Šotkovský: Jiráskův Hronov (středa 5. 8.)

Hronovská kulinární  středa - v Jiráskově divadle šťovík s pečenými brambory, v Sokolovně květákový mozeček a v Sále Josefa Čapka si dokonce Jezinky chtěly pochutnat na Šmolíčkovi...

O inscenaci v Čechách oblíbené pánské komedie Zoltána Egressyho Šťovík, pečené brambory souboru JakoHost Plzeň snad jen tolik - kombinací různých, v těchto sloupcích již zmiňovaných faktorů (vedro, nehostinnost Jiráskova divadla, zodpovědnost "vrcholné přehlídky") se občas stane, že herci hrají taktak první plán postav a z veškerého jednání zbudou jen slova, slova, slova.(Nic to nemění na tom, že vyšší tempo a škrty by tato inscenace snesla i za příznivějších okolností.)

Zcela laicky si divadlo poezie dělím do dvou škatulek - v první zůstává dominantou text a divadelnost jen zde především od toho, aby jej činila jaksi "lépe sdělným", v druhé jsou pak samotné básnické texty podružné a dominuje divadelnost, pravdaže vydestilovaná z ducha oné poezie. Tam, kde šplouná Na poslední chvíli ZUŠ Ostrov je zřetelným zástupcem druhé škatulky - texty Tomáše Přidala, z nichž inscenace vychází, jsou na ni nakonec tím nejslabším a klidně bych se bez nich obešel. Nad nimi se ovšem ostrovským podařilo vystavět s dravou hereckou energií pozoruhodný svobodný dada svět nespoutaného blbnutí a bizarností, který je v něčem i zvláštně křehký a znepokojivý - hlavně v tom zobrazování lidského mozku hlávkou květáku, z níž se pak přímo na jevišti vyrobí oblíbená česká pochoutka zvaná mozeček.

O Šmolíčkovi souboru Malé dvě při ZUŠ F.A. Šporka Jaroměř je divadlem, které na náročném festivalu spolehlivě potěší - důvěrně známá pohádka je sehrána po smyslu, bez ředících odboček a rozmělňování (až by ta hutnost chtěla třeba ve vztahu šmolíčka a jelena přece jen trochu rozvést). S vkusem, řadou jemných výtvarných nápadů a pečlivě vypracovaných gagů. A celé to má patnáct minut. Na konci středy, o které se po léta na JH ví, že je krizovým dnem, nás skoro nic lepšího potkat nemohlo.