Mikulka: Mime Fest Polička

Vysočina hlásí: spousta mimů, Rudý bastard k tomu

Na „velký“ a společensky tradičně nijaký (letos bohužel i divadelně dost nepovedený) plzeňský festival jsem téměř plynule navázal příjemným zážitkem z festivalu malého a téměř rodinného. O Mime festu v Poličce platí slova o rodinnosti dvojnásob, nejen kvůli tomu, že se tu vše točí na pár čtverečních metrech kolem divadelního klubu (otevřeného v podstatě nonstop), ale i díky tomu, že ředitel a hlavní dramaturg Radim Vizváry je poličským rodákem a na akci se podílela řada jeho příbuzných. V čele s paní Vizváryovou, která pro barvitý mezinárodní shluk mimů, klaunů a tanečníků denodenně vyvářela.

Ohledně společenské podoby jakéhokoli festivalu si dovolím vyvodit jedno obecné pravidlo: pokud chcete mít na své akci opravdu živo, doplňte jí o semináře nebo dílny. V Poličce mají výhodu, mimové se nemusí moc starat o jazykové bariéry – a složení workshopů tomu zcela odpovídalo. Přehlédnout však nešlo ani zájem místních. Skoro všechna představení byla beznadějně vyprodaná (velký sál Tylova domu má přitom kapacitu odhadem srovnatelnou se Švandovým divadlem) a tak nadšené a vstřícné publikum jsem neviděl už hodně dlouho; samotnému Vizvárymu se dostalo už při příchodu na scénu ovací jako nějaké rockové hvězdě.

Denně se hrálo dvakrát, a byla to docela reprezentativní přehlídka toho, co všechno se dá s trochou dobré vůle schovat pod hlavičku „pantomimy“. Od téměř fialkovských etud studentů HAMU přes Vizváryho sólovou cestu napříč dějinami pantomimy, až po brutální a manipulativní (mluvenou) klauniádu amerického performera, vystupujícího jako Red Bastard. A vedle nich havlovská variace Spitfire Company, pouliční žonglovací klauniáda Filipa Hajduka na náměstí, formální technologické hrátky maďarského dua Bandart a nový cirkus Losers Cirque Comapany. Pozoruhodnou festivalovou atrakcí bylo i pouliční vystoupení Miloše Zemana v rámci setkání s občany, byť jeho svébytná orální klauniáda (hlouček protestujících m.j. označil za „kolaboranty americké ambasády“) byla součásti programu pouze doprovodného.

Nechci a nemohu psát o všech, ale přinejmenším Red Bastard si zmínku zaslouží (konec konců, Eric Davis byl největší hvězdou celého Mime Festu). Jen málokdy se totiž stane, že z jednoho představení odcházíte současně nadšeně a otráveně. Nadšen jsem byl z toho, jak suverénně dokázal Davis rozehrát drsně manipulativní figuru „zlého buffona“, který publikum zároveň provokuje, manipuluje, děsí i baví – a otrávilo mě, že to všechno ve druhé polovině představení využil k čemusi na způsob psychoterapeutické seance, ve které donutil povolnější diváky provozovat jakousi „hru na pravdu“. Davis je neobyčejně šikovný manipulátor a tlačil opravdu intenzivně, takže řadu diváků přiměl k tomu, že se před celým sálem vyznávali ze svých tajných přání či zlých zážitků; jedna slečna dokonce odeslala komusi blízkému esemesku se zásadním sdělením. Red Bastard kázal, vysvětloval, nutil k obnažování duše - a myslel to úplně vážně, vlastně se dost samolibě stylizoval do role charismatického mudrce, otevírajícího oči zaslepeným. Obávám se, že takové jednání je z etického hlediska poněkud problematické, ale co hůř: působilo to prostě kýčovitě, jakkoli Davis dokázal být i v těchto pasážích zábavný a místy i sebeironický.



Dvojace zapůsobil také provokativní závěr, ve kterém se protagonista – jaksi na revanš – obnažil sám. Což ovšem učinil pouze v tělesném slova smyslu: svléknul se donaha, předvedl, že má malý penis, a prakticky ukázal, že jej lze usilovným popotahováním poněkud prodloužit (což doprovodil hláškou „možnosti růstu tu jsou“). Některé věci na jevišti snad ani vidět nemusím, ale vem to čert, potíž je spíš v tom, že celý ten „revanš“ zaváněl podfukem: na rozdíl od obětí v publiku Davise nikdo nenutil, aby se k přiznal k něčemu opravdu zásadnímu, exhiboval dobrovolně a vzhledem k počtu repríz nejspíš docela rutinně. Ale stejně, vzdor všem výhradám a přetrvávající silné pachuti jsem rád, že jsem tuhle show viděl. Přinejmenším jako téma k úvahám o hranicích divadla to bylo k nezaplacení.

Festivalové stránky zde