Škorpil: kaFka - Hrůza pouhé schematičnosti (Martin Engler - PDFNJ 2015)

Nejsem z těch, kterým by vadilo, když si z nich tvůrci tak trochu dělají legraci. Dokonce mne taková hra většinou baví. Dost mne ale vždycky naštve, když se mne někdo snaží v divadle poučovat (největší mučitelé světa: Korea, USA a Saudové…) a když jeho „hra“ otravně ulpívá na opakování jednoho a téhož motivu. Englerův Kafka přitom začal celkem nadějně. Na velkém bílém plátně lezly promítané mouchy (dost jsem i věřil, že v přímém přenosu) a pod nimi byl dlouhý citát – podepsaný TK – který vypočítával zhoubné důsledky průmyslové revoluce. Zatrnulo mi. Pak se ale objevil citát jiný – tentokrát signovaný FK – a ten říkal: „Žerte hovna. Miliony much se nemohou mýlit.“ Vida, bude legrace, tenhle člověk se nebere vážně. Jenže potom začalo dlouhé citování z Kafkových deníků podkreslované záhy dosti otravnou abstraktní elektronickou hudbou,
během kterého Engler nejprve dostavěl jakýsi náznak ložnice a pak z různých míst (šuplíky, rám postele s péry atp.) četl a četl. Když to proložil evidentně parodickou písní fukušimského farmáře „ve stylu Captain Beefhearta“ odbrnkanou na miniaturní klavír, bylo to sice drobné osvěžení, ale zachránit už to nemohlo nic. Tím spíš, že se pak zase četlo a recitovalo a četlo a recitovalo. Je dost dobře možné, že se „dnes večer mnohé nepovedlo“ (jak sám Engler poznamenal) a že se mu vlastní počínání trochu dost vymklo z rukou. Možná. Vlastně jsem se na něj osobně nezlobil tolik jako na tvůrce ještě o třídu otravnější Návštěvy staré dámy. Jen bych Martinu Englerovi třeba doporučil zajít se podívat na Handa Gote. Ti se totiž většinou snaží o něco podobného, ale jde jim to stokrát lépe.