Páluš: Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho (Klicperovo divadlo)

Z Festivalu evropských regionů v Hradci Králové

David Drábek si na Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho dle programu k inscenaci troufal dlouho. Snad proto, že jako režisér i dramatik se se surreálnem potýkal od začátků své kariéry, snad také proto, že i jeho civilní projev je plný asociačních eskapád a spletitých slovních konstrukcí. Plně si uvědomoval vnitřní spřízněnost s Burkem, potenciál Smočkova textu, vlastní afinitu ke všem druhům podivností a, řekl bych, i velkou míru obdivu a pevné rozhodnutí udělat to správně.

Smočkův text Drábek rozšmelcoval, poškrtal, dopsal a v inscenaci protáhl na bezmála dvě a půl hodiny. A udělal to bravurně – pokud neznáte původního předlohu zpaměti, nerozeznáte staré od nového, tak organicky vše zapadá. Inscenace přitom snese hitchcockovské aluze, citace z Jurského parku, jakýsi pokus o jevištní Harlem Shake i příchod a následnou vraždu pošťáka Ondry. A pokud si budeme klást otázku jaký je smysl takovéto inscenace, odpovědí bude bezbřehá láska k divadlu a jeho možnostem.  

Divadlo jako takové je tematizováno téměř neustále. Fiktivní čtvrtá stěna je „opravdová“ zeď, na kterou se věší obrázky atd., pimprlová epizodka je věnována Divadlu Drak a v jedné scéně dokonce protagonista přivleče na scénu nápovědu a se slovy „to hoď do hajzlu“ mrskne její výtisk textu směrem za kulisy. Když je člověk napojen na esenci křepčícího šílenství, textu není třeba. Vše se hraje tady a teď – předem připravené scénáře neexistují a nutno dodat, že hercům se daří budit dojem autenticity, hry bez předem daných pravidel (zejména ve slovních explozích, které postavy jako by napadaly právě v danou chvíli a v podstatě mimoděk).

Mimochodem, Jiřímu Zapletalovi (Zvonek Burke) David Drábek pěkně naložil. Téměř nesejde z jeviště, jedna zběsilá fyzická akce přechází v další a už jen zapamatovat si text, podobný spíše obrozenecké básni na amfetaminu, než klasicky motivovaným replikám, muselo být nesmírně obtížné. A přitom, tak, jako byl Burkem Boleslav Polívka, je Burkem i Jiří Zapletal. Burkem jiným, pop-kulturním (řekl bych Burkem pro 21. století), ale stále nesmírně zábavným.

Jediná výtka padá na hlavu dramaturgie festivalu – Burke si zasloužil večerní představení, nikoliv ranní vstávačku (hrálo se v 10 dopoledne, standardní představení pro školy). Mnohem lépe by se konzumoval po dvojce bílého, či s lahví karibského rumu pod sedačkou…  

Více informací o inscenaci zde

PETER PÁLUŠ