Reslová: Nová Nová scéna končí

Bývalý ředitel ND Ondřej Černý "zachránil" před pár lety před zrušením příspěvkovou organizaci ministerstva kultury Laternu magiku: prosadil její sloučení s Národním divadlem a získal tak další dům - Novou scénu. Zprvu jsem se domnívala, že tak učinil kvůli činohře, která dlouhodobě toužila po "alternativním prostoru". Jenže Černý vzápětí na tiskové konferenci představil jako nového ředitele NS Štěpána Kubištu a Dana Přibyla jako jejího dramaturga - z hracích termínů NS měli získat třetinu na blíže nedefinovaný volný repertoár. Laterna, která obsadila další třetinu,  se stala 5. souborem ND - se šéfem, ale bez členů.  A teprve o tu poslední část hracího prostoru se měla dělit národní činohra s baletem. Celé to řídila jakási rada složená ze všech šéfů ND s Černým v čele. Vypadalo to, že se pan ředitel definitivně zbláznil. V komentáři jsem tehdy projekt Nové scény škodolibě nazvala "národně-divadelním kulturákem".  Zdálo se mi, že je hřích neposkytnout ten prostor činohercům, jejichž šéf Dočekal tehdy představil brilantní vizi, jak s budovou naložit. Tu možnost ale nedostal, byť tam vzápětí udělal tři nepominutelné inscenace.

Dneska byl Štěpán Kubišta odvolán z funkce, "kulturák" skončil a Novou scénu bude spravovat činohra s Dočekalem v čele, ale kupodivu mě vlna zadostiučinění nepolila.
I když jsem sledovala počínání Kubišty a jeho týmu od počátku s velkým odstupem a velmi podezřívavě, časem jsem si na ten podivný, nesourodý mišmaš na Nové scéně zvykla. A musela jsem uznat, že podivný barák ožil. Piazetta se střídavým úspěchem hostila všelijaké akce - zajímavé i úplně blbé, ale svým způsobem nepřehlédnutelné. To kdysi mrtvé místo nabylo cosi jako ducha. Přiznávám, je mi líto, že nová Nová scéna končí, protože mám pocit, že tu bylo administrativně přerváno cosi živého. Sice to byl od počátku trochu mrzáček, ale uměl se o sebe postarat a hezky  životaschopně se z toho postižení, které mu bylo dáno do vínku, vybabrával.

Před pár lety jsem si byla naprosto jistá, že Dočekalův entuziasmus, chuť vzít do hry ten úchylný socialistický monument, prokletí toho domu zlomí a nakopne činohru k něčemu novému. Nevím ale, zda dnes je činohra stejně spontánně naladěna vstoupit  na Novou scénu, jako byla tehdy. Aspoň poslední zdejší činoherní projekty tomu vůbec nenasvědčují.
Aby bylo jasno, dodnes považuji Černého koncept Nové scény za nesmyslný a nesystémový. V současném organismu ND nemá takový "kulturák" co dělat. Budoucnost Štěpána Kubišty  a jeho programu byla jen v osamostatnění Nové scény. Burianův krok naopak systémový je. Má-li zůstat NS součástí ND, měla by ním být těsněji spjata i programově. Ale je správné takový krok udělat už teď? Když se v dlouhodobější perspektivě uvažuje o osamostatnění všech budov? A navíc bez  veřejné diskuse nad budoucí strukturou ND, kterou by už pomalu měl nový ředitel představit? To si tedy úplně jistá nejsem.