Etlíková: OST-RA-VAR (středa 29.11.)

Vánoční mánie

Drama Alexandra Vveděnského Vánoce u Ivanovových svou hravou iracionalitou připomíná texty Daniila Charmse, o nichž jsem se několikrát přesvědčila, že dokážou bavit publikum i v případě velmi nevýrazných inscenací. Tým Pavla Gejguše podobných kvalit Vveděnského textu nezneužívá, ale pečlivě ho vykládá. Postavy, které dramatik v mnoha případech označuje bez ohledu na věk jako „holčičky“ a „chlapečky“, žijí v této interpretaci ve společnosti sužované závažnou bipolární poruchou.

Základní situace je plná napětí: "děti" od začátku opakují, že se těší na vánoční stromeček, současně se ale od první scény čeká na popravu psychopatické chůvy, která zavraždila „dvaatřicetiletou holčičku“, byť se už před tímto činem objevila ve vaně na místě vánočního kapra předurčeného k zabití. Její představitel Šimon Krupa ztělesňuje ve vložených životopisných pasážích také Vveděnského, jehož uštvání je s postupem událostí také stále blíž. Všechny tři cíle se během představení neustále připomínají. Pod dětskou vše upozaďující slavnostní radostí halucinačně probublává nevypočitatelný mechanismus zabíjení.

Vedle precizně načasovaných groteskně stylizovaných vstupů ostatních herců se na sugestivním vyjádření této atmosféry podílel Petr Sedláček jako Roční chlapeček, který neustále překvapoval chmurným skepticismem a zájmem o smrt, byť se přitom roztomile pohyboval po kolenou a mluvil neméně „sladkým“ roztomilým tónem. Anna Cónová naopak hravě a dojemně spojovala nejdětinštější průpovídky své postavy s vystupováním charakteristickým pro dvaaosmdesátiletou stařenu. Postavy Šimona Krupy znervózňovaly a záměrně i trochu cuchaly nervy. Mě osobně nejvíce zneklidňovalo jejich až psychopaticky klidné sledování těch nejabsurdnějších událostí. Když ale Krupa pronášel některé básně s „blboučkým“ a zároveň velmi ironickým výrazem v očích, vzbuzovalo to nemenší paniku a dojem, že na scéně stojí krajně zoufalý člověk.

Znepokojující účinky inscenace tlumilo estetické potěšení z herectví a zmírňoval ho i všudypřítomný humor, beztak ale pro mne bylo poněkud psychicky náročné tuto krvavě vánoční inscenaci sledovat. Rozhodně ale šlo o umělecky nejvyváženější titul, s nímž jsem se doposud na Os-tra-va-ru setkala.

foto z oficiálních stránek inscenace
festivalové stránky zde