Mikulka: Leonce a Lena (Státní divadlo Kluž)

Nosorožec redivivus

Byl to bez nejmenší nadsázky deprimující zážitek: sto minut zoufale nemúzické snahy o vtipnost, projevovanou především okatě narežírovaným cupitáním, opatrnými pády, žertovným nakukováním skrz okna a jinými podobnými radovánkami. A do toho loutkovitě stylizovaní herci odříkávali text - ve stále stejném, nemastném neslaném tempu . Ze dvou třetin naplněné Stavovské divadlo na tu mrtvolnou podívanou zíralo s němou zdvořilostí; nejintenzivnější reakci celá komedie vyvolala, když se sami herci nakašírovaně zasmáli jakési vtipné replice.

Ale v jednom ohledu to vlastně bylo docela poučné: když loni režisér Tompa v Národním divadle pohostinsky nastudoval Nosorožce, a to s dost podobným výsledkem, měl jsem (a zdaleka ne jen já) tendenci vidět hlavní viníky v hercích. Po zkušenosti s Leoncem a Lenou se ovšem zdá, že si Tompa spíš prosadil svůj vlastní zažitý styl. V každém případě se dalšímu setkání s jeho poetikou pokud možno vyhnu, a to zcela bez ohledu na to, v jakém divadle a s jakým souborem by se mělo konat.

Více informací o inscenace zde