O velkých očekáváních
Stalo se mi to letos už (přinejmenším) podruhé: přečetl (či slyšel) jsem o inscenaci zajímavé líčení a vysloveně jsem se do divadla těšil, což je pochopitelně vždycky ošidné. Na jaře jsem na jedné konferenci vyslechl příspěvek, který se poměrně obšírně věnoval Serbanovým Šepotům a výkřikům - a v Plzni jsem si potom s hrůzou uvědomil, že dopředu docela přesně vím, jak je to dělané, a že slyšet o tom někoho vyprávět bylo vlastně zajímavější, než to dvě hodiny sledovat.
O Španělské mušce jsem si přečetl zajímavé pojednání Pavla Trenského v posledním čísle SADu a představil jsem si ji dokonce mnohem zajímavější a rafinovanější, než jaká nakonec byla. Z poněkud zavádějících fotek jsem došel k tomu, že onen obří koberec bude na nějaké docela příkré šikmě, že ony fantasticky stylizované postavy budou namáhavě a klopotně šplhat, skákat, padat a pobíhat, že trampolíny budou číhat pod kobercem na nečekaných místech. Nakonec jsou jediné dvě trampolíny způsobně schované v pozadí a většina se odehraje v prázdném prostoru na rovném koberci - ony překážky v chůzi, o nichž jsem psal minule, tady vlastně do značné míry překvapivě chybí.
Výsledkem je poněkud zdlouhavá hra na frašku, která vytrvale odkazuje k tomu, že "hrajeme blbou hru", ale nakonec je zábavná právě na principech oné blbé hry. A herecky je to jistě obdivuhodně provedeno - jen mám dojem, že kdyby se dali dohromady Geisslers Hofcomoedianten s Cabaretem Calembour, měli velké divadlo a dost peněz (a kdyby tedy chtěli), zvládli by něco docela podobného (a dost možná vtipnějšího).
Poučení: nečíst (a nepsat) moc zajímavé recenze.
Michale, podľa mňa sú v tom recenzie nevinne. Možno stačí robiť lepšie divadlo, aby stálo za tie recenzie (vychádzam len z poslednej vety, neb som predstavenie včera nevidela)
OdpovědětVymazatad fotky: inu tak to dopadá, když je divadelní fotograf místo focení kreativní.
OdpovědětVymazatProti Mušce myslím obecně hraje princip zklamaného očekávání. byť jsem se do Trenského znovu díval a vlastně nedělá víc než že popisuje co se děje. A líbí se mu to. To jen my jsme si na tom vystavěli (v touze aby konečně na letošním PDFNJ přišla "pecka"?) přílišná ořčekávání.
Jojo, taky jsem si to znovu přečetl, nic proti tomu článku. Porucha byla na přijímači.
OdpovědětVymazatno, pro mne to byl mimořádně silný zážitek, i po stránce sociologie publika. asi nemůžu říct, že se mi to "líbilo", ale patří to k tomu nejinspirativnějšímu, co jsem za poslední dobu viděl. takže rozhodně pecka.
OdpovědětVymazat(Dovolím si ještě podotknout, že glosy kolegů jsem četl až po zavěšení toho svého a jistá formulační podobnost tedy nevznikla opisem.)
OdpovědětVymazatMichale, poučení netřeba, většina kritiků se jím už řídí:-).
OdpovědětVymazatJinak kdyby Geisslers Hofcomoedianten s Cabaretem Calembour měli velké divadlo a dost peněz....taky by mě to dost potěšilo.
já bych spíš chtěl, aby ve velkých divadlech hráli dobří herci a vedli je velcí režiséři.
OdpovědětVymazat