Švejda: Strakonický dudák (Národní divadlo)

Ano, tříšť. „Tolik poloh, žánrů, stylů a proč vlastně.“ Inu proto, že už je takový Tylův text. Že jde o dramatickou báchorku, kde se na nějakou pravděpodobnost a logiku příliš nehledí. J. A. Pitinský postupuje v intencích hry, vytváří sled různorodých atrakcí a na divákovi je, aby přistoupil na skutečnost, že těžištěm této podívané jsou jednotlivosti, nikoli celek. A jak už to u takto koncipovaných podívaných bývá, některé jednotlivosti jsou silnější (pro mě např. e.f. burianovské pojetí úvodní, hospodské scény; výtvarné řešení divých žen; herecký výkon Antonie Talackové v roli eroticky „odbržděné“ Zuliky), některé slabší (obecně bych zcela oželel filmové projekce).
Otázkou skutečně zůstává, komu je inscenace určena. Předpokládám, že má jít o rodinné představení. V tom případě si ale zdaleka nejsem jistý, kolik jsou z těch různých žánrových a výtvarných aluzí malí diváci schopni pochopit (a tedy mít z oněch jednotlivostí nějaký zážitek).