Škorpil: Nitra - pátek (Spiatočka)

The World Is Bad II.
V Nitře celý pátek pršelo, tradiční a vyhlášená Izba Starej Materi prochází beznadějně vyhlížející rekonstrukcí a vůbec všude bylo temno, nehostinno a beznadějno.
Trochu světla přinesl kouzelný a rozehraný liberecký Beránek, který spadl z nebe (o němž se však už asi netřeba rozepisovat; stejně jako o inscenaci Domov, Eros, Viera, kterou jsem navštívil už na bratislavské Nové Drámě a odkáži jen ke svému článku v aktuálním SADu). Ale pak se zase pořádně zatáhlo a svět nabral patřičně temné odstíny.
Zsolt Vidra to měl v životě blbý.
Narodil se jako nechtěné dítě na začátku 50. let, otec byl recidivista a matka servírka. A navíc v maďarské menšině na Slovensku. Když už nevyšly všemožné pokusy o domácí potrat, matka si ho nakonec zamilovala a byla ráda, že přežil raný atak záškrtu. Tak nezačíná, ale končí inscenace Spiatočka, kterou s košickým maďarským divadlem Thalia nastudoval Jószef Czajlik. Vidrův život totiž sledujeme od konce (tedy současnosti), kdy jako bezejmenný bezdomovec umrzl (podle všeho dobrovolně) v košickém parku. A byl to fakt na prd život. Nechyběla v něm žádná z patřičných propriet současného sociálního dramatu: krutý, ale trochu romantický život na ulici; hnusní zbohatlíci týrající chudáky bezdomovce; divoká privatizace jako základ současné hrdinovy bídy; rozvrácená rodina (Vidrova vlastní i jeho rodičů) a – trochu překvapivě – i lehce romantizované a vcelku bohatýrské prožívání reálného socialismu jak ve veksláckém hotýlku, tak dříve za volantem řeznické dodávky. A do toho nějaké ty lásky (samozřejmě bez delšího trvání), alkohol a „vůně loveckého salámu“. Klišé na klišé, podané navíc v hrubé karikatuře (netýká se samozřejmě hlavního hrdiny) a v délce bezmála čtyř hodin. Inscenace s parametry blbého seriálu, ozdobená navíc nepochopitelnou Doskou pro představitele hlavní role. Záměr jistě bohulibý a dost možná i realizovaný v nelehkých podmínkách menšinového divadla. Ale sebeušlechtilejší téma a sebetrudnější podmínky tvůrců nesmí být – soudím – omluvou pro špatné divadlo.
Cynik to na letošní Nitře nebude mít vskutku snadné.