Mikulka: Nesnesitelná tekutost bytí (Letní Letná - Jatka78)

Akvárium poloplné nebo poloprázdné?

Přiznám se, že mě tahle otázka napadla nejdřív tak trochu ze zklamání, že se voda v postupně napouštěném divadelním akváriu došplhala zhruba jen do půlky asi třímetrové stěny - ale vlastně to docela odpovídá pocitům z představení jako takového. Nápad udělat inscenaci „herečka v akváriu“ je efektní, neokoukaný a z marketingového hlediska skvěle prodejný, otázkou ovšem je, kam se od něj tvůrcům podařilo odrazit. Jinými slovy, jestli je Nesnesitelná tekutost především atrakce (pro jistotu: nic proti tomu) nebo skrze atraktivní nápad říká i cosi podstatného.



Dost dlouho to vypadá, že je Neznalova inscenace jakousi novocirkusovou variací slavných Beckettových Šťastných dnů. Voda zvolna stoupá, Kateřina Dvořáková porůznu šaškuje a stále křečovitěji si nepřipouští problémy. Mimochodem, v této fázi představení se docela dost mluví, rozumět je však hodně mizerně – pokud mi uniklo něco podstatného, jsem v tom nevinně.

Vcelku jednoduchá úvodní metafora se ovšem překlopí do metafory, řekněme, protikladné. (Pokud je tedy o metaforách vůbec možné něco takového tvrdit). Bytost lapená do vody si začne užívat novou, dříve nepoznanou volnost – a ohrožením se naopak stává to, že hladina začne klesat. Pasáže, kdy se Dvořáková snaží ve stále mělčí vodě plavat jako dřív, ale nakonec se už jen nešťastně plácá na mokré podlaze, jsou sice poněkud názorné, nepostrádají však naléhavost ani zoufalou poetičnost.



Celé to trvá zhruba třičtvrtě hodinky, podívaná je to neobvyklá, má své kouzlo i vtip, o technické náročnosti a metaforickém přesahu nelze mít pochyb – a zároveň je toho všeho tak trochu málo. Čímž se obloukem dostáváme zpět k oné profláklé úvodní otázce.

Více informací o inscenaci zde
foto Dan Materna