Mikulka: KING SIZE (Théâtre de Vidy Lausanne, PDFNJ 2015)

Určitě to nebyl (a to ani zdaleka) ten nejlepší Marthaler, jakého jsem viděl, ale v kodrcavém běhu letošního německého festivalu konečně přišlo pár svižnějších krůčků. I když samozřejmě v marthalerovsky neurčitém bezčasí, bezdějovosti a zpomalenosti. 

Na KING SIZE se mi líbil hlavně samozřejmý kontrast mezi záměrnou vyprázděností obsahu a skvěle provedenou formou. Všechny ty nečekané a výborně znějící zpěvy, pop, klasika, kabaretní popěvky, všechno dohromady. Plešatý chlápek v hotelovém pokoji úplně bezpříznakově provádí obvyklou ranní rutinu vstávání-oblékání-návštěva toalety, a do toho zní pořád dokola vícehlasem krásně zazpívané dvojverší o tom, že vychází sluníčko a všechno je nádherné (zpívá jak onen pán, tak nevidění kolegové v zákulisí). Postarší dáma se zcela bezvýrazným výrazem přechází tu a tam přes scénu - bez zjevné logiky - a tu a tam něco vyloví z obrovské kabelky. Absurdita povýšená na styl. Někdy to celé zamíří k cílenějšímu vtipu, třeba když ona dáma najde na stolku drbátko v podobě dlouhé ručičky a začne jím jíst špagety ukryté v kabelce (to bylo výborné), nebo když hudební produkce nabere ráz otevřenější parodie (to se mi líbilo podstatně míň). A ještě jedna věc: mám prostě rád divadlo, ve kterém nedovedu odhadnout, jak se bude situace v nejbližších vteřinách vyvíjet, hru zdánlivě postrádající jakákoli pravidla.

Jiná věc je, že, včerejšímu představení bohužel dost často „padal řemen“. Vzhledem k rázu celé produkce je docela obtížné určit hlavní důvod, proč vlastně - ale bylo to jasně cítit. Řada pasáží najednou ztratila jiskru, z radostné absurdity se stala jen technicky dobře zvládnutá rutina. Ale i tak, KING SIZE je s velkým odstupem nejpříjemnějším zážitkem letošního PDFNJ, o tom žádná.

Více informací o inscenaci zde
Foto Simon Hallström