Národní divadlo moravskoslezské: Sissi (Útěky Alžběty Rakouské)
Komorní scéna Aréna: Obraz
Je to tady. Další porce ostravského divadla. První den festivalu, a já už zase cítím tu nespravedlnost diváckého rozpoložení (a očekávání), s jakou přistupuji k jednotlivým představením. Jsem spíše ranní ptáče: kolem půlnoci jsem v hledišti Arény v předchozích ročnících pravidelně pospávala, a mohlo jít třeba o divadelní událost sezóny. V posledních letech dosáhl nabitý festivalový program meze únosnosti, a tak se pořadatelé rozhodli pro změnu – letos žádné noční produkce a jedeme na pohodu.
NDM: Sissi
Festival zahájilo Národní divadlo moravskoslezské "epopejí z císařského dvora" Sissi (Útěky Alžběty Rakouské). S ohledem na výpravnou scénografii se zdobenými habsburskými interiéry a objemnými dámskými toaletami překvapivě zasazenou do modernějšího, neosobního sálu Jiřího Myrona. V tomto divadle jsem snad nikdy neviděla nic vyloženě dobrého, bohužel, a očekávání jsem tedy neměla vůbec žádná, ba naopak jsem k "historické fresce" Petera Gábora přistupovala s jistými obavami. Vyložený úlet, jako např. v loňských Veselých paničkách windsorských, se ale naštěstí nekonal a zprávu o životě krásné a emancipované císařovny tvůrci předali. Ale uznávám, po ránu na začátku festivalu jsem byla divákem více než vstřícným. Jde o dlouhou a výpravnou historizující inscenaci, která k dnešní době promlouvá pouze vzdáleně a Alžbětu Rakouskou představuje spíše jako sebestřednou, svéráznou a náladovou bytost než jako vzor moderní ženy, hodné následování.
foto Radovan Šťastný |
Zcela opačný pocit jsem měla při sledování představení Obraz, které následovalo v Aréně. Ta se pyšní kvalitním hereckým souborem a hra francouzské dramatičky Yasminy Rezy do zdejší dramaturgie dobře zapadá. Autorka přivádí na scénu skupinku postav, mezi nimiž se ze zdánlivé banality postupně vytvoří až propastný konflikt, tentokrát navíc nabízí i sondu do mužského světa. V režii Vojtěcha Štěpánka, od ledna nově nastupujícího šéfa činohry NDM, jde o zábavnou, minimalistickou inscenaci, citlivě pracující s prostorem a světlem a s dobře obsazenými herci, kteří jen potvrzují výše zmíněné (tři přátele, kteří se rozhádají kvůli odlišným názorům na umění, hrají Albert Čuba, Marek Cisovský a Josef Kaluža). Díky civilnímu herectví před námi vykreslují uvěřitelné charaktery, ovšem v houstnoucí atmosféře své jednání stupňují do groteskna. Komediální ráz dodávají představení i světelné střihy, jež divákům umožňují „nahlédnout“ do nitra postav. Nejvíce artikulované je přitom téma přátelství sužovaného otázkou, nakolik může být spontánní a bezpodmínečné a do jaké míry v něm záleží i na naší intelektuální, názorové shodě. Je to zábavné i chytré, to však není v případě Arény žádné překvapení.
KATEŘINA KYKALOVÁ
festivalové stránky zde
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme