Tak tohle bylo hodně rozpačité. Raději hned na úvod připomenout mantru „hluboké cíle a respektuhodné téma nejsou ničeho zárukou“, ale zůstat u ní nestačí: pokus Wariot Idealu přijít s inscenací o českých válečných letcích v Anglii v sobě nese několik skoro exemplárních zádrhelů, které projekty tohoto typu trápí téměř pravidelně.
Základní problém je v tom, že kromě chvályhodné snahy připomenout dávné hrdiny není v téhle inscenaci - divadelně vzato – pořádně o čem hrát. Tvůrci se z toho zkoušejí vylhat několika docela hezkými, ale izolovanými obrazy (nejpůsobivější je ten s útěkem z Protektorátu – s plazením ve tmě pod pátrajícími reflektory), odskoky k rozličným žánrům (pokus o téměř kašpárkové loutkové divadlo uvnitř bombardéru byl ovšem žalostný) a v neposlední řadě též ironicky zcizujícími hovory, ve kterých se účinkující dohadují, o čem že to vlastně chtějí hrát. Dojde na lehce patetický výčet jmen těch, kteří se nevrátili, a taky na očekávatelné chlapácké žertování, které bohužel není moc vtipné – už jen proto, že si inscenátoři z úcty k těm, o kterých se hraje, nedovolí zajít moc daleko. Dohromady se to nijak přesvědčivě neskládá – ani do ucelenějšího příběhu (což zjevně nebylo cílem) ani do nějaké smysluplné koláže, ve které by jedna část „vazbila“ s těmi dalšími (což nejspíš cílem bylo).
Vrcholem představení jsou dvě letecké scény. Vzdušný souboj, kdy herci za mohutného hučení, střelby, dýmu a šermování světlometů vodí prostorem velké modely letadel v podstatě jako loutky – javajky, a pak výjev „zevnitř“ letadla během náletu. Vizuálně obě vypadají velmi dobře, ale i tady chybí jakýkoli nosnější divadelní nápad. Vlastně zůstane u nahození efektního obrazu. Ten se ale dost rychle okouká – a pak už nezbývá, než s uctivou trpělivostí čekat, až celý ten dlouhý výstup skončí. Což, upřímně řečeno, tak trochu platí i pro Letce jako celek.
videukázka zde (foto prinstcreen)
informace o inscenaci zde
Základní problém je v tom, že kromě chvályhodné snahy připomenout dávné hrdiny není v téhle inscenaci - divadelně vzato – pořádně o čem hrát. Tvůrci se z toho zkoušejí vylhat několika docela hezkými, ale izolovanými obrazy (nejpůsobivější je ten s útěkem z Protektorátu – s plazením ve tmě pod pátrajícími reflektory), odskoky k rozličným žánrům (pokus o téměř kašpárkové loutkové divadlo uvnitř bombardéru byl ovšem žalostný) a v neposlední řadě též ironicky zcizujícími hovory, ve kterých se účinkující dohadují, o čem že to vlastně chtějí hrát. Dojde na lehce patetický výčet jmen těch, kteří se nevrátili, a taky na očekávatelné chlapácké žertování, které bohužel není moc vtipné – už jen proto, že si inscenátoři z úcty k těm, o kterých se hraje, nedovolí zajít moc daleko. Dohromady se to nijak přesvědčivě neskládá – ani do ucelenějšího příběhu (což zjevně nebylo cílem) ani do nějaké smysluplné koláže, ve které by jedna část „vazbila“ s těmi dalšími (což nejspíš cílem bylo).
Vrcholem představení jsou dvě letecké scény. Vzdušný souboj, kdy herci za mohutného hučení, střelby, dýmu a šermování světlometů vodí prostorem velké modely letadel v podstatě jako loutky – javajky, a pak výjev „zevnitř“ letadla během náletu. Vizuálně obě vypadají velmi dobře, ale i tady chybí jakýkoli nosnější divadelní nápad. Vlastně zůstane u nahození efektního obrazu. Ten se ale dost rychle okouká – a pak už nezbývá, než s uctivou trpělivostí čekat, až celý ten dlouhý výstup skončí. Což, upřímně řečeno, tak trochu platí i pro Letce jako celek.
videukázka zde (foto prinstcreen)
informace o inscenaci zde
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme