Varyš: Trvání jako smrt, smrt jako vysvobození (k financování Ateliéru, Tvaru a Divadelních novin)

Nedávno mne roztrpčila série akcí na podporu časopisu Ateliér. Z dlouhosáhlých debat o DN a Tvaru tuším, že s Ateliérem je to dost podobné: redakce si časopis za neradostné finanční situace bere za rukojmí a pod záminkou kulturní činnosti si snaží zachránit svá, jakkoli bídně placená místečka.
Ateliér sám jsem měl v ruce jen párkrát, úroveň textů mě vždy zkormoutila, daleko horší ovšem byla grafická úprava časopisu, která stejně jako v případech obou ostatních magazínů, podobně jako jejich obsah, připomíná snad věstník kubu včelařů zkraje 90. let. U výtvarného časopisu je neinvenční a zastaralá grafika vskutku nepřijatelná. 1. nepolemizuji nyní s představou, že takové časopisy, aspoň jeden na "oblast", jsou potřeba. 2. nepolemizuji ani s představou, že takové časopisy se v současné situaci neobejdou bez státní podpory. 3. a dokonce nepolemizuji ani s představou, že tato podopora je nyní ze strany ministerstva kultury nedostatečná. Domnívám se ale, že by to musely bát jiné časopisy, připravované v první řadě jiným redakčním týmem. A že Ateliér, Tvar i Divadelní noviny by měl daleko menší problémy fungovat dál ( a shánět na svou činnost peníze), kdyby se ve všech kompletně obměnil redakční a autorský tým. A v návaznosti na to samozřejmě i podoba a obsah časopisu.