Druhý den brněnského divadelního víkendu - a druhá velmi povedená premiéra. S tím rozdílem, že po depresivním Juráčkovi v Redutě nasadil Buranteatr rozverně hravou variaci na Dumasovu Dámu s kaméliemi. A to v trochu překvapivé spolupráci s režisérem Šimonem Cabanem.
Pán s kaméliemi je vlastně rozsáhlý praktický důkaz, jak zábavné a přitom sympaticky nepodbízivé dílo může vzniknout v žánru, řekněme, čiré pakárny.
Tedy za předpokladu, že máte dost nápadů a dost schopných herců, kteří to všechno dokážou uhrát a ještě se přitom důsledně tvářit, jako že se neděje nic mimořádného. A nejspíš potřebujete i dost discípliny, aby vám to neustálé vyskakování z děje, odbočky k učitelským výkladům, žertovné projekce, oslovování diváků, parodické citace z Manon Lescaut a tak dále nepřerostlo přes hlavu a celé se to nerozplizlo do nesnesitelné šířky a délky.
Z bezpečnostních důvodů je lépe se vyhnout úplným podrobnostem; pečlivé popisy toho, co se při představeních tohoto typu na jevišti odehrává, bývají nepřesvědčivé, ne-li přímo trapné. Takže alespoň výběr z faktů. Hlavním hrdinou je tentokrát, jak naznačuje změněný titul, beznadějně zamilovaný Duval, což také jeho představitel Michal Isteník publiku opakovaně a výslovně připomíná - v přestávkách mezi rozdíráním duše, psaním esemesek a seancemi na obligátním lehátku u svého psychologa. Jeho tuberkulózní milenku Markétu hraje Kamila Zetelová jako osobu podstatně praktičtější a vlastně i ordinérnější, než by asi romantičtěji naladění diváci očekávali. Navíc je ve hře i mimo ni těhotná, takže si publikum nového kousku s výrazným potenciálem stát se diváckým hitem, zrovna moc neužije. Ale pokud mohu radit, v tomto případě se vyplatí si počkat.
Recenze vyjde ve Světě a divadle
Více informací o inscenaci zde
Pán s kaméliemi je vlastně rozsáhlý praktický důkaz, jak zábavné a přitom sympaticky nepodbízivé dílo může vzniknout v žánru, řekněme, čiré pakárny.
Tedy za předpokladu, že máte dost nápadů a dost schopných herců, kteří to všechno dokážou uhrát a ještě se přitom důsledně tvářit, jako že se neděje nic mimořádného. A nejspíš potřebujete i dost discípliny, aby vám to neustálé vyskakování z děje, odbočky k učitelským výkladům, žertovné projekce, oslovování diváků, parodické citace z Manon Lescaut a tak dále nepřerostlo přes hlavu a celé se to nerozplizlo do nesnesitelné šířky a délky.
Z bezpečnostních důvodů je lépe se vyhnout úplným podrobnostem; pečlivé popisy toho, co se při představeních tohoto typu na jevišti odehrává, bývají nepřesvědčivé, ne-li přímo trapné. Takže alespoň výběr z faktů. Hlavním hrdinou je tentokrát, jak naznačuje změněný titul, beznadějně zamilovaný Duval, což také jeho představitel Michal Isteník publiku opakovaně a výslovně připomíná - v přestávkách mezi rozdíráním duše, psaním esemesek a seancemi na obligátním lehátku u svého psychologa. Jeho tuberkulózní milenku Markétu hraje Kamila Zetelová jako osobu podstatně praktičtější a vlastně i ordinérnější, než by asi romantičtěji naladění diváci očekávali. Navíc je ve hře i mimo ni těhotná, takže si publikum nového kousku s výrazným potenciálem stát se diváckým hitem, zrovna moc neužije. Ale pokud mohu radit, v tomto případě se vyplatí si počkat.
Recenze vyjde ve Světě a divadle
Více informací o inscenaci zde
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme