J. A. Pitínský se v Kalibově zločinu představuje tak, jak ho důvěrně známe (za co je ctěn - i co mu je vyčítáno). Podle japonských vzorů vyřezává ostře stylizované figury, které Raisův vesnický příběh nejen sem tam posouvají k hranicím grotesky, ale - a především - ukotvují jej v žánru hororu.
Tak pragnantně charakterizované postavy (předvedené tak energickými hereckými výkony) jsem v českém divadle už dlouho neviděl!
A pak je tu Pitínského nezřízená touha po ornamentalizaci, po šlehání poetistické pěny, která někdy jsouc buď zcela bez významu či fungující jako pouhá ilustrace (vizualizovaná postava vojáka!) jen zaneřáďuje jevištní dění.
Největší svízel uherskohradišťského kusu je ale v samotné předloze, resp. v její dramatizaci. Neboť karty příběhu jsou rozdány hned na počátku - a lineární pohyb jednoho partnerského vztahu po šikmé ploše probíhá bez výraznějších dramatických zauzlení. Nepřekvapivě - a pro diváky prakticky neúčastně.
Škoda.
Tak pragnantně charakterizované postavy (předvedené tak energickými hereckými výkony) jsem v českém divadle už dlouho neviděl!
A pak je tu Pitínského nezřízená touha po ornamentalizaci, po šlehání poetistické pěny, která někdy jsouc buď zcela bez významu či fungující jako pouhá ilustrace (vizualizovaná postava vojáka!) jen zaneřáďuje jevištní dění.
Největší svízel uherskohradišťského kusu je ale v samotné předloze, resp. v její dramatizaci. Neboť karty příběhu jsou rozdány hned na počátku - a lineární pohyb jednoho partnerského vztahu po šikmé ploše probíhá bez výraznějších dramatických zauzlení. Nepřekvapivě - a pro diváky prakticky neúčastně.
Škoda.
Já byla z herců nadšená, obzvlášť ta "hudebnost" jejich herectví mi chvílemi přišla strhující, ale přiznávám, že jsem si na tu stylizaci musela chvíli zvykat.
OdpovědětVymazatJinak u té dramatizace by možná stačilo položit větší akcent na ty "námluvy", kde chybí Kalibovo okouzlení a možná trochu zastření toho, že Karlina vstřícnost je jen hraná a vypočítavá. Možná to tam Šulaj s Joskovou i hrají, ale většinu pozornosti v té scéně na sebe strhnou Irena Vacková s Kamilem Pulcem.
Té vesnickorealistické linii Pitínského tvorby ta ornamentálnost podle mě sluší, protože ji příběh a postavy zároveň pořád "drží při zemi".
Osobně si myslím, že základ problému je opravdu v té předloze, která je předvídatelná a zároveň nevytváří takové dusno (a tydy už vstupuje do hry i režie) aby bylo třeba možno být držen v napjetí, kdy už to v hlavním hrdinovi povolí a on něco udělá.
OdpovědětVymazatTa sytlizace - která není jen ve vnějších ornamentech - určuje kontrstní vnímání postav, které jsou pak nelidské, vlastně jen kráčející principy, nebo znaky charakteru. Kdyuž v půlce vím kdo je svíně, mrcha nenažraná a kdo svatoušek, tak to mohu jen vnímat, nikoli prožívat.
v paměti mi ovšem zůstalo nasazení herců a přesnost provedení. jenže i to po čase unaví. je-li něco víc (živý) obraz než drama, nelze na to koukat do nekonečna.
No, ale svatoušek tam přece není nikdo. Takový svár špatného s ještě horším:-)
OdpovědětVymazatJá jsem na tom podobně jako Jitka - včetně kladného vztahu k oné ornamentálnosti, která tu funguje kontrastně k povaze toho románu (a ostatně i té původní Vrbského dramatizace).
OdpovědětVymazatŽe to po čase unaví, s tím ovšem nelze než souhlasit - zcela podepisuju to, co po Plzni napsala Marie Reslová, totiž že to mělo být tak o půlhodinu kratší. Pak by se to vnímalo o poznání jinak.
I tak je ale Kalibův zločin určitě jeden z mé letošní TOP 10, abych tak řekl.
A Kalib? k zabití je přeci jasně donucen okolnostmi a má nám ho být líto. nemluvě o tom, že do té doby je to klišé dobrosrdečného prosťáčka (což je ale samozřejm problém Raisův)
OdpovědětVymazatS tou dobrosrdečností bych hodně váhal.
OdpovědětVymazatdobře, ale v tom kontextu je to vlastně klaďas, ne?
OdpovědětVymazatjá to co dělá chápal jako činy člověka hnaného do kouta. snaží se domluvit, ale nikdo o to nestojí. (ovšem po jediném a navíc festivalovém vidění se už do hlubších rozborů pustit nemůžu.)
Právě že nevím. Já to viděla asi před týdnem v Uherském Hradišti a z té reprízy jsem měla dojem, že je to poměrně asociální paličák s nezvládnutýma agresivníma sklonama. Jasně, ty ženský ho k tomu donutí, ale stejně tak bych se mohla při troše dobré vůle dívat na Karlu jako na nešťastně zbouchnutou mladou holku, která zpanikaří a svatba s divným týpkem z vedlejší vesnice jí přijde jako řešení její situace. Neviděla bych to tak černobíle, i když rozhodně souhlasím, že by se to dalo vyčistit a akcentovat líp.
OdpovědětVymazatKarla v Pitínského inscenaci není jednoznačná postava (oproti Boučkové, pro níž asi sotva najdeme nějaké polehčující okolnosti); v některých okamžicích je jasně patrně, že se rozhoduje pod tíhou svízelných okolností. Ale, že bych inscenaci "četl" jako Jitka? Zajímavá interpretace, ale poněkud řekl bych omluvný ženský pohled na věc (což neberte jako shazující slova, ale jako prosté konstatování faktu).
OdpovědětVymazat