Škorpil: Sen čarovné noci (Národní divadlo)

Dělal jsem si legraci, že budu ten, kdo místní spor pánů Mikulky a Švejdy o Snu čarovné noci rozetne. Že se čeká na můj hlas, který převáží soud. No, nestane se. S inscenací to mám totiž tak nějak napůl.

Škorpil: Bludiště seznamů (Boca Loca Lab)

Bludiště seznamů je inscenace, u níž se sluší vytknout před závorku samé superlativy: je dokonale zpívaná i „recitovaná“, dokonale (smím-li si troufnout soudit) provedená hudebně a perfektní je i minimalistická scéna, svícení a pochopitelně i režie. Troufnu si tvrdit, že máloco z toho bude u nás jen těžko hledat konkurenci.
V závorce, před níž je toto vytčeno, pak zbývají samé osobní pocity a preference bez širších souvislostí:

Mikulka: Divadlo evropských regionů Hradec Králové - díl 7. (neděle 26.6.)

Hana Voříšková – Pohyblivé obrázky
Divadlo B – Malý pán
Divadlo Andreje Bagára Nitra – Velký sešit
Piccolo teatro Milán – Sluha dvou pánů

Hana Voříšková už dlouho patří k jistotám „nejmenších forem“ českého divadla. V Pohyblivých obrázcích sice nepředvedla nic, co by mohlo po těch letech překvapit, ale i tak to byla docela příjemná třičtvtěhodinka poetického minidivadla, napůl stínového a napůl loutkového, to vše za doprovodu kytary a houslí.

Mattová: Life is a rehearsal (Rémi Martin - Jatka78)

Nazkoušíme si to a pak si to zažijem…

Life is a rehearsal nepatří k novocirkusovým představením, při kterých zůstáváte několik minut bez dechu, aniž byste to významněji vnímali. Spíš se řadí k těm groteskním, postaveným na schopnosti důsledně balancovat mezi komikou a trapností, okořeněnou „nějakým tím“ lezením na tyči a prohnutím se v zádech.

Mikulka: Divadlo evropských regionů Hradec Králové - díl 6. (sobota 25.6.)

KALD DAMU: STAR VRZ
DIVADLO NA ZÁBRADLÍ: HAMLETI
JAN KAČENA A PETR REIF: UNHAPPY HAPPY
RELIKTY HMYZU: F. RACEK

No vida, přišel víkend, trochu se ochladilo, ale očekávané ničivá bouře nikde - a byl z toho zatím jasně nejpovedenější festivalový den. Obligátně lyrické a poněkud řídké představení Solo Matches sice ještě po ránu o ničem moc skvělém nesvědčilo, následující kalďácká starwarová legrácka Star Vrz už ale byla výborná. Tři pánové narvaní do stříbrných kombinéz vyprávěli a lehce rozehrávali tři příběhy z nevlídné budoucnosti, potom krásně trojhlasně (a vzhledem ke kontextu zcela absurdně) zapěli lidovku, načež vše vyvrcholilo soubojem na (laserové) meče. Jsem Hvězdnými válkami a podobnými radovánkami zcela nedotčený, takže mi asi utekla spousta narážek, navzdory tomu jsem se však bavil výborně. O nic víc ani nešlo, ale zas tak málo to není, to teda ne.

Mikulka: Divadlo evropských regionů Hradec Králové - díl 5. (pátek 24.6.)

Klicperovo divadlo: Nikdy

Národní divadlo Brno: Běsi

Dneska jsem to měl naopak. Na Fričovu a Lagronové Nikdy jsem se těšil a nijak zvlášť mě to nenadchlo, večer na Běsy jsem naopak bral tak trochu jako trestnou výpravu na levičácky znásilněného Dostojevského, a byl jsem docela mile překvapen. Poslední dobou se nedá na nic spolehnout, samozřejmě když nepočítáme, že vedro je pořád nesnesitelnější a v okýnku naproti Vile Mysteria mají docela dobré víno. A k tomu ještě ten zatracenej brexit. A spousta neméně zatraceného mudrování kolem něj všude na Facebooku.

Švejda: Vzkříšení (Dejvické divadlo)

Představuji si vznik Vajdičkovy inscenace následujícím způsobem: na začátku byl dán žánr a téma - autorské vzory, které je představují (Čechov, Allen) -, možná byly k dispozici i nějaké povídky (neboť dialogy, které postavy v inscenaci vedou, jsou intelektuálně sofistikované); byla určena charakteristika postav (mírně "vychýlené", neurotické) a během zkoušení byly vymýšleny paradoxní a poněkud absurdní situace, které herci rozvíjeli; a v příhodnou chvíli byl proveden dramatický obrat, aby vznikající tvar zvážněl a poskládal se do jistého smysluplného celku.

Mikulka: Divadlo evropských regionů Hradec Králové - díl 4. (čtvrtek 22.6.)

TYGR V TÍSNI: OSTROV, KDE ROSTOU HOUSLE
MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO: KRÁL LEAR

Ranní dětská představení v Draku patří ke každoročním hradeckým radovánkám, a docela upřímně se na ně těším. V Praze by se mi na „mateřinkový“ Ostrov, kde rostou housle moc nechtělo, ale na festivalu je to vítané osvěžení. I když v tomto případě z dobré poloviny zásluhou dětiček věku sotva školního. V arénovitém uspořádání se rozehrává vcelku obligátní příběh o dvou dětech, které zažívají dobrodružství ve vlastním snovém světě - a děti v hledišti, které mají herce doslova na dosah ruky, s tím příběhem jdou s nakažlivě spontánním nadšením.

Mikulka: Divadlo evropských regionů Hradec Králové - díl 3. (středa 22.6.)

Děvčátko a slečny (ZUŠ F. A. Šporka Jaroměř): Ušubraná
Činoherák Ústí nad Labem: Ledový hrot
Karbido Wroclaw: Stůl

Třetí den je krizový, praví stará výletnická moudrost. Mohu jen potvrdit. Ráno jsem ošidil snídani, doklusal ke Klicperáku - a ukázalo se, že domácí Periferie je kvůli úrazu zrušená. Večer jsem dal pro změnu přednost Vosto5 s Protonem!!! před zlínským Malovaným na skle - a ukázalo se, že se tam nenacpu. Lístky bylo potřeba koupit předem a před stanem se tak začal tvořit početný hlouček zoufalců, kteří přemlouvali vrátného, aby je za stovku vpustil alespoň na stojáka. Tak intenzivně jsem po té hudební "ostravské" legrácce zase netoužil, takže jsem si šel dát místo divadla klobásu - a ukázalo se, že je pěkně hnusná. Ještě teď se mi mrtvolně rozvaluje v břiše.

Mikulka: Divadlo evropských regionů Hradec Králové - díl 2. (úterý 21.6.)

 Klicperovo divadlo: Pěna dní,  MD Kladno: Matka

Pěna dní – Šel kolem té inscenace velký rozruch, ale musím se přiznat, že mi po jejím shlédnutí není úplně jasné, proč vlastně. Skutři plynule navázali na svou zdejší teenagerovsky chytlavou variaci Evžena Oněgina a Vianův nejslavnější román předložili hradeckému publiku v balení neméně líbivém. Je to celé krásně přehledné: mladí, hezcí a sympaticky potrhlí lidé jsou zpočátku veselí a rozmarní, pak se něco pokazí a je to všechno pořád smutnější a dojemnější.