Právě jsem se vrátila z Veletržního paláce a jsem hluboce zklamaná. Takhle prohospodařit lákavé téma jakým je Julius Fučík. Parodovat a karikovat Fučíkovu rudou propagandu, jeho budovatelské, kýčovité a naivní žvásty, zamontovat do toho Gottwalda, vymyslet pár nesmyslů stran Osvobozeného divadla a pomocí toho všeho udělat z Fučíka jen pozéra a hystriona - to mi jako výpověď věru nestačí. Že režie je rytmus a tvar nikdo z pánů inscenátorů netuší, i když se jim musí přiznat (aby ne) výtvarné cítění, v tomto směru je tam skutečně pár zajímavých nápadů, které fungují. Kromě Standy Majera se také nedá moc mluvit o herectví, přečkat poloamatérské etudy na úvod je hodně náročné.
Recenze vyjde v Lidových novinách
Recenze vyjde v Lidových novinách
Vida, vždycky mě překvapí, jak se lze neshodnout i v úplně základních bodech. Mně se třeba ta úvodní, škobrtavá scéna Dany Polákové a Terezy Hofové na téma V+W+F zcela upřímně líbila. A výborně jsem při ní bavil.
OdpovědětVymazatA ještě jedna faktická poznámka: to, co o vztahu Fučíka a Osvobozeného divadla v úvodu zazní, není vymyšlené. To jsou opravdu citace Voskovce a Wericha. Znalci by jistě na rozdíl ode mne dokázali určit, kde to vyšlo.
OdpovědětVymazatNo, řekla bych, že se trochu pleteš, z toho úvodního dialogu je autentické pouze to, co se týče požadavku V+W na Fučíka, aby o nich nepsal, že jsou komunistícké divadlo, to ostatní jsou plky páně autorů nehledě na to, že a) takhle hloupě nemluvili a b)s Fučíkem si určitě neleželi v náručí
OdpovědětVymazatDobrý den, normálně tímto způsobem nereaguji, ale co se týká autentičnosti scény V+W, čerpali jsme z audio nahrávky Poslední forbína II. - Povídání o Slovácích a Juliu Fučíkovi. Tam se můžete přesvědčit o tom jak “hloupě“ mluvili.
OdpovědětVymazatJen reagujte, já jsem si myslela, že je to z té Vídně, ale upravili jste to a přepsali, v původním znění to nebylo, to mi neříkejte.
OdpovědětVymazatVzhledem k tomu, že rozhovor znáte, nerouzumím této charakteristice: "autentické je pouze to, co se týče požadavku V+W na Fučíka, aby o nich nepsal, že jsou komunistícké divadlo, to ostatní jsou plky páně autorů nehledě na to, že a) takhle hloupě nemluvili a b)s Fučíkem si určitě neleželi v náručí".
OdpovědětVymazatReakce z pohledu diváka: nemyslím, že by hra měla být chápána jako všeobsáhlá výpověď o Fučíkovi. Chápu ji jako úhel pohledu, názor na -fenomén- Fučík a tím je to pro mě naopak velmi zajímavé a nové. Úvodní etudy mě pobavily.
OdpovědětVymazatTakže jste vlastně paní Machalická jasně usvědčená, že lžete. Proč? Aby jste se svojí zkušenou zručností mohla dehonestovat tvůrce? Navíc jsem byl velmi nemile překvapen vaším a Justovým chováním během představení, kdy jste se nahlas bezohledně bavili a rušili tak ostatní, že Vás museli diváci okřikovat. Vy jste ve škole nebrali základy etikety? Když tak někdy prodávají na hlavním nádraží kapesní příručku "Sedlák ve městě". Jestli si, tak trochu zalhat a pak se chovat jako buran, představujete práci divadelního odborníka, tak to si myslím, že je pravý čas začít si hledat místo v Blesku či Aha.
OdpovědětVymazatKde docházejí argumenty, sáhne se k urážkám. Dříve, než začnete, vážení, mudrovat o Fučíkovi a Osvobozeném, a označovat druhé za lháře, seznamte se prosím se základními fakty. A ta jasně mluví o tom, že vztah V+W k Fučíkovi byl všechno jiné, než bezkonfliktní idyla, kterou nepravdivě a s koženým osvětářstvím (k vtipuprostému textu musel být humor přidáván hereckou akcí) servírují publiku obě herečky v úvodu představení - tento konfliktní vztah střídal chvíle souznění i tvrdých názorových střetů (viz zejména vzájemné jedovaté polemiky o ideologii a satiře v tisku z let 1928 - 1930, pak znovu v roce 1934 kolem Světa za mřížemi, kdy Fučík V+W tvrdě napadl za "kacířský" popěvek o sovětském Dněprostroji, atd.). Čili celá ta úvodní forbína, poměrně přesně charakterizovaná Janou Machalickou, je opravdu ve vyznění jedna velká mystifikace - a to i přesto, že používá některých autentických vět ze značně sentimentálního vídeňského vzpomínání V+W z října 1974 (viz Poslední forbína, 2012) - jiné věty ovšem z téhpž vzpomínání (například Voskovcovo odkázání Fučíka do patřičných mezí kritika, jasný distanc od jeho stranictví, o gypsovém Masarykovi, a hlavně o satiře, nikoliv ovšem politické, atd.) zase forbína vynechává, a přidává naopak četné "vtipnosti" vlastní výroby, např. zcela ahistoricky se tu připlácne k V+W etuda "masky profesora Horáka" - kterou, jak by snad autorům mělo být a možná i je známo - obávám se však, že už ne mladému publiku - Fučík používal až za nacistické okupace. Zkrátka: i když jsou některé věty autentické (jiné zase vůbec ne), kontext je stoprocentně falešný. Jelikož jsem do téhle pavlačové debaty, kde byla Jana Machalická lživě ocejchona lhářkou, buransky nazvána nevychovanou burankou a bleskově odeslána do Blesku, musím se jí jako její soused a kolega zastat: prý spolu se mnou hlasitě rušila představení, a musela být okřiknuta. Nic z toho samozřejmě není pravda. Za celé představení jsme si všeho všudy celkem 3x šeptem sdělili své rozpaky z toho, co jsme viděli (při mém třetím tichém špitnutí mě ovšem zpražila pohoršeným pohledem jiná má sousedka, v níž jsem poznal známou režisérku a scénografku tohoto divadla, a po zbytek představení jsem tedy už poslušně a ukázněně mlčel, tu a tam obdivoval výtvarno i některé herecké akce, přitom však nevěřícně zíral na překvapivou nedovzdělanost autorů a těšil se upřímně na konec). Hulvátství v divadle samozřejmě nesnáším, ale tichá špitnutí sousedovi, spontánní povzdechy a jiné reakce v představení, které "angažovaně" pere své pravdy do lidí, "provokativně" nechává rozsvícené hlediště, do něhož vrhá ty nejstupidnější citáty z Fučíka či Gottwalda, zkrátka samo používá velmi "apelativních" "rádoby provokujících" momentů, to všechno nepovažuji v tomto typu představení za hulvátství, nýbrž za vcelku adekvátní reakci. Rozhodně je taková aktivizace alespoň některých diváků příhodnější než posvátné ticho, v němž je nám obdivovat "odvážné" a nikde "nevídané" postupy tvůrců, kteří hned prvních pět minut mlčky a "angažovaně" hledí do publika, a publikum na ně, a obě strany tak jako ve známé pohádce nábožně dlouhé minuty předstírají, že vidí císařovy nové šaty.
OdpovědětVymazatOtázky „chování v průběhu představení“ a snad i „přesnost citací V+W“ by už snad bylo lépe ukončit pomocí příslovečné tlusté čáry. Příspěvek Vladimíra Justa ale obsahuje jiné, po mém soudu podstatně zásadnější téma: vy jste opravdu měl pocit, že Citový komediant je cosi na způsob biografické inscenace o Fučíkovi? Potažmo o Fučíkovi a Osvobozeném divadle? Pak se vůbec nedivím, že vám to přišlo hloupé, nevzdělané, zkreslující a celkově špatné. Obávám se však, že to je téměř klasická ukázka přístupu typu „vyčítání komedii, že není tragédií“. Nebo naopak.
OdpovědětVymazatTahle inscenace si přece s fenoménem Fučík (respektive s jeho velmi nezřetelnými ozvuky) zcela nezávazně a záměrně nesmyslně pohrává. Reálný Fučík i celá fučíkovská legenda tu tvoří jen jakési tušené pozadí. V důsledku toho jsou nejproblematičtější snadno uchopitelné „historické“ odkazy (třeba onen nešťastně zařazený Gottwaldův projev) a nejpovedenější naopak ta místa, kde se s hravou absurditou prolínají motivy, které k sobě evidentně nepatří. Třeba profesor Horák na návštěvě v Osvobozeném divadle. Poučovat čtenáře i tvůrce o tom, že si Fučík vymyslel Horáka až za války a dotyčný výjev je tudíž ahistorický… nevím, nevím.
P.S.
Puzení ke smrtelně vážné interpretaci všeho, co se na scéně odehrává, se ostatně docela hezky projevuje i v závěrečné poznámce o „angažovaném zírání do publika“. Pokud mě paměť neklame, herečky na začátku představení úplně jednoduše čekaly, až diváci ztichnu a až odejde maminka s hlasitě pokřikujícím dítětem.
Druhý příspěvek Vladimíra Justa na téma Citový komediant - a druhé podstatné téma, tentokrát obecnější. Mám na mysli pasáž, začínající větou „[…]jediné co chci je, aby v programu inzerovaná komedie byla opravdu komedií.“ Nechce se mi věřit vlastním očím: vaše hodnocení zhlédnutého představení se opravdu odvíjí od toho, jakou jste si o něm udělal předběžnou představu na základě četby programu? Takže kdybyste si - řekněme - před představením nestihnul koupit program, Citový komediant by se vám třeba i líbil? Ani mně se ten program nezdá zvlášť povedený, jenže to přece nevypovídá vůbec nic o samotné inscenaci. Domyšleno do absurdních důsledků: když uvidíte skvělou komedii, ale příslušný divadelní program ji označí za tragédii, budete hluboce nespokojen?
OdpovědětVymazatP.S. Zmíněná úvodní pětiminutovka (nikoli pauza) není samozřejmě to nejpodstatnější. Ale já si opravdu docela živě vzpomínám na žvatlající děcko, maminku, která ho dost váhavě odváděla ze sálu (křik byl pak ještě slyšet z předsálí) a šumící publikum. Docela mě to štvalo, proto jsem si to taky zapamatoval. Paměť je ošidná věc, mohu se mýlit, ale kdybyste se chtěl vsadit, klidně se vsadím. Někdo tam dělal záznam, takže by se to dalo ověřit.
jdu na to dnes večer a začínám se opravdu hodně těšit.
OdpovědětVymazatDobrý den,
OdpovědětVymazatopět reaguji svým hlasem „nepoučené veřejnosti“, z publika, pro které je, myslím, divadlo určeno v základě a především.
1)Původně jsem myslela, že se zde bavíte o úvodní předscénce W+V. Protože ta pauza, kdy herečky stály a dívaly se do publika s výrazem, že čekají, byla skutečně pauza čekací. Ani jsem tolik (v první řadě na polštáři) nepostřehla žvatlající děcko, jako zpozdilého diváka, který po dosednutí skryl zahanbeně hlavu do dlaní, jelikož k němu byly upřeny zraky všech lidí z předních řad. Když dal najevo, že se stydí, přední řady se tomu zasmály a herečky hned potom začaly skutečně hrát.
2)Myslím, že náctiletí, kteří nemají o Fučíkovi povědomí, toto představení sami od sebe nevyhledají, a pokud se na něj dostanou, třeba s Klubem mladého diváka (jestli to ještě existuje), pak jistě budou poučeni vyučujícím literatury, který představení zvolil. Proto opět vidím, jako plus, že se jedná o osobní pohled na téma Fučík, byť by byl nesprávný, nebo zkreslený. Jde o názor.
Rozesmálo mě spousta vtipných scén, např. svolávání kamarádů a pobíhání jevištěm (pojďte sééém), ale ač jsem se smála, cítila jsem Fučíkovu sebestřednost, když nevnímal, co mu kamarádi říkají a velel běžet jinam. Nebo scéna s kůzlátky a jiřičkou. Skvělá! Proto mi označení -komedie- připadá trefné.
Vlastně se mi to představení po této diskusi líbí ještě mnohem víc.
Včera jsem představení viděl a dovolil bych si nesouhlasit s reakcemi JM a VJ. Nejedná se ani o životopis ani o všeobsáhlý výklad Fučíkova života a činů. Dále, autoři neříkají, že byl "jediným" mučedníkem, jak zde píše pan Just, ale "nejexponovanějším", což je jednak podstatný rozdíl a druhak s tím lze, dle mého soudu, souhlasit. Také říkají, že chtějí být "maximálně" apolitičtí, nikoli, že je inscenace politiky zcela prostá, jak opět sugeruje pan Just. Drobný posun, ale velice důležitý. Když už se pan Just hrdlí o to, zda autoři přesně citují z dialogu V+W, pak by, myslím, měl uplatnit stejné měřítko i na sebe. Připadá mi také úsměvné, když zde píše, kolikrát si "špitli" s paní Machalickou, totiž že si to pamatuje úplně přesně (3x). Jsem si skoro jist, že kdyby si opravdu jen tak špitli, asi by je nikdo neokřikoval, ať neruší. A pěkný příklad demagogie, když se pan Just zaštiťuje právěm reagovat v takovém typu inscenace. (- tichá špitnutí sousedovi, spontánní povzdechy a jiné reakce v představení, které "angažovaně" pere své pravdy do lidí, "provokativně" nechává rozsvícené hlediště, do něhož vrhá ty nejstupidnější citáty z Fučíka či Gottwalda, zkrátka samo používá velmi "apelativních" "rádoby provokujících" momentů, to všechno nepovažuji v tomto typu představení za hulvátství, nýbrž za vcelku adekvátní reakci. -) Neměl jsem ani pocit, že by inscenátoři "hrnuli" nějaké pravdy, právě naopak. A ty "nejstupidnější" citáty právě ukazují obludnost toho, co JF šířil (věznice není věznice, ale nemocnice). Chtěl by to pan Just opravdu polopaticky? Když ten monolog slyší průměrně inteligentní divák, tak si troufám tvrdit, že mu snad dojde, že tu "něco nehraje". A poslední hnidpišská poznámka, ovšem také k věci, totiž problému citování: program pracuje s přepisem televizní debaty v rámci pořadu historie.cs, nikoli z nějaké webové stránky historie.cz. Je to už skoro prkotina, ale když se pan Just tak stará o citační přesnost, nelze než s ním souhlasit. Vtírá se však známý citát o břevně ve vlastním oku. Mě se inscenace líbila. Herci stihli leccos, od parodicky angažovaného vyprávění historek ze života JF (jiřička a kozička) přes scénky ve stylu Rychlých šípů (Pojďte seeem!) až po mrazivý dialog JF s Jirkou, kde mu říká, že za to (knihu o Rusku) by ho v Moskvě zastřelili. Jedná se ovšem o inscenaci pro alespoň částečně poučené publikum, což ale podle mě nevadí, protože samotné Studio hrdinů vskutku není mainstream, takže lze předpokládat, že diváci tam nejdou, aby se o JF poprvé něco dozvěděli.
OdpovědětVymazatDovolím si za náš tvůrčí tým podotknout, že tato diskuse je pro
OdpovědětVymazatnás velmi poučná a inspirativní už z toho důvodu, že není anonymní a děkujeme
opravdu všem. Povzbuzující jsou zvláště negativně nebo odmítavě znějící
kritiky. Dokáží nejen upozornit na chybu, ale pojmenovat například konkrétní
princip, který se vědomě a důsledně hledá, fixuje se s rizikem, že bude
nejednoznačně přijat (amatérství, apolitičnost, naivita, autenticita, nejapnost, nesmysl...atd) Jsme díky všem zase o něco chytřejší. Snad se i můžeme propříště
zamyslet nad tím, jestli bychom některé nám drahé diváky, pokud je nadobro neztratíme,
neměli preventivně rozsadit. Pozdravy Michal Pěchouček