Je divadlo, o kterém se dá psát dobře, divadlo, o kterém se dá psát špatně, a divadlo, o kterém se psát jednoduše nedá. Třeba improvizace. Racionálně uchopitelný smysl volná improvizace obvykle nemívá a pokus popisovat, co se na scéně konkrétně dělo, nevyhnutelně končí trapností. Takže jen jednoduché konstatování. Metamorphósis Famfuláre, „improvizované autorské divadlo alias jazykově bariérová dumbpunkshow“ Jana Kalivody a Vojty Švejdy byla mým zatím nejpříjemnějším divadelně hudebním zážitkem roku 2013. Konalo se v Café V lese.
Více zde
Více zde
Nesouhlasím,
OdpovědětVymazatže by se o improvizovaném divadle nedalo (kriticky) psát. Myslím, že to byl náš spor už v DN. Je přece rozdíl mezi improvizacemi Duška, Tanaky (butó), Láhoru, Improligou, projektem Sekec mazec, slam poetry, stand up komediemi apod. Lze tedy popsat jak formu improvizace tak použité postupy a kriticky ocenit, jak se daným tvůrcům v daném okamžiku dařilo a proč.
Dost sleduju hudební scénu, kde je tzv. improvising samozřejmou součástí jazzové i vážné hodby, a recenze na koncerty - třeba dua Durman/Posejpal - normálně vycházejí.