Švejda: Země - rolnickej nářez (Spolek Mezery)

Miroslav Bambušek se po loňské inscenaci Quatro Mother Fuckers opět, v rámci festivalu příští vlna/next wave, vrátil do vybydlených podzemních prostor Nákladového nádraží Žižkov a uvedl zde druhou část "dlouhodobého cyklu Písně o zemi", inscenaci Země - rolnickej nářez. Prostorově zůstal tentokrát tam, kde loni pouze, v úvodu, pouštěl film (aby pak samotné Quatro Mother Fuckers odehrál v sugestivní úzké chodbě) -  a je to, bohužel, jen opakující se, málo invenční site specific řešení; navíc: stěžejní hrací prostor je zde vymezen dřevěnou ohradou, do níž je nasypána hlína (země), tudíž už je jistým způsobem estetizován; pokud by byl režisér důsledný, měl inscenaci - to myslím bez ironie - odehrát na nějakém poli mimo město.
Tématem je země/půda (a tím pádem i vlast), má jít, řekl bych, o jakési hymnické vzývání země a tvrdé, poctivé rolnické práce (což je sice porůznu shazováno, ale patos jako směrodatný činitel zůstává) - čemuž i odpovidá, jak je Bambuškovi vlastní, náležitě syrové provedení: vše scénicky podstatné se točí kolem obdělávání půdy. Že tvar nedrží příliš pohromadě (a jde spíš jen o sled obrazů), že pronášené repliky (kterých naštěstí není příliš) znějí proklamativně, frázovitě a dutě, by snad tolik nevadilo, v tom režisér nikdy nebyl příliš silný - tyto nedostatky však, oproti loňskému, zde uvedenému projektu, tentokrát nevynahrazují silné scénické obrazy - jsou to spíš jen ilustrace (co se tak obvykle děje na poli) bez nějakého významotvornějšího náboje. Jde, obsahově i scénicky, o notně řídkou hodinku.