Mikulka: Nepřítel lidu (festival Palm Off Fest - Stary Teatr Krakow)

Ibsen, náš současník

Ještě před závorkou: jsem rád, že jsem to viděl a že Palmovka Klatova Nepřítele lidu dovezla. Dělat aktuální politické divadlo je hodně těžký obor, a v porovnání s tím, co se v tomto ohledu děje v Česku, to byla docela jiná liga. A to i navzdory celé řadě výhrad.



A teď tedy dvě hlavní výhrady.

Za prvé ta méně podstatná: Klata postupuje systémem „past na diváky“. Zhruba hodinu a půl se hraje podivná groteskně pokroucená a přepjatá ilustrace Ibsenova příběhu o tom, jak doktor Stockmann svým zjištěním ohledně závadné vody ohrozil prosperitu celého města, jak to městská smetánka pokrytecky zatloukla a ještě to ke všemu dala jedinému poctivému sežrat. Potom past zaklapne, respektive se to celé přesadí do zcela aktuálních souřadnic. Potíž spočívá v tom, že je kapánek únavné sledovat onu přípravnou fázi - nepříliš vtipnou a místy docela křečovitou - tak hrozně dlouho. (I když se tu objeví pár hezkých nápadů, abychom nebyli nespravedliví).

A pak výhrada zásadní: ve scéně vzdorovitého Stockmannova projevu před rozzuřeným davem vystoupí protagonista nečekaně z role a pokusí se v dlouhém, napůl improvizovaném výstupu navodit tutéž situaci „tady a teď“. Protože jsme v Česku, zkouší to (evidentně pečlivě instruován domácí nápovědou) s našimi vlastními traumaty: Těšínsko, polská účast na srpnové invazi, Zeman, Babiš, posprejované Hate Free podniky, Konvička, Cikáni, až nakonec skončí u uprchlíků. Přičemž zopakuje vcelku obvyklý arzenál pro-uprchlických argumentů, včetně oblíbeného chytáku se záměnou Bible za Korán. Juliusz Chrząstowski je dobrý herec a neibsenovská část představení byla jeho zásluhou nejen kontaktně živá, ale též podstatně zábavnější, než cokoli z toho, co předcházelo. Potíž spočívá v tom, že ať dělal, co dělal, mluvil k publiku, které s ním ve velké většině souhlasilo (a pokud nesouhlasilo, bylo ochotno jeho argumenty zdvořile vyslechnout). Čímžto pádem pokus o stylizaci do sebezáhubně odvážného Stockmannova vzdoru „proti všem“ působil tak trochu hloupě. Jak už to tak bývá, když se velmi upřímně a s planoucím zrakem (leč co do argumentace nijak zvlášť hluboce) přesvědčují přesvědčení. Konec konců, kdo by tu situaci neznal z Facebooku, že ano.

Více informací o inscenaci zde