Vinohradský Les poskytuje vpravdě mystický zážitek: člověk jako by se propadl v divadelním čase o takových, dejme tomu, osmdesát let nazpět. Do dob, kdy se žádný režijní výklad textu nevyžadoval, kdy stačilo jeho prosté zaranžování, podtržení klíčových pasáží (Zuzanou Vejvodovou přepjatě prožívané zoufalství Axjuši; plakátově demaskující finále), herecká názornost, poctivě vyhrávající každé gesto... Z té inscenace mě přepadá zoufalství hned ze tří důvodů: že přesně tohle je ten způsob provedení, který pověstný "vinohradský divák" požaduje (soudě aspoň podle všech těch vstřícných reakcí na každý primitivní fórek); že tohle je ta jedna z "výkladních divadelních skříní" Prahy, která jen tak (soudě aspoň podle všech těch politických a společenských celebrit v hledišti při premiéře) nepadne; kam až to ten kdysi nadějný, rozpustilý komediograf Daniel Hrbek dopracoval - jaké míry konformity, přizpůsobení se požadavkům vinohradského divadla je schopen.
Recenze vyšla v Lidových novinách 6. června
"osmdesát let nazpět. Do dob, kdy se žádný režijní výklad textu nevyžadoval." "Vpravdě mystický" názor na divadlo v roce 1933. Nemá tam být o sto osmdesát let nazpět ?
OdpovědětVymazatTak určitě... ale přece jen je tu podstatou sdělení to tvrzení o absenci režijního výkladu, nikoli číslovka (o kterou by jistě bylo možno vést odborné divadelněhistorické spory).
OdpovědětVymazatPřít se o rok, dva je samozřejmě nesmysl, ale právě před 80 lety zahájilo svou první sezónu Déčko! J. Kvapil měl už za sebou nejdůležitější režie a K. H. Hillar...,o J. Borovi nemluvě, Také J. Honzl se už v Osvobozeném docela činil. Obávám se, že jsme to s tím magisterským studiem uspěchali :-)
OdpovědětVymazatUznávám, že jsem měl místo konkrétní číslovky přesněji popsat styl inscenace, to však - bohužel - musím přičíst na vrub rychlosti, s jakou se zde snažím(e) o nových inscenacích informovat.
OdpovědětVymazat¨"Sto osmdesát let" - to jsme přece v jiné slohové éře; nikoli v realistickém divadle.
"Před 80 lety zahájilo svou první sezónu Déčko" - pohybujeme se na půdě vinohradského divadla.
Myslím, že stačí se třeba začíst do Machoninova textu Z pohádky do pohádky (viz má oblíbená pasáž "A já pomalu cítím, jak mě začíná strhovat režie zasloužilého umělce Zdeňka Míky...") a je jasno, že s tou absencí režijního výkladu nemusíme vůbec historicky chodit tak daleko...
OdpovědětVymazatKde už měl za sebou svou éru K.H. Hillar a svou poválečnou tvořil J. Kvapil. Také tam právě v té době režíroval svoje dramatisace Dostojevského mnou zmíněný Jan Bor.
OdpovědětVymazat