Konec dobrý, všechno dobré, nabízí se otřepané moudro po zhlédnutí boudníkovského představení Explosis ve Vile Štvanice. Byla to podívaná poněkud nevyrovnaná, to lepší ale přišlo ve druhé polovině a nakonec převážilo i v celkovém součtu.
Inscenace zachytí celý Boudníkův život, často (možná dokonce výhradně, to si ale netroufám posoudit) se citují různé vzpomínky přátel nebo protagonisty samotného. Cílem však rozhodně není nic, co by připomínalo dokument, spíš se tu odvíjí sled docela volných obrazů a asociací. Moc nevycházejí neurčitě poetické a vtipné pasáže; zvláště ze začátku, kdy se na scéně producírovala profláklá trojice Vladimírek-Egon-Doktor se svým napůl hospodským a napůl moudrým řečňováním. Podstatně lépe bylo, když došlo na scény víceméně klasického střihu, s jasně určenou situací i vztahy postav. Přesněji řečeno, když díky tomu vzniklo napětí nebo se rozběhl náznak děje, zkrátka když měla trojice herců co hrát. A úplně nejlíp se dařilo ve zcela opačné poloze: když se nehrálo vůbec, účinkující jen tak stáli nebo seděli a „docela obyčejně“ vyprávěli. Přesně takhle představení končí, a je to finále, které má svou sílu.
P.S.
A ještě jedno pozitivum, o kterém na Nadivadle zatím ještě nebyla řeč. Štvanická vila si i po spartánské rekonstrukci udržela své lehce vybydlené kouzlo a prostředí je to pro divadlo velmi příjemné (tedy asi nejen pro divadlo); o přednostech ostrovní splendid isolation ani nemluvě. A na jaře to asi bude v tomto ohledu ještě příjemnější.
Více informací o inscenaci zde
Recenze vyšla 5. 12 v Lidových novinách
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme