Chlad. To je - bohužel - určující dojem z Mikuláškova debutu v Národním divadle. Důvodů je hned několik.
Mikulášek akcentuje monologické (Kopfrkinglovy) či úvahové (Kopfrkingl - Reinke) pasáže, drama - dialog potlačuje na minimum; vystoupí-li z jevištního dění již nějaký vzruch, téměř vzápětí zmizí. (A obecně: hladina napětí v inscenaci jako by byla záměrně tlumena.)
Režisér velice šetří i na svých obvyklých zcizujících fórcích - které by tu dění přeci jen oživily.
Tak jako "doma" na Zábradlí, i zde jako by chtěl vyprávět především silou obrazů. Ne že by některé, samy o sobě, nebyly dostatečně sugestivní (především závěrečný s otáčející se scénou, dovolující nahlédnout "odvrácenou stranu dějin", je působivý), ale jako by poněkud podcenil odlišné rozměry Stavovského divadla: co na Zábradlí působí dobře v detailu, se zde stává titěrným (a tím i málo účinným). Nepříliš šťastné je navíc Cpinovo rozvržení scény. Tvůrci umisťují děj do současného nákupního centra, přičemž dva z "obchodů", ve kterých probíhají především doprovodné akce, jsou utopeny v hloubce jeviště; a stejnou distanc mezi jevištěm a hledištěm vyvolává i "výkladní skříň" s velkoplošnými obrazovkami, na kterých se promítají nejrůznější výjevy (jednou jde dokonce o hlavní jevištní akci).
Také použití mikroportů (pochopitelně - když jsou některé herecké akce umístěny do pozadí scény) kontaktu příliš nepomáhá.
Je to přitom škoda. Mikulášek se užitečně snaží příběh aktualizovat. Najít styčné plochy Fuksova textu se současností, zdroje dnešního lidského odosobnění, které v člověku "probouzejí zvíře". Proto inscenaci umisťuje do sterilního "chrámu konzumu", proto je na scéně dav sboristů - "panoptikum" (jak stojí v programu), nejednou s anonymizovanými maskami na hlavách. A Martin Pechlát je navíc prototypem "odosobňujícího" herectví - jeho projev (současný, záslužně bez patologických aluzí) i výkon, Kopfrkinglovo bolestivé vybojování rozhodnutí, na čí stranu se postaví, také patří k hlavním kvalitám večera.
Mikulášek akcentuje monologické (Kopfrkinglovy) či úvahové (Kopfrkingl - Reinke) pasáže, drama - dialog potlačuje na minimum; vystoupí-li z jevištního dění již nějaký vzruch, téměř vzápětí zmizí. (A obecně: hladina napětí v inscenaci jako by byla záměrně tlumena.)
 |
| foto Petr Neubert |
Režisér velice šetří i na svých obvyklých zcizujících fórcích - které by tu dění přeci jen oživily.
Tak jako "doma" na Zábradlí, i zde jako by chtěl vyprávět především silou obrazů. Ne že by některé, samy o sobě, nebyly dostatečně sugestivní (především závěrečný s otáčející se scénou, dovolující nahlédnout "odvrácenou stranu dějin", je působivý), ale jako by poněkud podcenil odlišné rozměry Stavovského divadla: co na Zábradlí působí dobře v detailu, se zde stává titěrným (a tím i málo účinným). Nepříliš šťastné je navíc Cpinovo rozvržení scény. Tvůrci umisťují děj do současného nákupního centra, přičemž dva z "obchodů", ve kterých probíhají především doprovodné akce, jsou utopeny v hloubce jeviště; a stejnou distanc mezi jevištěm a hledištěm vyvolává i "výkladní skříň" s velkoplošnými obrazovkami, na kterých se promítají nejrůznější výjevy (jednou jde dokonce o hlavní jevištní akci).
Také použití mikroportů (pochopitelně - když jsou některé herecké akce umístěny do pozadí scény) kontaktu příliš nepomáhá.
Je to přitom škoda. Mikulášek se užitečně snaží příběh aktualizovat. Najít styčné plochy Fuksova textu se současností, zdroje dnešního lidského odosobnění, které v člověku "probouzejí zvíře". Proto inscenaci umisťuje do sterilního "chrámu konzumu", proto je na scéně dav sboristů - "panoptikum" (jak stojí v programu), nejednou s anonymizovanými maskami na hlavách. A Martin Pechlát je navíc prototypem "odosobňujícího" herectví - jeho projev (současný, záslužně bez patologických aluzí) i výkon, Kopfrkinglovo bolestivé vybojování rozhodnutí, na čí stranu se postaví, také patří k hlavním kvalitám večera.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme