Dubský: OST-RA-VAR 2017 (sobota 2.12.)

Národní divadlo moravskoslezské: Obyčejný život
Divadlo Petra Bezruče: Kráska z Leenane

NDM: Obyčejný život

Doma v Dánsku sbírá Christian Lollike ceny, ale v České republice se stalo Národní divadlo moravskoslezské první scénou, která uvedla regulérní inscenaci jeho hry. Obyčejný život je klasický postdramatický text – postavy nejsou nijak pojmenované, nesou jen označení A, B a C, některé scény navíc obsahují jen repliky bez určení mluvčího.

foto Radovan Šťastný

Lollikeho hra zobrazuje neurózy a úzkosti dnešní doby – ať už je to extrémní tlak na výkon a vzhled, nebo ztrátu soukromí způsobenou stále se zpřísňujícími bezpečnostními opatřeními i naší touhou po sdílení svého života na internetu. To se pak nelze divit, že má ženská postava neustálý pocit, že ji někdo pronásleduje a každý pokus o vyprávění normálního příběhu se zas a znovu zvrtne v cosi podivného.

Režisér Josef Kačmarčík umístil dění do malého obývacího pokoje, který okupují tři přátelé (Jiří Sedláček, Petra Lorencová a David Janošek), občas se jeden z mužů stává i ženiným partnerem. Celé je to zahrané jako expresivní horečnatý sen provázený ostrými změnami nálad. Místy mi vadila určitá tezovitost textu, ve zvoleném rychlém tempu se ale naštěstí docela ztrácela. Snad jen přesouvání nábytku nemuselo být v inscenaci tolik.


DPB: Kráska z Leenane
McDonaghovy jiskrné dialogy, přesně vystavěné situace a drsný černý humor jsou zárukou zábavné i mrazivé podívané. Proto mě překvapilo, jak utahaně působila první polovina představení. Nevraživý vztah matky (Kateřina Krejčí) s dcerou (Markéta Haroková) je vyostřený hned od začátku, trochu se tím předbíhá závěrečná pointa. Herečky pojímají své role hodně realisticky; tragičnost životní situace obou postav tak sice vynikne, pointovat humorné situace se daří o poznání méně. McDonagh píše hodně vyšinuté postavy, kterým psychologické herectví příliš nesedí. Nebo tomu tak alespoň bylo v této Klimszově inscenaci.

Nejlépe z hereckého kvarteta vychází Ondřej Brett, který hraje frackovitého Raye v lehké nadsázce, čímž hodně oživuje hlavně druhou polovinu. Ve výsledku vznikla inscenace lehce nadprůměrná - což je na McDonagha trochu málo.

LUKÁŠ DUBSKÝ

festivalové stránky zde