Pařížský Odeon je slavné divadlo, Luc Bondy slavný režisér a Tartuffe slavná hra, žádná zvlášť úžasná inscenace však z tohoto spojení nevznikla. Bondyho Tartuffe vyhlíží až příliš obyčejně, s očekávatelným a spolehlivě zvládnutým, zároveň ale nijak zvlášť významonosným přesazením klasiky do neurčité současnosti.
Orgon má podobu usedlého vyšší ho úředníka nebo byznysmana, zato Tartuffe v úzkých kalhotách, s výraznými brýlemi a s rašícím vousem vyhlíží, jako kdyby si s Orgonem padli do oka spíš v nějaké hipsterské kavárně než na mši.
Jejich homosexuální vztah je naznačen sice dost jasně, na mocenských poměrech i pnutích v rodině to však nic podstatného nemění. Stejně jako to, že Orgonova choť pluje prostorem jako křiklavě elegantní mondéna (nebo snad trofejní manželka úspěšného staršího muže, inscenace však ani tohle nijak zvlášť nerozehrává). Ve svižném tempu tu zkrátka vše proběhne, jak má, včetně trochu vousatých legrácek na způsob schovávání Orgona pod stůl při léčce na Tartuffa; žádná velká zábava, žádné velké mrazení v zádech. Snad jen proslulý přilepený happy end v podobě královského posla zde vyznívá jako zcela otevřená ironie, ale i to je u moderní inscenace spíš pravidlo než výjimka.
Kdyby se takový titul objevil v Praze v Národním, nejspíš by po zásluze vyvolal uznalé ohlasy jako solidní práce, velké ovace by však nejspíš nevzbudil ani tady. (Nebeského Tartuffe je po mém soudu záležitost podstatně dráždivější, jakkoli mu chybí odeonská solidnost a vyrovnanost; faktem ovšem je, že se Bondy nepokoušel o žádné výstřednosti , takže to není úplně spravedlivé srovnání.) Ve dvou ohledech však může být tahle inscenace předmětem tiché závisti: všichni herci naprosto samozřejmě zvládají verše, alespoň pokud jsem mocen to se svou francouzštinou posoudit, a především je celá inscenace naprosto čistá a dotažená po výtvarné stránce. Nic složitého: dvoupatrový, chladně černobílý prostor se šachovnicovou podlahou, významně a ironicky doplněný loveckými trofejemi, krucifixy a madonami, řada nenápadných vchodů, mohutné závěsy, které neustále navozují dojem, že za nimi bude někdo stát a špehovat. Čistě vizuální dojem v tomto případě zřejmě utkví v paměti výrazněji, než to, co se během představení odehrávalo.
Orgon má podobu usedlého vyšší ho úředníka nebo byznysmana, zato Tartuffe v úzkých kalhotách, s výraznými brýlemi a s rašícím vousem vyhlíží, jako kdyby si s Orgonem padli do oka spíš v nějaké hipsterské kavárně než na mši.
Jejich homosexuální vztah je naznačen sice dost jasně, na mocenských poměrech i pnutích v rodině to však nic podstatného nemění. Stejně jako to, že Orgonova choť pluje prostorem jako křiklavě elegantní mondéna (nebo snad trofejní manželka úspěšného staršího muže, inscenace však ani tohle nijak zvlášť nerozehrává). Ve svižném tempu tu zkrátka vše proběhne, jak má, včetně trochu vousatých legrácek na způsob schovávání Orgona pod stůl při léčce na Tartuffa; žádná velká zábava, žádné velké mrazení v zádech. Snad jen proslulý přilepený happy end v podobě královského posla zde vyznívá jako zcela otevřená ironie, ale i to je u moderní inscenace spíš pravidlo než výjimka.
Kdyby se takový titul objevil v Praze v Národním, nejspíš by po zásluze vyvolal uznalé ohlasy jako solidní práce, velké ovace by však nejspíš nevzbudil ani tady. (Nebeského Tartuffe je po mém soudu záležitost podstatně dráždivější, jakkoli mu chybí odeonská solidnost a vyrovnanost; faktem ovšem je, že se Bondy nepokoušel o žádné výstřednosti , takže to není úplně spravedlivé srovnání.) Ve dvou ohledech však může být tahle inscenace předmětem tiché závisti: všichni herci naprosto samozřejmě zvládají verše, alespoň pokud jsem mocen to se svou francouzštinou posoudit, a především je celá inscenace naprosto čistá a dotažená po výtvarné stránce. Nic složitého: dvoupatrový, chladně černobílý prostor se šachovnicovou podlahou, významně a ironicky doplněný loveckými trofejemi, krucifixy a madonami, řada nenápadných vchodů, mohutné závěsy, které neustále navozují dojem, že za nimi bude někdo stát a špehovat. Čistě vizuální dojem v tomto případě zřejmě utkví v paměti výrazněji, než to, co se během představení odehrávalo.
Více informací o inscenaci zde
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme