Mikulka: Divadlo Plzeň - středa (Brémská svoboda, Netopýr)

Plzeň. Smrťácká jako obvykle

Takže po třech dnech zpátky na divadlo do Plzně a jak to tak vypadá, taky zpátky k osvědčenému plzeňskému tématu: smrti a umírání. Festival Divadlo začal Brémskou svobodou o sériové vražedkyni a pokračoval polským Netopýrem, pojednávajícím o klinice, zabývající se asistovanými sebevraždami. Čeká nás skutrovská Bouře, která začíná tím, že do všech postav uhodí blesk, a pozítří budou echtsmrťáčtí Požitkáři. O Mrtvých duších ani nemuvě, koho by mezi tolika mrtvými těly zajímaly nějaké duše.

MD Kladno - Brémská svoboda „Vy páni, kteří jste tím vinni, že bída z lidí lotry činí“ … tyhle pochybné ideologické verše Voskovce a Wericha se mi vybavily při sledování kladenské Brémské svobody. Místy úplně doslova, vždyť valná většina odpudivých darebáků, kteří obklopovali nešťastnou hrdinku Fassbinderovy hry, byli muži. Příkladně tupí, agresivní, povýšení, arogantní, neschopní uznat, že i žena může být člověk a myslet vlastní hlavou. Jen výjimečně je vystřídaly ženy, jejichž hlavním proviněním bylo, že mužský pohled na svět přijaly za svůj. A co by to byl autor za revolucionáře, kdyby pár do zubů jaksi bokem nedostala taky hamižná a cynická církev.

Nešťastná hrdinka všechny zlé lidi okolo sebe v průběhu představení otráví, přičemž sama trochu zcyničtí a zlotrovatí; o vinících a taky sympatiích nicméně nemůže být nejmenším pochyb. Ve třicátých letech snad bylo možné brát tenhle pohled na svět jako naivitu, v sedmdesátých, kdy hra vznikla, byl už ale hodně na pováženou – a dnes působí jako docela ohavné zjevení. Jenže celé je to jaksi podivné, ono se totiž nezdá, že by hru brali na Kladně smrtelně vážně. Jenže vlastně jí vážně tak trochu berou, ale zároveň si s tématem i sdělením ironicky pohrávají – konec konců, kdo by dnes ještě chtěl ženám upírat schopnosti nebo právo myslet vlastní hlavou. Nebo že by šlo opravdu hlavně o tu revoltu proti okolí, které si nic jiného, než vyhlazení nezaslouží? Ovšem že by z představení vylezlo možné "protisdělední", totiž že lotr je lotrem, i když má stokrát pocit, že za jeho lotrovství mohou nějací „páni“,  to bych taky neřekl.

Po ryze divadelní stránce to Martin Františák celé vyvedl jako vcelku standardní grotesku s přepjatými karikovanými typy a nabílenými tvářemi, tedy vlastně nic proti ničemu. V souhrnu nepříjemné zklamání na úvod festivalu, tím spíš, že Brémská svoboda byla inscenace, o které ke mně zatím přicházely samé dobré zprávy.

TR Varšava - Netopýr To Netopýr varšavského divadla TR je úplně jiná káva. Se Straussovou operetou má společného pramálo (i když se z ní ozve pár dialogů, písní a také některé postavy jsou pojmenovány stejně), na tom ale nesejde. Podstatné je, že představení, které by tak důsledně pracovalo s trapností a nebálo se jí bez sebemenšího pomrkávání do publika vyždímat až do poslední nitky, jsem snad ještě nezažil.

Tvar je to primárně divný. Vše se odehrává o silvestrovské noci na klinice, umožňující klientům asistovanou sebevraždu; nelze ale dost dobře mluvit o jasném ději, události se nepravděpodobně přelévají, trapně se tu umírá, trapně svléká a souloží, trapně se oslovují diváci, trapně se moralizuje a trapně a záměrně mizerně se zpívá. Po dvojitém falešném konci se nesnesitelně a dlouho producíruje úplně nová figura postiženého chlapce, kterého přivedla sestra a do sebevraždy ho tak trochu nutí - zatímco on skládá poklony zdravotní sestře a přitom se pokouší skládat origami. Dráždivé je to, že jednoduše nemáte šanci odhadnout, co se stane v další scéně, pseudopříběh se řídí svou vlastní vykloubenou (ne)logikou, postavy na sebe spíš tak podivně – přitom jaksi zákonitě – narážejí. Občas padne cynický vtip, ale komedie to rozhodně není, to teda ne. Tak či onak se neustále ťuká na různá ožehavá témata (aby ne, když se hraje o euthanasii), ale problémové divadlo to taky není, to teda už vůbec ne.

Dvouapůlhodinové představení lze v každém případě hodnotit mnohem vstřícněji s jistým odstupem, jakožto „koncept“. Přímo na místě byly totiž některé pasáže doslova k nepřečkání. Nejsem si úplně jist, jestli bych si takové divadlo troufnul někomu doporučit, ale sám jsem docela rád, že jsem to viděl.

více na www.festivaldivadlo.cz/cs/program