Mikulka: Posvícení v Hudlicích (Buchty a loutky)

Jsem rozrušena, kreténe

Cyklus překopávek klasických obrozeneckých loutkových her pokračoval (poněkud v utajení) druhým dílem. Po Jenovéfě se dostalo na Posvícení v Hudlicích a byla z toho silně ironická oslava češství, žravosti a buranství, ale také schopnosti kombinovat obrozeneckou naivitu s absurdními nebo záměrně hrubozrnnými vtipy. A vlastně by se dalo mluvit i o svérázné poctě tradiční loutkové technice. Což je u Buchet nevídané: hrálo se s loutkami, které vcelku odpovídaly představovaným postavám, a které mezi malovanými kulisami prováděly víceméně to, co se od marionet očekává.
Že se občas zasekla nožička a že to všechno občas přerostlo do dosti drastické podívané, je jaksi v řádu věci. Stejně jako setrvalé jiskření mezi češtinou obrozeneckou a současnou (větu z titulku pronese samotná královna Božena) nebo absurdní legrácky v podobě loutky prasete, které se vytrvale vrací, aby si hořce postěžovalo „sežrali jste mi děti!“ Vzhledem k tomu, že se během celého představení přímo na jevišti grilovaly klobásy a jitrnice pro přestávkové a závěrečné hody, byla konec konců tahle stížnost zcela na místě. Ale hlavně: množství nápadů a energie napěchovaných do jediné inscenace tentokrát výrazně čnělo i nad obecně velmi slušný buchtovský standard. Věčná škoda, že se hrálo systémem premiéra-derniéra. Tohle posvícení by si opakování rozhodně zasloužilo.

Více informací o inscenaci zde
Recenze vyjde v Lidových novinách