Mikulka: Černá zrcadla (Studio Hrdinů)

Divadlo jednoho herce je nebezpečná disciplína; vyžaduje nosný text, ještě nosnější než když se o něj může podělit celý ansámbl, a především herce (nebo herečku), který má dostatečné charisma na to, aby to celé sám samotinký utáhnul. V případě Černých zrcadel se zdají být oba předpoklady splněny, a stejně to nevychází. A co je na celé věci úplně nejhorší: nevědět, že Ivana Uhlířová opravdu JE dobrá a charismatická herečka, jen stěží by to jednoho mohlo po zhlédnutí tohoto představení napadnout. 
Z postapokalyptické novely Arno Schmidta se totiž v režii Kathariny Schmitt stává nepřehledná momentka ze života jakési lehce ujeté bytosti v traperském oblečku. Ta tři čtvrtě hodiny vyvádí podivné vylomeniny, pak půl hodiny eroticky obtěžuje loutku v životní velikosti a nakonec se sama stane loutkou. Temný podtext dodává spíš než co jiného několik nápadně rozmístěných zmínek o atomové zkáze a hlavně téměř nepřetržitě znějící temná hučení. Lze si sice domýšlet, že Černá zrcadla měla být groteskně laděnou, lehce absurdní zprávou o bezvýchodném zoufalství „posledního člověka“, jenže málo platné - skutečně oslovovat nedokázala.

Recenze vyjde v Lidových novinách
Více informací o inscenaci zde