Mikulka: Můj romantický příběh (Divadlo pod Palmovkou)

Občas se objeví dvojice inscenací, které by mohly sloužit coby důkazní materiál při opakování nikterak objevného tvrzení, jak důležité jsou v divadle všeliké detaily, atmosféra, herecké charisma a vůbec všechny ty záležitosti, které je tak strašně těžké racionálně popsat a pojmenovat. Třeba když se hraje „singles komedie“ Můj romantický příběh v Divadle Petra Bezruče a v Divadle Pod Palmovkou.

Slova jsou stejná, režijní koncepce se nijak výrazně neliší, herci pojímají své figury víceméně srovnatelným způsobem - ale zážitek je to naprosto odlišný. Na Ostravaru jsem celé představení společně s naprostou většinou sálu doslova prochechtal, v Divadle Mana (které je pro tuto inscenaci azylem rekonstruované Palmovky) to bylo zdlouhavé klopýtání od jedné autorovy hlášky ke druhé. Protagonisté přitom hrají s viditelnou energií, jsou náležitě sebeironičtí, komunikují s publikem, vedlejší postavy přihazují zábavně křiklavé figurky, režisér Svoboda vymýšlí a aranžuje tzv. nápady. Vlastně se té inscenaci nedá vytknout nic zásadního. Tedy až na to, že se jí z celé řady výše popsaných „jemných“ příčin nepovedlo dosáhnout úplně základního cíle - totiž, že by mělo být lepší se na divadlo dívat, než si jen v klidu doma přečíst text.

Více informací o inscenaci zde

Recenze vyjde v Lidových novinách