Ptal jsem se jednoho svého přítele, co říká současnému českému divadlu. Odpověděl mi, že nikdy na tom nebylo tak dobře, jak je na tom teď. Jiný můj přítel mi ale odpověděl, že současné české divadlo se nachází v té největší krizi od Listopadu ´89.
Myslím, že oba mají pravdu.
Současné české divadlo se má skutečně dobře. Tolik peněz, co do něj stát prostřednictvím nejrůznějších způsobů vkládá. Tolik prostorů (jenom třeba v té Praze!), ve kterých se večer co večer hraje. A tolik diváků, kolik do nich chodí a vyprodává představení.
Zároveň je ale třeba říct, že to, jak české divadlo hraje, je opravdu, ale opravdu špatně.
České divadlo jako by se jen velmi málo staralo o své diváky a o to, co se kolem něj, doma i ve světě, děje. Jako by se uzavíralo samo do sebe, do své vlastní ulity, vymýšlelo si nápady, kterým rozumějí jen málokteří (někdo takové divadlo nazývá "divným divadlem"), a nevšímalo si, že ve světě roste násilí, pravicový extremismus a přibývá utečenců z válkou zbídačených zemí. A na to všechno by přitom současné české divadlo mělo myslet! Mělo by být schopné o tom všem, tady a teď, co nejpřirozeněji vyprávět. Mělo by vést s diváky dialog a snažit se je přesvědčit, aby se s tím, co kolem sebe vidí, pokusili něco udělat.O tom všem by mělo být současné české divadlo.
Budu držet českému divadlu palce. Protože když na něj budeme myslet, bude, myslím si, i ono myslet na nás.
Hezké vánoční svátky, přátelé!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme