Švejda: Přiznání kritikovo (Tartuffe Impromptu!)

No Bóže, tak jsem se teda splet. I kritik je jenom člověk, že jo. Prostě jsem se na toho Dobrýho Tartuffa nedíval dobře a myslel si, že je to dobrák, kterej to, co dělá a řiká, myslí upřímně a že tím jako jde Nebeský proti přirozenýmu čtení týhle postavy. Ale ne, to tak ještě jednou zhlídnete tuhle inscenaci a zjistíte, že je to stejnej hajzl jako ti ostatní, akorát rafinovanější, že Dobrý to jeho pokrytectví hraje nenápadněji, sofistikovaněji, že ho dává najevo jen v malejch detailech (jako třeba když se demonstrativně před Orgonem, když ho Damis udá, mrzačí a svým trýzněním se stylizuje do role ukřižovanýho a přitom, když se na něj Orgon nedívá, z tý role vypadává). Dobrýho pokrytectví je prostě úlisně, poťouchle až démonicky vyrovnaný – a o to je nebezpečnější.
Takže přátelé vy, kdo jste v Lidovkách 6. března četli mou recenzi nebo tady četli tohle nebo tohle (kde jsem tak vehementně diskutoval), laskavě na tyhle moje názory zapomeňte a přečtěte si ve dvojce Světa a divadla můj portrét Dobrýho, kde je to všechno správně. O.K.? O.K.