Švejda: Audience u královny (Národní divadlo)

O inscenaci Audience u královny jsme na blogu v době premiéry, která byla již před více jak dvěma lety, nepsali. Nebylo vlastně příliš proč. Tehdejší kritické ohlasy byly spíše rezervované a důvody - přílišná statičnost, sunutí od jednoho výstupu k druhému, zdejší vyvázanost historického a společenského kontextu jejího textu - trvají i dnes, kdy jsem ji zhlédl. Jeden její aspekt (který zřejmě nebyl v době premiéry patrný a který se zřejmě dnes podílí na jejím velkém diváckém úspěchu) by ale přesto neměl být přehlédnut.

foto Martin Špedla

Tématem Morganovy hry je kontrast mezi stálým/trvajícím a proměnlivým/pomíjivým. A pakliže prvou veličinu/hodnotu v Morganově hře (v protipozici ke světu střídajících se ministerských předsedů) ztělesňuje britská královna (její úřad), v české inscenaci se jí stává i sama její představitelka - Iva Janžurová.
Herečka, přirozeně vizuálně i gesticky a pohybově vrostlá do role Alžběty II., v ní symbolicky ztělesňuje kontinuitu své již téměř pětapadesátileté profesionální herecké práce (a prakticky stejně tak dlouhé divácké popularity); slouží v ní jako symbol žijící herecké legendy, jíž se stala.. Asi i právě proto diváci, kteří během představení spíše jen uctivě naslouchali než vyloženě živě reagovali, při děkovačce vstávají a aplaudují.
Česká Audience u královny je zkrátka nejen o britské královně (jejím úřadu), ale i o Ivě Janžurové. Je (také) poctou "prvé dámě" českého divadla. Poctou, jež jí sluší.