Garderobiér Ronalda Harwooda je majstrštyk, který o divadelním prostředí efektně a vyčerpávajícím způsobem (tj. bez nějaké větší interpretační otevřenosti) říká vše podstatné: o síle, magii i pomíjivosti divadla, o histriónství, sebestřednosti, nevraživosti i obětavosti herců atd. atd. A Karel Heřmánek, který titul zná z prvého českého nastudování v polovině osmdesátých let v Divadle Na zábradlí (kde tehdy působil) patří do té (ideální) řady robustních herců, "bardů" českého divadla jako byli či jsou Gustav Opočenský nebo Pavel Pavlovský, jeho předchůdci v roli Sira. Nesměl by však zároveň chtít režírovat. Z Garderobiéra v Divadle Bez zábradlí zůstal televizně odvyprávěný příběh, témata byla neutralizována neenergickým projevem (Josef Carda jako Norman) či naopak překryta na sebe upozorňujícím hraním ("rozdíravě" bolestivá Barbora Kodetová jako Lady, diblíkovitá Eva Josefíková jako Irena) a sám Heřmánek diváky zaujal zejména svým neomylným humoristickým instinktem - který ale odváděl pozornost někam jinam, že.
Inu, principálovo divadlo.
Recenze vyšla v Divadelních novinách 9/2015 (k přečtení zde)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme