Škorpil: Malomeštiakova svadba (Slovenské národné divadlo)

Skandální pověst je vždycky ošidná. Očekávání jen těžko může překonat realitu. Bratislavskou Maloměšťákovu svatbu předcházely zprávy o divácích odcházejících během představení a znechucených razantní groteskou a výsměchem. Ostatně de Breův Coriolanus také prý nebyl úplný čajíček. Jaké ale rozčarování.

Často se používá fráze, že nám ti či oni přivezli ukázku svého mistrovství, ukázku toho jak má něco vypadat atp. Také SND na festival Slovenské divadlo v Praze 2013 přivezlo ukázku. Jakýsi vzorek, snad zájezdní demoverzi. Všechno to vypadalo jako doopravdy, ale opravdu nefungovalo – snad s výjimkou jediné krátké scény – nic. Přibližné, pomalé, rozpadající se a chtěné. Jako ten Ženichův špatně slepený nábytek. Navenek celkem hezký, ale sednete-li si na něj, rozpadne se a ještě tak trochu smrdí nekvalitním lepidlem.
Jen jedna věc mi byla alespoň trochu útěchou. Protože festival probíhá tak trochu v nepochopitelném utajení, dostavilo se publikum – zdálo se mi – především domácí, „heřmánkovské“. A jelikož se nedočkalo Chudíka, Huby, Vášáryové ani Maštalíra, i na to znechucení a naštvání jistě došlo. Jen nevím, jestli tak úplně v intencích režijně-dramaturgického záměru. Ještě že se v Bratislavě řídí heslem českého génia „Nedělat pauzu, jinak utečou.“ Možná bych šel taky.