Divadla Na Vinohradech pod vedením Tomáše Töpfera zahájilo svůj provoz inscenací Jak udělat kariéru snadno a rychle.
Vladimír Mikulka ve své recenzi její hodnocení uvozuje slovy: „Navzdory intenzivním mediálním přestřelkám však zdejší novou sezonu odstartovala inscenace, kterou připravilo ještě to minulé vedení. Paradoxem je, že to ve výsledku vyjde vlastně skoro nastejno. Reálný rozdíl mezi vinohradskými odvážlivci a středoproudaři je zřejmě menší, než by se mohlo po všech silných slovech zdát.“ Ano, ta veskrze komerční inscenace – jak Mikulka svoji recenzi i končí – by opravdu na dotovaných Vinohradech neměla co dělat, jenže recenzent si východisko své úvahy až příliš zjednodušil.
Tituly tohoto typu totiž tvořily jen jeden proud Stropnického dramaturgie. Vedle něj druhou hlavní repertoárovou linii představovaly práce jako dnes již pověstný Vojcek Daniela Špinara, Fidlovačka Jiřího Havelky, Věc Makropulos Davida Drábka či Zámek v režii Natálie Deákové. Práce vesměs mladších režisérů, od nichž nějakou tvorbu, jež by hladila po srsti tradiční vinohradské publikum, nebylo lze očekávat. Podívejme se na připravované tituly této (prvé Töpferovy) sezony (na hlavní scéně): Cowardova To byla moje písnička! v režii Petra Kracika, Zkrocení zlé ženy (rež. Juraj Deák), Vstupte! Neila Simona, Hapgoodová Toma Stopparda, Ibsenova Rebeka (Rosmersholm) a Frischova Andorra.
Takže jak je to s tím „reálným rozdílem“? Mikulka si svůj odrazový můstek připravil až příliš pro efekt.
Martin J. Švejda
teď ale vážně, Martine: z tebou jmenovaných jsem osobně videl dvě (Vojcek, Fidlovačka) a o zbylých samozřejmě četln a bylo mi vyprávěno. Stropnického jistě ctí, že chtěl dát mladším režisérům šanci. Jiná věc je, jak to dopadlo a že se žádné výboje nekonaly. I ten "skandální" vojcek nebyl víc než "mírná avantgarda v mezích zákona", nebo - chceš-li - vinohradská představa avantgardy. tedy v důsledku vlastně má Vladimír pravdu. navíc předjímáš, že to co uděá Kracik nebo Deák bude apriorně špatně. Třeba se jim podaří udělat solidní (vzpomeň Lukešovo: "standardní inscenace standardního divadla") velkou činohru.
OdpovědětVymazatNavíc myslím, že Vladimír chtěl spíš zdůraznit, že by byla chyba zpětně hodnotit Stropnického éru jako "progresivní" - to prostě přes jistou nesmělou snahu byla jen sotva.
OdpovědětVymazat/Vím, není to velká myšlenka - hlavně si ale taky chci zkusit komentář./
Díky, že jste se mě zastali. Ale on to nebyl pokus o souhrnné a definitivní hodnocení Stropnického éry - ostatně se v tomto ohledu rozhodně nemohu počítat za znalce. Podstaný je údiv nad tím, jak úžasně plynule přechází Stropnického éra v éru Töpferovu - poté, co člověk na základě vzájemného napadání a všelijakých mediálních komentářů mohl nabýt dojmu, že na Vinohradech cosi úplně jiného končí a cosi úplně jiného začíná... kdybychom se chtěli odrazit k hlubší úvaze o Stropnického éře, tak by asi musela vést směrem, zda má vůbec smysl pokoušet se s vinohradským publikem sloučit "odvážné" pokusy (aniž bych teď posuzoval jejich kvalitu) s bohapustou komercí typu Jak udělat kariéru. V tomto ohledu působí Töpfer svým způsobem podstatně konzistentněji. Jakkoli je to konzistentnost dosti nepěkná.
OdpovědětVymazat1) dá se dělat na Vinohradech jiná avatntgarda než v mezích zákona
OdpovědětVymazat2) Kracik, Deák, Lipus, Čičvák, Porubjak - to jsou režiséři, kteří do přiměřeně konzervativního měšťanského divadla po mém patří
3) já tedy rozhodně nenabyl dojmu, že Stropnického a Töipferova éra se bude významně lišit - to způsobilo spíš dost unfair převzetí kormidla
4)jsem dost alergický na srovnávání drmaturgických plánů a jejich hodnocení jako progrssivních/neprogresivních. Ale když už, nemyslím že ani v tomto ohledu nastupuje s Töpfrem nějaký zásadní šev. Hapgoodová, Rosmersholm, Andorra - to je hlazení po srsti?
5) v té úvaze navíc chybí páteřní režisér Stropnického "avantgardy v mezích zákona" a to Vladimír Morávek. Co s ním?
6) v čem přesně, Vladimíre, je ta konzistence nepěkná?
To jsou otázky na celé odpoledne... ale opravdu podstatná je myslím ta první.
OdpovědětVymazatSamozřejmě, že by na Vinohradech bylo možné dělat i "něco jiného", každý rok se o tom lze přesvěčit na německém festivalu (když bych už měl použít trochu klišovitý argument). A osobně si myslím, že by se tam něco jiného taky dělat mělo - proč by si město mělo vydržovat další konzervativní měšťanskou scénu typu Fidlovačky, když už má ABC-Rokoko. Pro jistotu opakuji: nic proti Fidlovačce ani jinému divadlu tohto typu, ale nemá to co dělat v dotovaném divadle.
Vtip je v tom, že je zřejmé, že něco takového nepůjde dělat se současným publikem a se současným souborem - jinými slovy, znamenalo by to de facto začít ve stejné budově provozovat úplně jiné divadlo pro úplně jiné publikum. Třeba na způsob brněnské Reduty, pokud bych měl být konstruktivní.
Fakt nejsem znalec vinohradského repertoáru, ale myslím, že Stropnického hlavní problém byl v tom, že se pokusil tohle všechno spojit, takže tu vznikaly jakési pokusy o "avantgardu v mezích zákona" a vedle nich pustá komerční podbízivost typu Jak udělat kariéru - navíc špatně zahraná.
Töpfer je (nepěkně) konzistentní v tom, že se programově oddává tupě laskavému, línému měšťanskému divadlu v tom nejhorším smyslu slova. Jak správně podotýkáš, nesoudil bych podle dramaturgických plánů (jakkoli se tam objevují věci i jména podivná), ale podle toho, co po svém jmenování na dané téma opakovaně prohlašoval a konec konců co skoro celý umělecký život dělá. Jako ředitel soukromé bulvární scény si zaslouží uznání - ale stejně jako ona Kariéra snadno a rychle jednoduše nepatří do městem placeného divadla.
No - ale lze ve stejné budově začít dělat úplně jiné divadlo pro úplně jiné publikum? Reduta není vhodný příklad, páč začínala bez ohledu na tradici toho místa na nulovém bodu, v zrekonstruovaném domě, s jehož momentálním geniem loci by se někdejší repertoár té budovy věru nesnesl. Ale dá se zlomit staletá tradice těch zdí, což je plus mínus opravdu stále tradice "konzervativního měšťanského divadla"? Lze to? Má to smysl? Nemluvě o tom, že by to chtělo extrémně silnou politickou podporu pro šéfa, který by tím kormidlem tak razantně pohnul - a ta věru není a hned tak nebude.
OdpovědětVymazatP.S. Nejde o to, že německý festival je argument klišovitý, jde o to, zda je to vůbec argument. Copak to, že se v prostoru nějakého divadla jednou za rok zahraje inscenace, která tam rozměry pasuje, znamená, že "při troše chtění by se tady něco takového dalo dělat normálně"...
samozřejmě že to jde; u většiny divadel u nás je to dokonce povinnost, řekl bych. ale Vinohrady jsou přece úplně jasný kandidát - vždyť Castorfova Volksbühne nevznikla jinak.
OdpovědětVymazatotázka je, který jiný šéf než Töpfer vy mohl mít silnou politickou podporu. v tom, že ji nevyužije něčemu smysluplnému, je právě jeho největší chyba.
k Vinohradům jsme psal mockrát, tenhle komentář pokládám stále za nejkoncíznější: http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/divadlo/topfer-na-vinohrady-vlastne-patri_222999.html
Otázka je, jestli by tu podporu měl, i kdyby chtěl z Vinohrad udělat Volksbühne...
OdpovědětVymazatJsem přesvědčenej, že by si to uměl zařídit. A kdyby ne - furt lepší padnout po např. jedný a půl sezoně s ambicema něco tam dělat než tam 20 let hnít... což platí obecně.
OdpovědětVymazatAd Jan Šotkovský:
OdpovědětVymazatNěmecký festival je argumentem v tom smyslu, že dokazuje, že i velké "měšťanské" divadlo může produkovat "neměšťanský" repertoár. Prosím nechytat za slovo, výraz "měšťanský" (čistě pro tento účel) používám v pejorativním slova smyslu.
Samozřejmě, že je otázkou "politické" volby, zda na Vinohradech má být tento typ divadla nebo něco úplně jiného. A že představa, že by tu mělo vzniknout něco úplně jiného, je za daných okolností sci-fi, protože takovou "politickou" podporu tady žádný šéf mít nebude, i kdyby měl dost odvahy a schopností.
Alternativou je buď nedomrlý pokus o opatrné reformy, o které se pokoušel Stropnický, které jsou pro samé úlitby na nic (pro starší: změny typu "přestavba"), nebo ryzí zahnívání ve stylu Menzela a teď s největší pravděpodobností i Töpfera.
Töpfer má tu podporu bohužel i proto, že nedělá a evidentně nechce dělat nic, kvůli čemu by o podporu mohl přijít.
OdpovědětVymazatNyní už ex-, ale jako senátor s pestrými politickými kontakty měl samozřejmě zcela jiný typ podpory. A myslím, že s radou města by se dokázal dohodnout. šlo o to, jestli mu pro ješitnost stačí mít na náhrobku "ředitel vinohradského divadla" nebo být zapsán v dějinách divadla jako ten, co spustil v Praze divadelní revoluci.
OdpovědětVymazatOno by to samozřejmě fungovalo jinak, kdyby se přerodila divadelní síť kompletně, a týkalo se to i MDP nebo třeba oživlých mrtvol typu Činoheráku. Jedna Volksbühne jaro nedělá:-) ale začít se někde musí.
Buďme realisté: měšťanské divadlo, financované z veřejných zdrojů, je skutečnost, se kterou "tady a teď" v Praze prostě nikdo nehne. Co mi vadí, je, že takových scén je v Praze (plus mínus) hned několik. Kromě Vinohrad např. Městská divadla pražská, Karlín, Palmovka. A to se děsím toho, kdyby se ředitelem Národního divadla stal takový Jan Burian...
OdpovědětVymazat