Mikulka: Divadlo evropských regionů Hradec Králové - (pondělí 25.6.)

Mouka: Triptease

Počasí se sice oproti hnusné neděli výrazně zlepšilo, ale co do dramaturgické skladby jsem pondělí moc nezvládnul. Nenechal jsem se totiž odradit nedělním zážitkem s bruselskými Šepoty a rozhodl jsem se až do konce dosledovat sérii „frankofonních“ inscenací v Draku.

Výsledkem je, že toho teď nemám zrovna moc k sepisování. Na dopoledním dětském představení Stálý vítr jsem se poněkud otravoval a bojoval spíš se spánkem, než s interpretací poetických obrazů dvojice loutkářů. Odpolední představení Šílené souboru La Muette z Nancy se pak ukázalo být ještě o kus nezáživnější. Téma sice mělo zásadní, argentinskou vojenskou diktaturu, ale znáte to: „sebezásadnější téma není samo o sobě zárukou…“ atd. Roha jsem vzdal hned, jakmile to bylo možné, konkrétně když došlo na první ze dvou ohlášených přestávek. Před večerním Tripteasem jsem se ještě zkusmo vydal na openairové představení #followforfollow, které v Městské hudební síni hrála mezinárodní uskupení dívek z KALD DAMU. Podivná hostina, v jejímž průběhu bylo nejenže povoleno, ale též doporučeno vše fotit a sdílet, se rozbíhala hodně slibně - jenže to bylo to celé trochu zpožděné, a tak jsem zas musel prchat, tentokrát však s lítostí a po delším váhání, abych v Draku stihnul Triptease, poslední bod zdejšího francouzského programu. 

Triptease 

K velmi nefrancouzskému názvu Mouka přišly dvě francouzské performerky za studií v Praze a řadí se k početnému zástupu šikovných loutkářů, kteří prošli buchtoloutkovskýma rukama. V drakovském šapitó to konkrétně to vypadalo tak, že se na scénu přiklátily dvě vyčouhlé postavy v dlouhých kabátech a bez hlavy, po chvíli vytáhly z hrnce značně odpudivou hadrovou loutku ordinérně vyhlížející ženštiny a s tou - za mohutného erotického vzdychání a nakrucování - předvedly striptýz „se vším všudy“. Vzhledem k tomu, že dáma byla hned od první chvíle oděná pouze do svých mohutných hadrových špeků, musela se svlékat takříkajíc až na kost.

Všeobecné pobavení tentokrát ještě posiloval pronikavý hlásek jakéhosi zvídavého děcka v publiku. Malý divák se totiž s obdivuhodným timingem a neméně obdivuhodnou nevinností dokázal optat přesně na to, na co by se v tu chvíli raději snad ani raději ptát neměl. Typický byl třeba dotaz „Co to je?“, který zazněl přesně v okamžiku, kdy všem dospělým definitivně došlo, že to, co se vynořuje z velkého hrnce, jsou opravdu silně naddimenzovaná ňadra budoucí striptérky. Jistě, byla to jen dvacetiminutová drobnička, postavená na nijak zvlášť originálním anekdotickém nápadu, ale provedená tak hezky, že všechny výše zmíněné zásadní kousky strčila hravě do kapsy.



Více informací o inscenaci zde