Kecala (Martin Němec) posazuje na invalidní vozík a místo infuzní lahve ho vybavuje lahváčem, Vaška (Jakub Albrecht) stylizuje do totálního vesnického blázna, archaickou mluvu špikuje současným slovníkem a to celé doprovází ujetými počítačovými projekcemi v pozadí. Dokonce zazní i úryvek ze Stroupežnického <i>Našich furiantů</i>, to když Krušina (Radek Valenta) vzpomíná na vznik dávného dluhu Míchovi (Ivan Jiřík). <br /><br />Takhle rázné zásahy do mytické Prodanky asi nesnese každý, například divačka za mnou v pravidelných intervalech pronášela lapidární „ježišmarja“, mě to ale kupodivu velice bavilo. <br /><br />Postupně však Krofta dostává svým slovům z programu, kde poukazuje na problematickou – nebo spíš nulovou – morálku většiny postav Sabinova libreta. Z původně lehce floutkovského, ale uhrančivého Jeníka (Jaroslav Blažek) se vyloupne neurvalý násoska, dědící agresivní sklony po svém otci. Silný je v tomto směru závěr, kdy je stále nalitý Jeník i celý vesnický kolektiv vrchovatě spokojen s vyřešením svízelné sňatkové situace, zatímco Mařenka (Pavla Gajdošíková) tragickým výrazem němě prozrazuje, že pro ni se happyend v násilnické společnosti rozhodně nekoná. <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgVPurDua9E8Ia-Y_grxv3HhWVm8mqM3UlSWv200brKjLjokR2JrQrabA4PtRad2aEtq_mO_lHVbkFR31o3ZWDqZTw6Z3rGbE-CC5oR0xV9qyDsd3neuk6sJAEcJEDMMbLRwGjdvyDFqhKMeLp-25JLAU-mnH2pVeZR6j_lHnhcxUJJq3vgioxu19eCBmc" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1079" data-original-width="1919" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgVPurDua9E8Ia-Y_grxv3HhWVm8mqM3UlSWv200brKjLjokR2JrQrabA4PtRad2aEtq_mO_lHVbkFR31o3ZWDqZTw6Z3rGbE-CC5oR0xV9qyDsd3neuk6sJAEcJEDMMbLRwGjdvyDFqhKMeLp-25JLAU-mnH2pVeZR6j_lHnhcxUJJq3vgioxu19eCBmc=w400-h225" width="400" /></a></div><br />Hudební komponent inscenace je pozoruhodný už nakřáple šramlovou hudbou Ivana Achera a Martina Konvičky, upravující velkou operu pro menší orchestr. Podobně zvědav jsem však byl i na pěvecké výkony. Asi nejlépe si vedou Jaroslav Blažek s Pavlou Gajdošíkovou, stejně tak zdařilé bývají mocné sborové pasáže, do nichž se zapojují všichni účinkující. Naproti tomu se zpěvem poněkud zápolí Jakub Albrecht, který si však zpravidla vystačí s mluveným slovem, a Barbora Kubátová coby dominantní Kecalová, jež při souboji se Smetanou přinejlepším remizuje. <br /><br />Celkově se však <i>Prodaná nevěsta </i>pro mne stala jedním ze zatím nejpříjemnějších překvapení letošní sezóny. Její střelený humor přecházející místy až do naprostého bizáru určitě nesedne všem, v kombinaci s příjemně krátkou stopáží (jen lehce přes hodinu) by se však mohlo jednat o úspěšnou inscenaci třeba pro mladší publikum, typicky z Klubu mladého diváka. Ale vůbec se mi zdá, že pod Palmovkou vznikl zaznamenáníhodný příspěvek ke kulatému smetanovskému jubileu v nadcházejícím roce. <br /><br /><b>VOJTĚCH VOSKA </b><br /><br /><i>foto Martin Špelda <br />více informací o inscenaci <a href="https://www.podpalmovkou.cz/sezona2023a2024-220-prodana-nevesta">zde</a></i>Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-41553726795922792712023-12-08T09:15:00.007+01:002023-12-09T11:36:42.588+01:00Mikulka: How Is the Weather? (Secondhand Women - Alfred ve dvoře)Dámy z příležitostné skupinky Secondhand Women už jen jejím samotným názvem prokazují docela sympatickou dávku sebeironie. Ta je neopustila ani po dvaceti letech od první společné premiéry, tedy ve věku, kdy mají za sebou rodiny, rozvody a před sebou radosti přechodu - což také všechno v průběhu představení několikrát připomenou. Jiná věc je, že pouhá sebeironie by celý večer utáhla jen stěží.<span><a name='more'></a></span><br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjxvgc8OfI0jm1YxEGufYdHKPZOSgoQp8mJHTFxpUcDhrqST9p327pvRjKoj82M8fSR_H639z4JWH22p5OLkkpxx_VgsNcDJNMDrqkHmyACKJDp_h3CX8FjUxtnn_Be9DiyEiJQufsXyQ6LhBuXdNDRx1-FJuH7xGFllAAAjD7B7Ocni_YxZVGYuOMVx6E" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1366" data-original-width="2048" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjxvgc8OfI0jm1YxEGufYdHKPZOSgoQp8mJHTFxpUcDhrqST9p327pvRjKoj82M8fSR_H639z4JWH22p5OLkkpxx_VgsNcDJNMDrqkHmyACKJDp_h3CX8FjUxtnn_Be9DiyEiJQufsXyQ6LhBuXdNDRx1-FJuH7xGFllAAAjD7B7Ocni_YxZVGYuOMVx6E=w400-h266" width="400" /></a></div><br />Halka Třešňáková, Daniela Voráčková, Petra Lustigová, Helene Kvint, Stefania Thors a režisérka Rebekka A. Ingimundardottir (sluší se jmenovat všechny) naštěstí přihazují i schopnost pracovat s kontrasty, atmosférou nebo absurditou. Navíc to vše spojují s citem pro docela krutou grotesku, provozovanou na první pohled nenápadně, spíš jako nezávaznou legrácku (což neznamená, že nemůže dojít ani na legrácky opravdu nezávazné). Celé to volně rámuje série bizarně katastrofických předpovědí počasí a ve druhé půlce neméně bizarní hrátky s bryndáním kávy.<br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhl_9bvO2YV5lRZqQHYjpKxit_2OB79dj4nx_D_w25bMMPYbybEfloj-nKk23qRBz5n-eyy2WJpevfsbpp9Ufn-iIuZcRqeSyY90O77jXfURo-AmW4bx_eAC7eXcePz4gHIjLL44bYR7PxbbQ3PnOan5mTJYlJN1k-IrQGFe4TOjKj8mT4njKHFqdiuKNI" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1366" data-original-width="2048" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhl_9bvO2YV5lRZqQHYjpKxit_2OB79dj4nx_D_w25bMMPYbybEfloj-nKk23qRBz5n-eyy2WJpevfsbpp9Ufn-iIuZcRqeSyY90O77jXfURo-AmW4bx_eAC7eXcePz4gHIjLL44bYR7PxbbQ3PnOan5mTJYlJN1k-IrQGFe4TOjKj8mT4njKHFqdiuKNI=w400-h266" width="400" /></a></div><br />Zmíněnou krutou grotesku dodávají především jaksi mimochodem vyprávěné historky, občas poněkud erotického zabarvení. U těch by stačilo jen malinko a byly by z nich ony příslovečné hluboce lidské příběhy - tady jsou ovšem podávány jako podivně pokroucené a při prvním přiblížení docela veselé kuriozity, při kterých se publikum výborně baví, i když je jasné, že to v jádru zas tak moc velká švanda není.<br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjnzkTqkPcoygBLZSH0oSzV86LE3Yx5baImwVsaCzMe-jrH7SenlO7rDQlM8itosQ5tDA4iwmXbip2Mpex-VzKnwZmXD4g0EAgtQnfqJ-XW6zrvsltx-0GjauBUXAiX5SuaQXVMTZ4IPyH1L7dhno4je0vWLIZMrUBP24HmQCro0LB6oaL4RerojckpxDo" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1366" data-original-width="2048" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjnzkTqkPcoygBLZSH0oSzV86LE3Yx5baImwVsaCzMe-jrH7SenlO7rDQlM8itosQ5tDA4iwmXbip2Mpex-VzKnwZmXD4g0EAgtQnfqJ-XW6zrvsltx-0GjauBUXAiX5SuaQXVMTZ4IPyH1L7dhno4je0vWLIZMrUBP24HmQCro0LB6oaL4RerojckpxDo=w400-h266" width="400" /></a></div><br /><div style="text-align: left;">Všechny dámy se blýsknou v krátkých sólíčkách rozházených v průběhu celé inscenace, nechybí ale ani společné výstupy, a to včetně tance nebo zpívaných čísel (mimochodem, velmi hezkou hudbu dodal Jan Burian ml.) A v závěru přijde příhodná pointa: během děkovačky performerky donutí muže z publika - moc nás tam nebylo, nutno dodat - aby přišli na jeviště a pomohli s úklidem hromady špinavých sklenic a hrníčků, která zůstala na dvou pobryndaných stolech.</div></div><br />Pokud tomu správně rozumím,<i> How Is the Weather?</i> se bude hrát už jen do neděle a pak definitivně zmizí v temnotách logistických komplikací. Takže jen pro jistotu, pokud by to snad nebylo tak docela zřejmé z předchozích řádků: adventní večer vám tahle dámská jízda v Alfredu zcela jistě nepokazí, a to bez ohledu na to, jak se momentálně genderově identifikujete.<br /><br /><i>více informací <a href="https://www.alfredvedvore.cz/cs/program/how-is-the-weather-267/" target="_blank">zde</a></i><div><i>foto Facebook</i></div><div><i>o inscenaci budu mluvit v Mozaice ČRO Vltava v pátek 8.12. od 14:20</i><i><br /></i> <br /><br /> <br /><br /> </div>Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5044199136930901210.post-51492926449894439832023-12-05T10:51:00.000+01:002023-12-05T10:51:37.432+01:00Voska: Ve stínu diktatury (Théâtre de la Ville de Luxembourg a St. Pauli Theater - Pražský divadelní festival německého jazyka)<h3 style="text-align: left;">Když méně je více </h3><br />Letošní ročník PDFNJ uzavřela inscenace <i>Ve stínu diktatury</i> vzniklá v lucembursko-německé koprodukci (Théâtre de la Ville de Luxembourg a St. Pauli Theater). Prakticky v ní absentovala hudba a největším výkřikem techniky bylo promítání dobových filmových ukázek. S trochu hrubým zjednodušením by se dalo říct, že si tam zkrátka dva postarší pánové hodinu a čtvrt povídali. A světe, div se – ono to vycházelo.<span><a name='more'></a></span> <br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEifvMZmDhDj_PYcQje4VIoUeCrhEKm82BgHt8lsBW-dkGw9BNoJbSn786M5B87XgSW8Qmexq9gZlOpu7sEbbvLX5s8USYoHKS42eRbtfon6i3j6_ixiLhO3kQvZDnR9z-wHJ3BRewEaYZF_VdHYzj6N4Nzz3cM_eSaXB570JuI_zQFYN-1sCq82aXhK5Ok" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1500" data-original-width="2000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEifvMZmDhDj_PYcQje4VIoUeCrhEKm82BgHt8lsBW-dkGw9BNoJbSn786M5B87XgSW8Qmexq9gZlOpu7sEbbvLX5s8USYoHKS42eRbtfon6i3j6_ixiLhO3kQvZDnR9z-wHJ3BRewEaYZF_VdHYzj6N4Nzz3cM_eSaXB570JuI_zQFYN-1sCq82aXhK5Ok=w400-h300" width="400" /></a></div><br />Dvojice účinkujících připravuje inscenaci o Reném Deltgenovi, lucemburském herci, který se nepěkně zapletl s německým nacistickým režimem. Starší z dvojice (André Jung), který má Deltgena v onom jevištním zpracování má představovat, se pro jeho činy snaží najít pochopení. Mladší (Luc Feit) se nebojí hercovy poklesky rázněji odsoudit a kolegovy nesmělé pokusy o jeho rehabilitaci shazuje ironickými komentáři. Jung se ve své obhajobě do Deltgena postupně kostýmově stylizuje, Feit ho čím dál víc vyslýchá. Pozvolný přerod dvojice herců do rolí v tušené inscenaci vrcholí ztvárněním soudního procesu: Jung je coby vyslýchaný kolaborant v kompletním konzervativním obleku, Feit si bere prokurátorský hábit a klade mu otázky týkající se nacistické minulosti. Hrozící patetičnost scény je zdárně odvrácena trapně stupidními, avšak očividně vážně míněnými Deltgenovými výmluvami trochu ve stylu F. R. Čecha. (V jednom případě dokonce opravdu dojde na větu nápadně připomínající výrok <i>„V ruce pero mám, ale nepodepsal jsem se.“) </i><br /><br /><i><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhyIuVUGRM10kom5mESG7YEP57Oo0L9djoSidpeUVBp5arKjf782Dq8cgC9hKuehWkevg5AS9AIavrfrTIzm4leeIXXTv-p24QX-gZLj8BJYVz2-7G-_xXx77btWlM4OBWko4MMsPI6Zv8F2z453a61d1LqL0dPwJGJYOUSDnPL0uq5Nhe4l4PrGRNsDCU" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img data-original-height="1500" data-original-width="2000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhyIuVUGRM10kom5mESG7YEP57Oo0L9djoSidpeUVBp5arKjf782Dq8cgC9hKuehWkevg5AS9AIavrfrTIzm4leeIXXTv-p24QX-gZLj8BJYVz2-7G-_xXx77btWlM4OBWko4MMsPI6Zv8F2z453a61d1LqL0dPwJGJYOUSDnPL0uq5Nhe4l4PrGRNsDCU=w400-h300" width="400" /></a></div><br />Ve stínu diktatury</i> je především neobvykle sevřeným a soustředěným počinem, navíc nabízí divadelní zpracování pozoruhodného životního příběhu, o kterém jsem třeba já dosud neměl ponětí. Inscenace se přitom plně koncentruje na jednu konkrétní historickou postavu, nedovoluje si prakticky žádné odbočky a všeplatnější přesah k problematice působení umělců v totalitním režimu je třeba číst spíše mezi řádky. <i>„Neexistuje historie, jen příběhy“</i>, říká Jung coby starý, zlomený Deltgen. <br /><br />Civilní, ztišené pojetí inscenaci svědčí. Od téměř přátelského pokecu dvou hereckých kolegů má kam gradovat, úměrně tomu, jak je starší z nich postupně zaháněn do kouta a blíží se justiční štempl „kolaborant“. Oba pánové projevují obdivuhodnou souhru, hraje i jejich fyziognomický kontrast. Na jedné straně trochu strejcovský Jung (jakýsi hybrid Mojmíra Maděriče a Štefana Harabina) s empatií, která postupně přechází do zoufalé apologetiky. A proti němu mladistvě, místy až trochu frajírkovsky působící Feit, neznající s provinilcem slitování. Preciznější Feit mimo jiné zaslouží vyzdvihnout i za to, s jakou samozřejmostí se vyrovnal s několika textovými zaškobrtnutími, které se přihodily jinak rovněž skvěle hrajícímu Jungovi. <br /><br /><b>VOJTĚCH VOSKA </b><br /><br /><i>více informací <a href="https://www.theater.cz/program/ve-stinu-diktatury-herec-rene-deltgen/">zde</a> <br />foto: Patrick Galbats</i>Vladimír Mikulkahttp://www.blogger.com/profile/08694281339596715811noreply@blogger.com0