Na představení Jana Kačeny chodím rád, je to jistota zážitku přinejmenším neobvyklého. Zda se podaří pobrat, o čem se vlastně hraje, je jiná věc, ale to patří k půvabu věci. Kačena a spol. nejspíš nejsou úplně nejsolidnější nájemníci, takže se adresy jejich produkcí nepravidelně mění, a lze tak zavítat i na docela nová místa: tentokrát do Krutónpolis, filmařského(?) ateliéru a klubu na pomezí Vršovic a Vinohrad.
Tajuplnosti bylo tentokrát ještě více než obvykle: Matěj Nechvátal a Richard Němec, navlečení do tesilu a buranských tílek, šermovali replikami neznámého původu, z nichž se nápadně mnoho týkalo medvědů (ex post jsem se doslechl, že to byly výpisky z textů několika divokých ruských autorů, prokládané domácím Míšou Kuličkou), ale mluvilo se i o smrti a o dívce jménem Lízinka o („Tys jí zabil, abys měl hezčí sny“). Snažil jsem se zapamatovat podstatně znějící repliky, ale nakonec mi utkvělo jen několik bizarností na způsob „Nakukal jsem kohoutkovi a slepičce do zadku“. Improvizovaně k tomu hrál a zvuky pouštěl Pavel Lukáš, v závěru se hodně osobitým zpěvem přidal i samotný režisér (dost možná také improvizovaně). No a celé se to odehrávalo v rostoucím šeru, protože jediným zdrojem světla bylo velké stropní okno a začalo se až po deváté (až asi ve dvou třetinách se vzadu v koutě rozsvítila jediná lampička).
Takže obligátní kačenovský závěr: představení mělo atmosféru a naléhavost, jakkoli sdělení zůstalo (alespoň pro mne) na zcela mimoracionální úrovni. Výborní byli oba protagonisté, bez nich by tentokrát asi opravdu zůstalo jen u snůšky replik, pochopitelných pouze tvůrcům samotným. Racionálněji a proměnlivě působící Matěj Nechvátal a v kontrastu k němu medvědovitě neohrabaný Richard Němec s charakteristickými zoufale znějícími intonacemi. Ve schopnosti držet s nenápadným odstupem atmosféru na hraně naprosté vážnosti a zběsilosti se na Ruském poli sešla sestava viditelně srozuměná a naladěná na stejnou vlnu.
Tajuplnosti bylo tentokrát ještě více než obvykle: Matěj Nechvátal a Richard Němec, navlečení do tesilu a buranských tílek, šermovali replikami neznámého původu, z nichž se nápadně mnoho týkalo medvědů (ex post jsem se doslechl, že to byly výpisky z textů několika divokých ruských autorů, prokládané domácím Míšou Kuličkou), ale mluvilo se i o smrti a o dívce jménem Lízinka o („Tys jí zabil, abys měl hezčí sny“). Snažil jsem se zapamatovat podstatně znějící repliky, ale nakonec mi utkvělo jen několik bizarností na způsob „Nakukal jsem kohoutkovi a slepičce do zadku“. Improvizovaně k tomu hrál a zvuky pouštěl Pavel Lukáš, v závěru se hodně osobitým zpěvem přidal i samotný režisér (dost možná také improvizovaně). No a celé se to odehrávalo v rostoucím šeru, protože jediným zdrojem světla bylo velké stropní okno a začalo se až po deváté (až asi ve dvou třetinách se vzadu v koutě rozsvítila jediná lampička).
Takže obligátní kačenovský závěr: představení mělo atmosféru a naléhavost, jakkoli sdělení zůstalo (alespoň pro mne) na zcela mimoracionální úrovni. Výborní byli oba protagonisté, bez nich by tentokrát asi opravdu zůstalo jen u snůšky replik, pochopitelných pouze tvůrcům samotným. Racionálněji a proměnlivě působící Matěj Nechvátal a v kontrastu k němu medvědovitě neohrabaný Richard Němec s charakteristickými zoufale znějícími intonacemi. Ve schopnosti držet s nenápadným odstupem atmosféru na hraně naprosté vážnosti a zběsilosti se na Ruském poli sešla sestava viditelně srozuměná a naladěná na stejnou vlnu.
Více informací zde
foto Facebook
foto Facebook
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme