Význam charismatického herce nelze přecenit, to není nic
objevného. Ale jen málokdy je to patrné tak zřetelně, jako v případě Obrazů tvé velké lásky. Sandra Hüller je hvězda - píár pochopitelně
zdůrazňuje, že je to ta herečka z filmu Toni Erdmann, pilní návštěvníci
německého festivalu si mohou vzpomenout, že byla v Praze před pár lety k
vidění v Polleschově úletu Gasoline Bill. No výborně. Jenže z Gasoline Billa si vybavuji hlavně
podivné kovbojské oblečky a nekonečné rozbíhavé řeči, Toni Erdmann mi byl značně protivný a považuji ten film za snad vůbec nejpřeceňovanější snímek posledních
let. Ale tady se potvrdilo, že Hüller není slavná náhodou: v představení byla skvělá a především díky ní tohle
hudební monodrama postoupilo ze šuplíčku „povedené představení“ do kategorie „zážitek“.
Je to samozřejmě i věc techniky. Hüller skvěle zpívá (od
jemných kousků až po vypalovačku od P. J. Harvey), naprosto samozřejmě střídá
polohy, umí být dojemná, tajemná i zábavně cynická, dokáže téměř současně
vyprávět i komentovat. A ještě ke všemu, když už se to celé tváří jako koncert, vytrvale koketuje s publikem ve stylu
popových diblíků, s ironickým nadhledem, samozřejmě, občas až na hraně otevřené parodie („Ahoj
Praho!“). Ale především: charisma z té dámy celý večer úplně stříká. Což je
něco, co se nedá naučit a stejně tak se to nedá dost dobře popsat. V každém případě jsem rád, že jsem se včera na
tyhle Obrazy do Studia Hrdinů vypravil.
Recenze vyšla v Divadelních novinách 21/2017 (k přečtení zde)
Foto: Niklaus Stauss & Caspar Urban Weber
Více informací zde
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme