Švejda: Krvik Totr dvacetiletí

Divadlo Krvik Totr, stálice pražského autorského divadla, oslavilo v sobotu a neděli v Divadle Kampa dvěma představeními, nazvanými 20 let Krvik Totr (amorální kabaret), kulaté výročí působení. S dvaceti lety je to sice třeba brát u tohoto souboru s jistou rezervou - ústřední aktéři Petr J. Novotný a Tomáš Kout jej zakládali jako třináctiletí (spolužáci základní školy), přesto pro ně, tak jako pro další uskupení tohoto typu, platí: žijeme ve výjimečné době, která jejich dlouhověkosti přeje. Krvik Totr museli/musí vzdorovat jen sami sobě, svému stárnutí.

Při příležitosti oslavy se Krvik Totr, vystupující tentokrát v pětičlenné sestavě (PJN, TK, Filip Votava, Sonia Koutová a Zita Patíková), vrátil ke svému oblíbenému, stálými diváky asi nejvstřícněji přijímanému žánru kabaretu. Nešlo však o pouhé best of, nýbrž o mix čísel, ve kterých soubor - dle vlastních slov - oprášil a přeleštil zapomenuté scénky a písničky podle svého gusta a napsal pár nových. Vše de facto bylo jako dřív, soubor působil spontánně a lehce, sršil tradičním humorem (jehož nejryzejší a nejcennější podobu reprezentovala scénka Ingrid & Romeo se sotva stíhatelným tokem intertextuálních odkazů a asociací, které ji posouvaly do svěžích vod absurdního "čistého humoru"), promyšleně střídal činoherní a hudební čísla (byť jejich jisté provazování bylo, myslím, víc ke škodě než k užitku) - a tak jen diváci, alespoň ti na sobotním představení, působili jaksi mdle, bez zájmu, a protagonisty oceňovali jen řídce svým smíchem a vlažně potleskem.
Proč? Zestárli, zdá se mi. Stejně jako samotní Krvik Totr. Z (převážně) generačních vrstevníků, kdysi středoškoláků a vysokoškoláků, spontánně "jdoucích" se souborem, se stali usedlí (a unavení) třicátníci, kteří jsou dnes přece jen poněkud "jinde". Ostatně i samotní Krvik Totr jsou dnes trochu jinde a svým řadovým repertoárem (Svázaná, Štěňátko je mrtvé)  plavou v méně odvázaných, (ještě) mainstreamovějších vodách než v jakých plavali kdysi. Nápis Na dalších dvacet let, který ležel na scéně vedle klobouku, určeného na drobné divácké příspěvky, tak vlastně pro Krviky nabýval mnohem závážnějšího významu: ani samotný soubor myslím pořádně netuší, do jakého nejistého období vstupuje.

(Televizní záznam nedělního představení můžete zhlédnout zde)