Způsob selhání Vašíčkova a Jarkovského Hamleteena je bezmála modelový. V základu leží bezradnost, co si vlastně s předlohou, Shakespearovým Hamletem, počít, jak ji vyložit.
Začne se zeširoka a velkolepě, text se prostřednictvím mnoha hezkých, nicméně rozbíhavých nápadů dekonstruuje, rozehraje se vícero motivů (rámcující prostředí skautského tábora, dvojice bavičů Rosencrantz a Guildenstern, figura pianisty apod.), tvůrcům však záhy dojde dech – a teď čeho se chytnout, a tak se pokorně vrátí k předloze, kterou zvolna a úmorně převypravují, kořeníce ji nyní už jen tu a tam jednoduchými a lacinými vtípky („kdyby sis místo bobříka odplaty hleděl bobra“!). A když už se to zdá přeci jen neúnosně dlouhé, zvolí se efektní zkratka (smrtící koktejl Hamlet), kterou se to ostře střihne k závěru, beznadějně rozklížený tvar se narychlo přilepí na vážné sdělení (vyjádřené prostřednictvím zazpívané Lennonovy Woman) a pak ještě honem uzavřít všechny v úvodu naznačené motivy... Opravdu: na začátku všeho si tvůrci, myslím, nepoložili otázku "Proč Hamlet?"
Asi by se slušelo dodat, že inscenace je určeno pro asi nejproblematičtější věkovou skupinu, a sice adolescenty, na něž divadla pro děti a mládež vesměs neumí cílit a pro něž se toho "moc nedělá". A že Vašíček s Jarkovským na Hamletovi zvýrazňují právě témata, která mohou právě tuto skupinu oslovit - Hamletovu neschopnost přijmout lásku Ofélie, neurovnaný vztah k homosexuálovi Laertovi a hlavně smrt otce nejen reálná, ale i symbolická, kdy si Hamlet musí připustit, že doposud idealizovaný otec měl své mouchy a že matka je opravdu šťastnější s doposud nenáviděným Claudiem. Že jde o adaptaci Hamleta, v níž je Hamlet primárně puberťákem, který si pomocí tragických událostí na Elsinoru hledá a formuje svou identitu. Což má zároveň přiznanou divadelní nadsázku - viz střih z Hamleta vzorného skauta v Hamleta pankáče, který vše, čím doposud žil, najednou okázale odmítá. Mimochodem, všechny Švejdou zmíněné "rozehrané motivy" se také smysluplně dohrají, linie pianisty má značný smysl pro Hamletovo odhodlání vše vyřešit a linie R+G příběh vlastně pointuje. Jde samozřejmě o přepis, který na textu zdůrazňuje hojně komediální momenty, což je vzhledem k cílové skupině dost pochopitelné. (Mě mimochodem bobr dost pobavil:-)) Asi lze Hamleteenovi vyčítat jistou povrchnost, ale je myslím dost zřejmé proč a pro koho chtěli Vašíček s Jarkovským adaptovat právě Hamleta - že by si nepoložili otázku "Proč Hamlet?", mě nenapadlo ano omylem. Nerad to říkám, ale káravě vztyčený ukazováček Švejdovy recenze pro mě poukazuje na tak razantní minutí se kritika s estetikou a směřováním dané inscenace, že mě napadá jen lapidární přirovnání Michala Viewegha "recenze cukrárny z pera diabetika".
OdpovědětVymazatMartin Švejda
OdpovědětVymazatprokázal rys velké části české kritiky, která odsoudila Hamleteena na festivalu Divadlo Plzeň a velmi málokdy přijímá "vykloubené" divadlo. Obdobné problémy míval Lébl, Morávek, Nebeský a dnes má Frič. Dekomponovaný (či přepsaný) Hamlet slouží přesně záměru autorů otevírat aktuálními vizuálními, hereckými i slovními postupy témata rodiny a dospívání. Je velice chytrým, inteligentním, poučeným, atraktivním divadlem. Je to inscenace režisérem, dramaturgy, herci, hudebníky i výtvarníky rázně a velmi vtipně vykrajovaná z osidel očekávání a tradic. Je napínavé ji sledovat. Divák netuší, co se bude co chvíli odehrávat, což se na klasice u nás často nestává. I co se týká herců, je radost se na ni dívat. Má skvělý rytmus, neotřelé výtvarné nápady (kostýmy, padající číro). A v motivech je domyšlená a dotahovaná, jak už upozornil Jan Šotkovský.
Vlastně mě na Martinově textu nejvíc mrzí první věta - ono absolutní vnucování čtenáři názoru, že jde o "selhání" a basta. Ani milisekunda pochyb o sobě a možnosti, že by mohl existovat i jiný pohled.
Otázka, Honzo, zní: jde výklad, který nabízíte, ze samotného inscenačního provedení opravdu přečíst, nebo pouze z porůznu "rozházených" inscenačních prvků vstřícně konstruujete záměr tvůrců? Zdá se mi z Vašeho textu, jako bych spíš četl jakousi dramaturgickou explikaci k inscenaci.
OdpovědětVymazatAd Vladimír: máš pravdu, ta prvá věta je zbytečně silácká. "Modelovým případem selhání" nicméně míním, že inscenací s podobným průběhem (velký nášlap v úvodu a následné pokorné vrácení se k samotnému příběhu, a vlastně jen jeho pouhé odilustrování) jsem již několik viděl.
No já jej tam přečetl a nebyl jsem sám, takže přečíst myslim jde. Na druhé straně jsem byl určitě k celé věci vstřícnější než vy.
OdpovědětVymazat