V Městském divadle na Královských Vinohradech jde vše jak má. Alespoň v případě nového titulu saisony, Rodu Glembayů. Odvátá krležovská ibsenovština je Martinem Hubou pojata jako přehlídka deklamačního herectví (mluví se mluví se popojde se zagestikuluje se mluví se mluví se), naštěstí uměřeného a solidního, takže se rozvleklé, upovídané drama dá docela dobře snést.
Režie se soustředí na rodinné drama a společenské téma potlačuje na minimum - současnost tedy bezpečně zůstává vytěsněna před dveře divadla (i když představa, jak inscenace, zvláště prostřednictvím protivného levičáka Leona, tepe amorální, hedonistický kapitalismus skutečně nahání hrůzu). V inscenaci vedle mladýho Brouska vystupuje i první tragéd (TT) a heroina (DH) divadla (byť v případě druhé jmenované její herecká virtuozita už dosahuje takové míry, že je vlastně jedno, kterou roli právě hraje). Tak snad jenom (jako obligátní) povzdech, že by si snad toto divadlo mohli vinohradští diváci platit z vlastních peněz.
Recenze vyšla v Divadelních novinách 21/2014 (k přečtení zde)
Také já jsem viděla premiéru Krležova Rodu Glembayů, jako pan Švejda, ale na rozdíl od něj se mi představení líbilo. Nejspíše proto, že
OdpovědětVymazatnetuším naprosto, jak vypadá „přehlídka deklamačního herectví“. Mou neznalost lze vysvětlit tím, že na rozdíl od odborníků na tuto disciplínu nevím, jak toto specifické herectví rozpoznat a co si o něm myslet. Ve svých úsudcích o divadle se proto musím obejít bez teorie deklamace a vycházím pouze z toho, co vidím, jak se mi to líbí či naopak a co při tom pociťuji.
Dostatek času na dialogy a objasnění východiska dramatu a
souvislá, celými větami či dokonce souvětími vyjádřená mluva jednotlivých postav je, podle mne, princip klasického dramatu, který vinohradská premiéra představila. Naproti tomu hrdinská akce, nekomplikované zápletky, text tvořený především citoslovci a vulgarismy, chaos a zrychlený děj jsou spíše atributem akčního filmu. Je dobré si proto vybrat, co vlastně člověk chce vidět a nereklamovat poté například u Ramba chybějící salónní kurtoazii (a naopak). Ale nechci filozofovat, jen říci, že já osobně pokládám Glembayovce za vynikající drama. Nabízí nikoliv schematické, ale uvěřitelné a plastické charaktery postav, napjatou celospolečenskou situaci, která je v podtónu zřejmá natolik, že ji není třeba explicitně popisovat. Děj, který spěje k osudovému konci jednotlivců, rodinného společenství; všeho kolem. Plytkost z počátku trochu nudného povrchního společenského hovoru ostře kontrastuje s obsahem slov a tragických událostí, do kterých se neúprosně děj klene. Problémy, kterými se toto drama zabývá, jsou i dnes velmi živé a aktuální: moc a peníze, kterými se lze vyvinit ze zabití člověka při dopravní nehodě, zkreslování účetnictví, podvody při čerpání úvěrů; to abych jen namátkou vyjmenovala paralely se současností, které mne první napadly. Kvalita této inscenace je, soudím, velkou měrou dána především vynikající režií. Huba se nedopouští laciných efektů, nápadností a nedodává hře laciného lesku. O to více se soustředí na pevné, ale nenásilné vedení jednotlivých herců, maximální využití jejich hereckých kvalit a osobnostních specifik, dodržení tempa, rytmu, vyváženosti v prostoru. Obzvláště kladně pak hodnotím, že na jevišti nikdo nevyčnívá, žádná postava není exhibicí jednoho herce, nikdo není hereckou hvězdou tohoto představení (a přesto – či spíše proto) jsou všechny herecké výkony nadprůměrné.
Pan Švejda s povzdechem tvrdí, že by si vinohradští diváci
mohli platit divadlo sami. Nepředpokládám, že žije v iluzi, že kulturu nefinancují daně, ale třeba Ježíšek, proto nechápu, jak konkrétně tuto poznámku myslel. Skoro mi to ani nepřipadá jako konstruktivní a věcná pana Švejdy divadelní recenze, nýbrž jako jízlivost. Jen doufám, že v tomto pocitu se zásadně pletu.
Štěpánka Nohýnková
Milá slečno/paní Nohýnková,
OdpovědětVymazatmyslím, že si v pohledu na herecké provedení (tedy kromě výkonu Dagmar Havlové, který pokládám za silně sebestředný) prakticky neodporujeme a že typ deklamačního herectví popisujete výstižně. Vždyť i já přeci Hubově vedení herců přiznávám solidnost a uměřenost. Problém je, zdali se takto esteticky postavená inscenace nějak vztahuje k současnosti a zdali proto má být opravdu financována z "veřejných" peněz.