Švejda: Višňový sad (Husa na provázku)

Jan Mikulášek Višňovým sadem v Huse na provázku navazuje na svůj Nenápadný půvab buržoazie v Redutě. Jde, pokud se týká struktury inscenace, o víceméně sled jednotlivých čísel či obrazů; v režisérově hledáčku se ocitá společnost v „posledním tažení“: dekadentní, zhýralá, pro kterou už „nic nemá cenu“. Jsme opět v sedmdesátých letech (dvacátého století): Luise Buňuela však tentokrát, zdá se, nahrazuje jiný inspirační zdroj: vizuálem a celkovým charakterem vůbec má inscenace blízko k některým filmům Piera Paola Pasoliniho. Problém je, zdali je nutné k dokumentaci stavu společnosti spotřebovat sto pět minut, zdali je únosné, aby dramatický potenciál předlohy byl na úkor prezentace tohoto stavu potlačen na minimum; a navíc: aby kritika „partičky“ Raněvské a spol. byla víceméně neadresná. O jakou společnost se vlastně jedná? A kdo je potom především její „ideový protivník“ Lopachin?