Škorpil: Deadtown (Divadlo Bratří Formanů)

Nepíše se to snadno (a je mi to osobně upřímně líto), ale Deadtown není ani zdaleka tak dobré představení jako bylo Obludárium či Bouda. A nic na tom nemění fakt, že přesně totéž konstatuje před začátkem „Brother Forman’s Wild West Show” Petr Forman, když zve diváky do salónu na Smíchovské náplavce. Nejprve jsme svědky úmyslně pokleslé (o „laciném zboží pro všechny“ se zpívá hned v jedné z úvodních písní) revui z divokého západu s tanci, písněmi, cykloakrobacií a „trochou magie“. Je to sled lepších i horších (a nikoli výhradně úmyslně) čísel, která se občas zbytečně opakují a která – jak opět konstatuje kouzelník a průvodce v podání Petra Formana – bychom nejspíš „byli ochotni sledovat ještě hodinu“, protože nevíme co je opravdová magie. Upřímně řečeno je těch pětačtyřicet minut tak akorát, aby se princip nahodilého střídání výstupů, bez jakékoli vnitřní vazby nezačal opakovat a nepůsobil bezradně, jako pouhá skladba toho, co se autorům na kovbojských show vždycky líbilo. Ona opravdová magie z hájemství vyšší fantazie a poetična, tedy samotný příběh z městečka Deadtown, není také kdovíjaká výhra.I on se natahuje, opakují se gagy jako ten s „přepínáním“ z pomalého kovbojkového tempa do groteskového zrychlení a zpět, zápletka se dlouho nedostavuje a pointa oddaluje a samotná atmosféra není bezezbytku samonosná.
Je to škoda, protože všechny tradiční „přísady“ v tomto zápaďáckém receptu jsou: vypiplaná scénografie a kostýmy, um účinkujících i pár (ale tentokrát opravdu jen pár) povedených vtipů a kouzelných okamžiků. Jen se je tentokrát nedaří smíchat dohromady. Deadtown trpí režijně a dramaturgicky (jako že dramaturga ani nemá): rozpadá se do jednotlivých výstupů, střihy jsou násilné a nelogické a vtipy či podobně stavěné scény se opakují. Příliš se spoléhá na nosnost samotné atmosféry a posmutnělého sentimentu a zcela schází nějaký „protivtip“ či (sebe)ironický shoz. Divák navíc zůstává po celou dobu „venku“ a není tolik zatažen do atmosféry společného pobývání jako v Boudě, ani do podivného světa s vlastními pravidly a minipříběhy jako v Obludáriu.