Šotkovská: Opera mleczana (Narodowy Stary Teatr Kraków)

Po zážitku z žilinského představení, jehož účast v programu Divadelního světa ospravedlňuje jen fakt, že se jednalo o náhradu za jiné žilinské představení, které muselo být pro nemoc zrušeno, přišel zážitek v něčem obdobně kuriózní, ovšem pro mě suverénně aspirující na prozatímní vrchol festivalu.

Opera mleczana vychází ze satirických kreseb Andrzeja Mleczki a pro přiblížení českému kontextu je to asi něco jako kdyby se činohra Národního divadla moravskoslezského pokusila udělat operu z kreseb Vladimíra Jiránka. V principu absurdní záležitost, udělat inscenaci vlastně ani ne z anekdot, ale v podstatě jen z textu „bublin“ kreslených vtipů, které bez kontextu obrázku jsou jen surovým materiálem. Poláci ovšem nejdou cestou situačního rozehrání (kam až to může vést, dávají jasně tušit Troškovy Kameňáky). Stylizaci kreslené karikatury nahradí stylizací operní, resp. hrou na ni (v čistě činoherní inscenaci by něco obdobného fungovat nemohlo). Tak třeba postavy jezdící na točně jako na orloji jen sázejí do publika jednu pointu vytrženou z kontextu za druhou, divák ať se zorientuje, jak je mu libo. Působí to nonsensově, lehce absurdně, někdy skoro „zenově“, vždycky je to lehké a veskrze zábavné (snad s výjimkou třetí časti, kdy po – pro mě nejzdařilejších - anekdotách výchovných a následně sexuálních přijdou na řadu anekdoty společenské, kde se Poláci už místy nevyhnuli pouhé ilustraci.)

Čtveřice herců vše podává s přesnou mírou nadsázky a hravosti, je až neuvěřitelné, jak elegantně, vkusně a přitom zábavně se dají z jeviště sdělovat vtipy o sexu.