NADIVADLO

Inscenace začíná hezkým obrazem. Každý z herců přináší a pokládá na předscénu dlažební kostku, svůj kámen . Ano, každá z postav si nese svou...

Dejme před závorku otázku, jak moc je dnes smysluplné Dürrenmattovu hru, jejíž prvá verze pochází z roku 1948, uvádět. Jak moc, aniž je výra...

Hodně zjednodušeně řečeno: tenhle Živago je více než co jiného setkání klasiky s metodou. Mám na mysli metodu ověřenou celou řadou inscenac...

Bylo to svým způsobem úžasné, jakkoli z trochu jiného úhlu pohledu poněkud rozčilující: odpolední repríza Libozvuků v Minoru se stala obětí...

Už to bylo napsáno nesčíslněkrát, ale je potřeba to opakovat stále dokola: jakkoli závažné a jakkoli poctivě uchopené téma není zárukou vzn...

Nejjednodušší úlohu má v Nuckollsově inscenaci rodinného post-coolness dramatu Denise Kellyho Sirotci  o zlém světě "tam venku" (...

„Všichni tančí ruty šuty, to je to, co mám rád“ Když jsem tu před Vánoci psal o povedené Kačenově inscenaci  U-Dick , pokoušel jsem se ho...

Rettigová podle pejska a kočičky Nejsem kuchař ani gastrofil, ale troufám si odhadnout, že Magdaléna Dobromila Rettigová by tvůrce klade...

Radosti nesmyslu a prokletí sdělení Adámkovo Čtyři tři dva jedna je skvělá ukázka toho, jak silné a zároveň divácky přístupné může být ...

Básníci, dramatici, věty, ceny a tak vůbec „V půli června 1946 jede Ivan Blatný do Kunštátu. Jede sám a nikdo ho tu nečeká... Předválečný...