Mikulka: Viktor aneb Dítka u moci (Divadlo v Dlouhé)

Tak tedy se zpožděním ještě jedna povedená inscenace Jana Mikuláška. Ne že by inscenátoři ze slavné Vitracovy surrealisticko-absurdní hry vydolovali nějaké zásadní sdělení (nezdá se ostatně, že by se o to pokoušeli), jako komediální hříčka to ale bylo až nečekaně svižné a veselé. Zdá se, že výlet mimo Zábradlí byl osvěžující jak pro režiséra, tak pro soubor divadla v Dlouhé. Mikulášek měl po delší době v rukou „pevný“ text, který mohl dle libosti překrucovat, zcizovat, ironizovat a rozbíjet, herci se důrazně opřeli do vysoce stylizovaných groteskních figur. Osobně se mi nejvíc líbili Helena Dvořáková a Robert Mikluš coby jeden z měšťanských párů, byli však jen první mezi rovnými.

Podstatné je, že všichni společnými silami rozváděli poněkud nablblou typologii měšťanského dramatu ad absurdum, a přitom si dosyta - a také velmi zručně - užívali nezvyklé svobody v inscenaci, ve které se svým způsobem může stát úplně cokoli, jen je potřeba to vymyslet. Škoda, že představení trvalo o poznání déle, než takový přístup vyžaduje; postupem doby rostl pocit, že všechny nosné nápady se už uplatnily a nezbývalo, než vařit z vody. Kdyby měl Viktor o hodinu míň, to jest standardní zábradláckou stopáž kolem sedmdesáti-osmdesáti minut, nejspíš by to bylo věci výrazně ku prospěchu. Ale i tak, Mikulášek má na kontě nezpochybnitelně veselou komedii a Divadlo v Dlouhé titul, který zdejší repertoár oživuje a rozšiřuje způsobem dosti sympatickým.

Více informací o inscenaci zde